Print this page

Sto let Svazu Čechů VIII. – OHO si vytyčil velké cíle

  • Posted on:  čtvrtek, 24 červen 2021 00:00

PŮSOBENÍ OSVĚTOVÉHO A HOSPODÁŘSKÉHO ODBORU A SDRUŽENÍ VENKOVSKÉHO DOROSTU
Hlavní česká instituce se sídlem v Záhřebu, která na území Chorvatska, přesněji Sávské bánoviny prakticky nahradí Československý svaz, byl Osvětový a hospodářský odbor. Byl založený 4. října 1931, předsedou byl Josef Bezdíček. Odbor se 3. dubna 1932 s názvem Osvětový a hospodářský odbor pro český venkov stává členem Svazu jako jedna z jeho sekcí. Občas se užíval zkrácený název Osvětový odbor nebo zkratka OHO.

Jeho působení mělo být mnohem ambicióznější než působení Kulturního oboru Svazu, založeného v roce 1924, který většinou pořádal přednášky pro zemědělce. Ústředí OHO v Záhřebu si vytyčilo velké cíle: ve všech osadách, kde žije více českých rodin, založit české spolky a školy, pečovat o knihovny, zřídit malé putovní knihovničky, pořádat přednášky, zprostředkovat hostování divadel, prodej půdy českým přistěhovalcům. Velká část plánů se překrývala s působností Hospodářského odboru, Matice školské, Ústředí divadelního ochotnictva a Ústřední knihovny, problémem byl nedostatek prostředků. Úspěchy se ale přece dostavily. OHO byl rozdělen na okrsky: bjelovarský, daruvarský, požežský, osijecký a později i našický a lipovlansko-mezuračský, které předtím patřily k záhřebskému ústředí. OHO v průběhu několika let uspořádal v sídlech okresů kongresy kulturních, hospodářských a osvětových pracovníků. Díky OHO byly zakládány nové menšinové spolky. Zatímco v roce 1931 bylo na Daruvarsku jen pět spolků, v roce 1935 jich bylo čtrnáct, na Bjelovarsku jejich počet z jednoho po čtyřech letech vzrostl na 12, a na Požežsku se počet spolků z jediného rozrostl na šest. Mimo těchto oblastí bylo založeno sedm nových spolků, tedy úhrnem 32, ale všechny nevykazovaly stejnou činnost a některé z nich působily jen na papíru. OHO nakonec shromažďoval čtyřicet Československých besed, pět Československých obcí, pět Českých besed, jeden Český klub, dvě národní knihovny a čítárny, osm slovenských spolků a čítáren a tři slovenské spolky. Všechny nové spolky založené po roce 1932 měly název Československá beseda, který přejaly i všechny dříve založené České besedy, kromě nejstarších v Záhřebu a Dubrovníku. Slovenské spolky ve Vojvodině nereagovaly na výzvu, aby změnily název, kterou v roce 1932 vyslal tajemník Svazu Vojta Režný, a zachovaly si své staré názvy, ale nově založené slovenské spolky v Chorvatsku, v Jelisavci, Josipovci, Kneževci, Ledeniku a Markovci získaly název Československá beseda.
Ústředí OHO v Záhřebu postupně přebíralo povinnosti a úkoly sekretariátu Svazu v Bělehradě, i když se v ročence na rok 1935 nazvané Pro lepší zítřek vysvětlovalo, že OHO v žádném případě není samostatná organizace nebo jakýsi nadspolek, jde o pouhý výkonný orgán Československého svazu. Ale sama skutečnost, že výkonný orgán byl s to vydat vlastní ročenku, a ústředí Svazu nikoli, vypovídá dostatečně o skutečném poměru sil. Svaz během dvaceti let svého působení mezi dvěma světovými válkami vydal své zprávy jen třikrát, v roce 1924 s názvem Almanach, v roce 1926 s názvem Sborník a v roce 1932 Ročenku. OHO naopak v roce 1933 vydal Výroční zprávu, v roce 1935 uvedenou ročenku Pro lepší zítřek, v roce 1936 ročenku Drobnou prací, v roce 1937 ročenku Chceme žít!, v roce 1939 ročenku Rok národní práce a v roce 1940 ročenku Do nové práce.
Prostředky pro své působení OHO získával hlavně z Československa, od Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva školství a národní osvěty, Československého ústavu zahraničního, spolku Komenský, Masarykova lidovýchovného ústavu a od jednotlivců, nejčastěji od vysokých funkcionářů ministerstev, spořitelen a různých institucí. Z Československa přicházely do Chorvatska početné delegace, jedna z nich v roce 1935 nahrála dokumentární film o Dožínkách v Končenicích. OHO pořádal i vysílání žáků českých škol na letní pobyt do Československa, angažoval učitele pro jazykové kurzy a zařizoval stipendia pro studenty a učně. K prvnímu kongresu zahraničních Čechů, který se konal v roce 1932 v Praze, OHO připravil výstavu o české menšině.
Osvětový odbor, Matice školská, Divadelní odbor a Ústřední knihovna uspořádaly 27. a 28. května 1933 v Záhřebu kongres československých osvětových pracovníků, kterého se zúčastnilo kolem šedesáti účastníků z 25 míst, převážně Čechů z Chorvatska. Proběhla také učitelská konference s účastí 23 z 26 učitelů českých škol, jakož i kurz maskování, který vedli maskéři ze záhřebského Národního divadla.
OHO založil v roce 1935 v Záhřebu sekretariát, v jehož čele stál Otto Sobotka. V plánu bylo, aby se Sobotka trvale usadil v Záhřebu, a aby tam z Daruvaru převedl redakci novin Jugoslávští Čechoslováci, ale to nebylo možné. Sekretariát od roku 1936 do podzimu 1937 zase vedli dobrovolníci a poté Stanislav Veselý, který byl tajemníkem i ostatních odborů v rámci Československého svazu.
Bezdíček zhodnotil 9. ledna 1936 v Jugoslávských Čechoslovácích působení OHO slovy: „Začali jsme před několika lety s holýma rukama v Osvětovém odboru. Dnes máme již jakž takž prostředky, pomůcky a kruh pracovníků, naše činnost proniká i do těch nejzapadlejších osad, zachycujeme každého jednotlivce.“
Díky spolupráci OHO s Maticí divadelního ochotnictva se vyvíjela i divadelní činnost. OHO pořádal hostování, pečoval o masky a divadelní literaturu, a Matice o vzdělávání herců. Výsledky na hudebním poli byly slabší, protože v českých spolcích bylo v roce 1936 jen 13 hudebních skupin a jinde dechové hudby působily při hasičských nebo sokolských spolcích, zatímco pěvecké sbory působily jen příležitostně. Nejméně potíží bylo s přednáškami, při nichž se promítaly i diapozitivy a fotografie. Promítaly se také krátké filmy o spoření, o zdravotnictví, pokrokovém zemědělství a ve vesnicích se konaly i kino projekce. Z technických pomůcek se kromě čtyř kinoaparátů a dvou promítaček používalo i šest gramofonů s 250 deskami.
OHO pečoval také o učitelské kádry, pročež zajistil více stipendií v Praze, pečoval rovněž o stavbu českých domů. Těch bylo v Chorvatsku v průběhu třicátých let postaveno devět – v Hercegovci, Prekopakře, Ludině, Mezurači, Jazveniku, Brestově, Nových Plavnicích, Záhřebu a Daruvaru. OHO se v roce 1936 snažil také řešit problém občanství a sepsal seznam osob v Sávské bánovině, které chtějí získat jugoslávské občanství. Zjistilo se, že takových je kolem 25 tisíc, ale k žádnému pokroku nedošlo. Totiž, podle Zákona o státním občanství z roku 1928 musel každý, kdo se ucházel o občanství Království SHS či Jugoslávie, předem požádat o uvolnění z občanství československého, kterého se mnozí nechtěli zříci, nebo je odradil složitý postup.
V rámci OHO vznikla v roce 1937 i skautská organizace. Zvlášť silná byla v Záhřebu, kde v roce 1939 existovala Masarykova župa junáků, skautů a skautek, která byla zároveň členkou Svazu skautů v Jugoslávii a Svazu junáků – skautů v Československu. Její členové jezdili na sokolský slet a tábory do Československa, do okolí Záhřebu nebo k moři, vydávali také časopis Vlk.
Poté, co se zásluhou OHO v třicátých letech zlepšily vztahy mezi českými spolky a katolickou církví, do českých osad začínají přicházet duchovní z Československa. Svaz v roce 1939 povolil založení klubů katolické mládeže, a tak v české menšině v Chorvatsku vznikla Katolická akce, právě ve složité době okupace Československa a začátku druhé světové války, kdy zesílil zájem o náboženství a kult svatého Václava jako patrona české země.
OHO se v roce 1937 přeuspořádal tak, že ústředí zůstalo i nadále v Záhřebu a hlavní okružní odbory v Bjelovaru, Daruvaru, Požeze a Osijeku, okresní v Bele Crkvě, Lipovlanech, Ludině, Mezurači, Rovišći a Velikém Grđevci. Ty působily úplně samostatně, bez čekání na pokyny ze Záhřebu. Důvodem pro to byla nečinnost v některých oblastech a útlum v některých spolcích. OHO totiž začal stagnovat poté, co v roce 1935 mezi Čechy v Chorvatsku vznikla nová organizace – Sdružení venkovského dorostu.
I přes veškeré úsilí OHO a Matice školské zůstávala venkovská mládež v menšinových činnostech dlouho stranou a hrozilo její odnárodnění. Proto se ředitel Hospodářské školy v Daruvaru Karel Herot v roce 1935 rozhodl založit zvláštní organizaci venkovského dorostu, která by mládeži umožnila samostatně uspořádat kulturní a hospodářský život. Herot vycházel z předpokladu, že větší podporu od Československa nelze očekávat, a je nutné spoléhat na vlastní síly. První sdružení vesnického dorostu nazvané Besídka bylo založeno 22. ledna 1935 v Lipovci, mimo a bez souhlasu Československého svazu. Také OHO byl proti Herotově iniciativě, považoval, že to povede k větším rozdílům ve společnosti. Vycházelo se totiž z toho, že v jedné vesnici může existovat jen jedna česká organizace. I přes nepřízeň Svazu se besídky začaly rozrůstat, a už 28. dubna 1935 se v Daruvaru konal první kongres představitelů všech těchto spolků, na kterém bylo založeno Sdružení venkovského dorostu. Vztahy s OHO se postupně uklidnily. Sdružení se v roce 1937 stalo jedním z odborů Svazu a mládež se stala nositelem kulturního života na českém venkově. Už 8. září 1935 Sdružení uspořádalo dožínkové slavnosti v Končenicích, jakož i v následujících letech ve Velkých Zdencích (1936), Lipovci (1937), Dežanovci (1938), Ivanově Sele (1939) a Hercegovci (1940). Ve vesnicích se zakládaly hudební, sportovní a vzdělávací kroužky, mládež se zdokonalovala ve psaní a řečnictví, připravovala divadla, pořádala výlety i výměny s mládeží ze Slovinska a Čech. Nakonec Sdružení venkovského dorostu v roce 1940 tvořilo 15 spolků s více než 900 příslušníky mládeže. Mnozí z nich budou v následujících letech stát v čele českých spolků ve svých obcích.  Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 62 times