Print this page

Návštěva genealoga na Daruvarsku

ROZESEL PRSŤ ČESKÉ ZEMĚ MEZI HROBY
Začátkem srpna 2020 ukončila třídenní soukromá návštěva pana Lubomíra Havrdy z Pardubic, který se synem Tomášem zavítal do našeho kraje. Je to osobnost širokých pohledů, intelektuál, který se v první řadě zabývá genealogií, popisuje také lokální dějiny, zvyky a natáčí krátké dokumentární filmy. Seznámili jsme se s ním díky novinářce Šárce Kuchtové z Rádia Pardubice, která zde natáčela rozhovory s bojovníky partyzánské brigády Jan Žižka z Trocnova. Podle plánu měl pan Havrda přijet na konci března a mít genealogickou přednášku v Českém domě v Daruvaru pod názvem Po stopách našich dědečků. Bohužel to koronavirus znemožnil, a proto jsme se dohodli, že přijede se synem na jeden víkend do Končenic.

Udělali jsme si obsáhlý program, a proto jsme se jeho realizace ujali hned v pátek ráno po příjezdu po snídani. Už předem mi Lubomír napsal: „Dnes chlumecký děkan požehnal prsť české země, kterou přivezu s sebou. Popros vašeho pana faráře, zda by to mohl učinit také. Nejlépe by bylo, kdyby jí požehnal na vašem hřbitově. Já ji potom rozeseji mezi hroby Čechů, jako projev mojí velké úcty k chorvatským Čechům.“
Nejdříve jsme zamířili na faru v Končenicích k faráři Tomislavu Sanićovi, se kterým jsme si krátce popovídali a šli do kostela požehnat prsť země, kterou jsme přinesli z končenického hřbitova. Bylo to symbolické gesto, ale hluboce vyplněné emocemi. Následovala cesta na hřbitov, kde pan Havrda rozesel přivezenou zem z Čech a končenickou požehnanou si odvezl do Pardubic, aby učinil to samé.
Potom jsme odjeli do Daruvaru, kde jsme s panem Heroutem zašli do Svazu Čechů, Novinově vydavatelské instituce Jednota a do archivu Svazu Čechů. Navštívili jsme také Turistickou kancelář v Daruvaru a dostali spoustu promočního materiálu s informacemi o městě. Poněvadž bylo velké horko, zašli jsme do lázeňského parku na Staročeské daruvarské pivo. Následoval návrat do Končenic, kde na nás čekal typický český oběd – kachna s knedlíkem se zelím. Potom následoval odpočinek.  
Pan L. Havrda vyhledal Jiřince (Zákorové) Brkićové přesné místo původu rodiny Zákorovy. Je zajímavé, že se v monografii Brestov a Končenice v soupisu přistěhovalců uvádí jako místo původu rodiny Zákorovy Brloh, ale genealog L. Havrda zjistil, že je to chybný údaj a že Zákorovi pocházejí z Dolan u Pardubic. Jiřinka z toho měla ohromnou radost, a proto se v sobotu odpoledne věnovala Havrdům. Společně zajeli do dolanské České besedy, kde hosté z Čech předali místním krajanům oficiální pozvání na setkání Dolan. Upřesněme, že v Česku jsou troje Dolany a přáli si, aby na setkání v příštím roce přijeli také zdejší Dolaňané. Zájem o takový návrh existuje a uvidíme, jak se bude moci uskutečnit.
V neděli ráno jsme si zajeli k zámečku na Dioši a na sportovní rybník v Končenicích a potom jsme spěchali na mši svatou v Končenicích. Hosté z České republiky měli příležitost slyšet i několik českých nábožných písní. Po obědě v 15 h jsme už měli domluvu přijet k Heroutům do Ivanova Sela, kde nás přivítala občerstvením paní Heroutová. Neuvěřitelné je, jak čas rychle běží, když si to člověk nejméně přeje. Podle domluvy na nás před etno stavením v Ivanově Sele v 17 h čekali manželé Jiřinka a Pepa Brkićovi. V roly „domácího“ byl tentokrát pan Herout, který vzácným hostům z Čech pověděl podrobnosti o každém vystaveném exponátu. Při návratu jsme se zastavili uprostřed Ivanova Sela před pomníkem padlým. Pan Herout hostům vysvětlil, jaká válečná tragédie zasáhla Ivanovo Selo. Pro naše hosty bylo neuvěřitelné, jaké zločiny může člověk spáchat na sklonku dvacátého století. Následoval návrat k Heroutům a po večeři nás cesta vedla k Brkićům, kde jsme si příjemně povídali, dokud nás únava nepřiměla k odchodu. V pondělí ráno se hosté chystali na cestu, a návštěva skončila. Jednali jsme i o novém termínu přednášky v Daruvaru – byl navržen začátek října.
Myslíme si, že jsme našli svědomitou a odbornou osobu, která se nám pokusí pomoci při bádání a vyhledáváni předků a přesného původu našich krajanů.        Text a foto Viktor Horyna

K návštěvě pana Havrdy
O minulosti příslušníků české národnosti v Chorvatsku doposud pátrali, a ještě pátrají, mnozí čeští odborníci, hlavně po stránce historické, národopisné (etnografické) a jazykové. Mnozí krajané se ale domnívají, že už není o čem psát. To ale není pravda. Spíše je pravda, že jsou výsledky takových bádaní v psané nebo zvukové podobě v České republice, pro zdejší veřejnost často neznámé.
Už dávno si mnozí naši krajané stěžovali, že nemají poznatky o tom, odkud se přistěhovali jejich předkové, a tak se museli uspokojit jen informací, že přišli z Čech, Moravy, Sudet…Často ani takové údaje nebyly přesné. Tuto otázku částečně vyřešili čeští badatelé mezi dvěma světovými válkami, což mnohým zdejším českým rodinám pomohlo, aby si po roce 1945, v době reemigrace, snadněji zajistili trvalý návrat do vlasti svých předků. Pro mnohé, kteří neměli takové údaje, nebyl návrat možný. Je zajímavé, že údaje čeští badatele dostali od zdejších krajanů, kteří se narodili ještě v bývalé vlasti, nebo byli potomky z prvního kolena. Takové údaje ale nedostali o rodinách, které se přistěhovaly ještě v první polovině 19. století a pokud taková rodina neměla křticí, kopulační nebo domovské listy, se k takovému údaji nedostali. Zde často nepomohly ani zdejší matriky, protože bezmála u třetiny našich zemřelých krajanů z daruvarskohrubečnopolského území je uvedeno, že se narodili v Čechách, Bohemii, Moravě, Sudetech… což nemá velkou hodnotu. V takovém případě zde nemohou být nápomocné ani matriky v Česku. Tam jsou starší matriky uložené podle krajů – oblastí, za východočeský kraj je to Zámrsk. Je to příliš velké území, a tak vyhledávat údaje jen podle jména a příjmení, bez zmínky o území, je často jen ztráta času.
Zabývat se genealogií může každý, dokonce každý starší člověk je také genealog, protože si pamatuje, kdy se mu narodili rodiče, babička a dědeček, dokonce i prababička a pradědeček. Ale kořeny každého rodu jsou hlubší, a to mohou už vypátrat jen odborní genealogové, kteří musejí ovládat různá písma (kurent), latinu a němčinu a umět rozluštit mnohé rukopisy a zkomolená jména.
Ve světě už dávno pracují různé genealogické kanceláře (u nás se v tomto směru pozdí), a mnohé rodiny si sami vytvářejí své rodokmeny. Přece to je ještě daleko od toho, aby se udělal nějaký podrobný soupis všech přistěhovalých českých rodin s návody míst, z kterých osad se přistěhovaly. Právě proto nedávná návštěva pana Havrdy bude podnětem, aby se i zde tato situace zlepšila.  Václav Herout

Přišli jsme z Dolan
Navázat kontakt s panem Havrdou mi poradil pan Viktor Horyna. Vzhledem k tomu, že nedošlo k přednášce o genealogii v Daruvaru, dopisovali jsme si prostřednictvím aplikace Facebook.
Vždy jsem si přála navštívit Brloh v České republice, poněvadž jsem si doposud myslela, že moji předkové z tatínkovy strany přišli odtamtud. Brloh se nachází v blízkosti Pardubic, odkud je pan Havrda. Už několik let pracuji na vlastním rodokmenu, ale k údajům o třech bratrech, kteří přišli z Čech do Chorvatska (jedním z nich je můj prapradědeček Václav) a jejich předcích, jsem se nemohla dostat. A nyní to mám černé na bílém: přišli vlastně z Dolan! Spolu s otcem Josefem, matkou Barborou nar. Jiruškovou a sestřičkou Annou (díky panu Havrdovi jsem dostala i fotokopie stránek z matriky narozených). Josefovi rodiče byli Jan Zákora (narozen 1777 zemřel pravděpodobně 1836) a Barbora nar. Horáková. Jan se narodil v Dolanech čp. 50, kde nyní bydlí rodina Votavova a zve nás na 17. setkání občanů Dolan (v Česku je kolem 21 obcí s tímto názvem). Projevili přání, aby v příštím roce na setkání přijeli i naše Dolany z Chorvatska.     Jiřinka Brkićová

Read 64 times