O šípkových povidlech

JAK A PROČ JSEM POPRVÉ VAŘILA ŠÍPKOVÁ POVIDLA
Šípek patří k posledním darům, které nám příroda v průběhu roku štědře nabízí. Je spojený s vůni odcházejícího léta, padajícím listím a příchodem podzimu.

Jak se často procházíme s rodinou po polích a spolu zjišťujeme, které obilovině, kukuřici, bramborám a jinému se u nás daří, tak často se díváme na to, co kolem nás roste. Nedávno mi řekl manžel, že vedle našeho pole roste krásný šípkový keř. Přemýšlela jsem o tom, co tak, abych se jako sousedka Bažantová pustila do přípravy šípkových povidel? O svém plánu jsem pověděla manželovi, kterému se nápad docela zalíbil.
„Chtělo by se ti? Myslíš, že na to budeš mít čas?“ Řekla sem že ano, proč bych se nepokusila připravit domácí šípková povidla. Ostatně, moc ráda vařím, peču a smažím. Je to příležitost abych si zase nějakou prací připomněla své krásné dětství a chvíle, které jsem trávila u svých babiček. Obě, i Marie i Margita, byly výborné kuchařky, které své znalosti rády přenášely nám dětem. Hned jsem si připomněla, jak jsme s dědou chodili na šípek, který babička Margita zpracovávala a my děti jsem jí pomáhaly. I vzpomínka na babičku byla další vítr do plachet, abych dokázala, že to mohu také a nemohla jsem se dočkat neodolatelné vůně a chutě šípkových povidel. I když se syrové šípky jíst nedají, po tepelné úpravě mají jedinečnou chuť, na kterou jsem právě čekala.
V neděli dopoledne na šípek nejdříve vyrazil manžel sám a odpoledne jsme se k němu přidali i my ostatní z rodiny. Byl krásný podzimní den, a proč ho nevyužít na pobyt v přírodě. Náramně jsme se bavili, i když se šípek velmi obtížně sbírá. Šípkové trní píchá a chytá se za oděv, plody jsou velice drobné a musejí se trhat po jednom. Trhání skoro vůbec nejde zrychlit ani nijak vylepšit. Má to ovšem i své výhody, jako například, že jsme byli v přírodě a spolu, takové chvíle jsou už v naších rodinách velmi vzácné.
Když jsme už šípků měli dost a potřebovali odpočinek a občerstvení, vydali jsme se domů a plánovali co a jak dál. Nejdříve jsme ho vysypali a přebrali, potom zvážili a zjistili, že jsme byli velice šikovní. Natrhali jsme čtrnáct kilogramů. Občerstvili jsme se a pustili do práce, teprve první fáze byla za námi. V druhé fázi bylo třeba šípek zbavit stopek a okvětí. Přiznávám se, že nám to trvalo dlouho ale v dobré společnosti čas rychle plynul a neočistěného šípku ubývalo.
Hned poté jsme šípek rozdělili na třetiny, protože jsme věděli, že by to najednou pro nás bylo velké sousto. Rozhodla jsem se, že ho budu vařit další tři dny, a to každý den po práci a dlouho večer. Najednou bych to nezvládla. Čistý šípek jsem nasypala do hrnce, nalila vodu a dala ho vařit. Jak se šípek vařil, tak jsem se jako každá dnešní moderní hospodyně posadila k počítači a šla se podívat, co o šípkových povidlech řekne internet. Tam jsem se ledacos dočetla a také poučila, že kromě toho, že dobře vypadá jako dekorace v domě, má mnoho léčivých účinků. Obsahuje hodně vitamínů C a A, také minerály. Při konzumaci šípku posilujeme svou obranyschopnost.
Zatímco jsem se poučovala, šípek se uvařil, dům byl provoněný příjemnou vůni a mohla jsem se pustit do další fáze zpracovávání těch krásných červených plodů. Přiznávám se, že to pro mne byla nejtěžší část práce, při které jsem potřebovala jak sílu, tak hospodyňskou trpělivost. Nedala jsem se odradit, a tak jsem lisovala. Bylo třeba vymačkat jemný obsah plodů a odstranit chloupky a drobná semínka. Dalo to práce a trvalo dlouho. Tři kilogramy jsem lisovala asi dvě a půl hodiny. Štěstí, že mi pomáhala dcera, jinak bych se té náročné práce třeba i vzdala. I během lisování jsme se smály, povídaly si a bavily se. Vzpomínala jsem na časy, když jsem stejnou práci dělala s babičkou. Dcera byla velice zvědavá a dozvěděla se všechno, co ji zajímalo, zvlášť o krásných vztazích, které jsem s babičkou měly.
A konečně… poslední fáze! Brzy budou povidla. Kašičku, kterou jsme vylisovaly, jsem dala na plotnu a vařila, přidala jsem cukr a za chvilku byla povidla hotová. Povidly jsme naplnily umyté lahvičky a napsaly na ně ŠÍPEK. Všichni jsme byli velice spokojení. Příštího dne jsme je odnesli do police s ostatními zavařeninami. Teď je s chutí konzumujeme, protože náramně chutnají a ani jedna povidla nakoupená v obchodech se jim nevyrovnají. Máme radost z dobře odvedené práce a vám doporučujeme, ať se také pustíte do takového dobrodružství. Určitě nebudete litovat. Šípku je v přírodě dostatek, a bylo by ho škoda nechat zkáze! Text a foto A.-M. Štrumlová Tučková

Read 20 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 46 2020

V Jednotě číslo 46, která vychází 21. listopadu 2020, čtěte:
- Práce s krajany byla moje dominantní činnost, říká velvyslanec Vladimír Zavázal
- Záhřeb dostal park Marie Růžičkové Strozziové
- Daruvarská česká škola oslavila Měsíc školních knihoven
- Končenická dechová hudba oslavuje čtyřicetiny
- Podivuhodné stěhování ptáků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

 

<!-- [if gte mso 9]> <w:LsdException Locked="f

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi