Slavnostní udělení Ceny Franty Buriana čtveřici zasloužilých krajanek

  • Posted on:  středa, 14 únor 2024 00:00

KLUB LITERÁTŮ SVAZU ČECHŮ
Budova Svazu Čechů byla 2. února dějištěm slavnostního udělení Cen Franty Buriana čtyřem zasloužilým osobám z krajanského života za jejich přínos krajanské literární tvorbě a péči o český jazyk a kulturu. Letošními laureátkami byly Leonora Janotová, Věra Vystydová, Libuše Stráníková a Marie Sohrová in memoriam.

Slavnostní program před několika desítkami shromážděných krajanů a hostů moderovala sympatická nová lektorka Jednoty Michaela Bubeníčková, která po úvodním pozdravu a přivítání omluvila neúčast hlavních organizátorek večera, předsedkyně Svazu Čechů Any-Marie Štrumlové-Tučkové a vedoucí Klubu literátů Táni Novotné Golubićové a popřála jim brzké uzdravení.
Následovaly krátké projevy menšinových předáků a videovzkaz od velvyslance České republiky.
Místopředsedkyně Svazu Čechů Marie Válková pozdravila přítomné jménem Svazu Čechů a předsedkyně A.-M. Štrumlové-Tučkové, jménem vlastním i jménem Klubu literátů a T. Novotné Golubićové. Konstatovala, že jde o oslavu péče o český jazyk, o české básně, o českou tvorbu: „Dnes večer můžeme všichni vyjádřit poklonu a dík všem těm, kteří se o to zasloužili, a těm, kteří dostanou cenu.“ Připomněla, že je ještě řada dalších lidí, kteří by si zasloužili další ceny. „Dnes se cena uděluje čtyřem významným osobnostem nejen v oblasti péče o český jazyk, kulturu a identitu. Je to uznání osobám, které obohatily celou menšinu svým působením, snahou uchovat český jazyk, češtinu takovou, jakou bychom si přáli mít, a snažily se vždy prosazovat český jazyk, českou kulturu, české školy, české školství, českou tvorbu – literární i novinářskou…“ Připomněla, že udělení Ceny neznamená, že laureáti přestanou působit. „Věřím, že i nadále budeme číst krásné básně, krásné texty v Jednotě a Studnici nebo odborné články a pojednání o českém jazyce, z nichž se všichni společně poučíme. Budeme se od vás také učit, jak máme žít a jak máme působit, aby se ta naše čeština udržela. Ještě jednou blahopřeji.“
Poslanec Vladimír Bílek poblahopřál osobně, ale i jménem města Daruvaru a Bjelovarsko-bilogorského županství k udělení cen za celoživotní úsilí. „Péče o český jazyk, tradici a kulturu není a nemůže být jen zaměstnání; je to prostě styl života, něco, co nosíme v srdci. A o všech dnešních laureátech víme, že celý život pracovali pro zachování jazyka, tradic a kultury a dělají to podnes. Instituce, budovy a všechno ostatní by nemělo smysl nebýt lidí se srdcem a duší… Velice gratuluji. Těším se ale také na pokračování spolupráce… Těšíme se i na přednes středoškoláků a studentů, protože víme, že svět patří mladým,“ uvedl. Zmínil význam existence jediné zastřešující organizace, Svazu Čechů, pod kterým působí všechny besedy, všechny české instituce, a je tomu tak už více než sto let. „Doufáme a věříme, že se ta naše čeština v Chorvatsku a v Daruvaru udrží ještě minimálně příštích sto let…“
O významu živého českého jazyka uvedl: „… možná si to někdo ani neuvědomuje, zejména my Češi, kteří žijeme zde v Daruvaru, si myslíme, že mluvit česky je běžné, že téměř každý česky umí či rozumí. A často teprve naši studenti, když odejdou do jiných krajů, poznají, kolik pro ně znamená, že ovládají jeden evropský jazyk, jeden světový jazyk navíc. A může tomu tak být právě i díky našim dnešním laureátům, jakož i mateřským a základním školám, Svazu a všem, kdo na tom pracují už více než sto let.“
Velvyslanec České republiky Milan Hovorka promluvil prostřednictvím videa: „… Jsem rád, že mohu alespoň touto cestou vyjádřit uspokojení, že se Svaz Čechů v Chorvatsku rozhodl vrátit k tradici udělení Cen Franty Buriana, velkého pedagoga, spisovatele, buditele a také šiřitele českého jazyka a literatury… Pokud hovoříme o krajanství, nemohu nezmínit význam literatury a literární tvorby právě pro posilování naší identity, pro utváření sounáležitosti s místem, odkud pocházíme. A to je také důvod, proč velmi vítám skutečnost, že dnes budou oceněny osobnosti, které se zasloužily o rozvoj toho, co já bych nazval češstvím, které udělaly kus práce s cílem šířit povědomí o rozmanitosti a bohatosti české kultury a udělaly hodně pro rozvoj česko-chorvatského přátelství a vzájemných vztahů, právě prostřednictvím literatury a literární tvorby.“
Po projevech se přistoupilo k vlastnímu udělení cen. Moderátorka připomněla, že studenti Gymnázia Daruvar se svými mentorkami pro tuto slavnost připravili prezentaci o životě a díle Franty Buriana a plakáty o jejích dosavadních i „čerstvých“ nositelích.
Předsedkyně kulturní rady Svazu Čechů Kristina Kvapilová připomněla ustavení Ceny Franty Buriana předsednictvem Svazu Čechů a Slováků v SRCH v roce 1988. Členka Klubu literátů Jana Staňová hovořila o výzvě Klubu k nominaci kandidátů na udělení této ceny v říjnu 2023. Následně přečetla místopředsedkyně Svazu Čechů Marie Válková rozhodnutí předsednictva Svazu Čechů z 21. listopadu 2023 o udělení Ceny Franty Buriana Leonoře Janotové, Věře Vystydové, Libuši Stráníkové a Marii Sohrové, in memoriam. Tu na slavnosti zastupoval její syn Miloslav Sohr.
Velmi pěkné a důstojné bylo uvedení každého laureáta studenty bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu Kristinou Horkou, Melissou Holínkovou, Michaelou Horvatovou a Patrikem Resem. Nejdříve přečetli úryvek z textu či báseň dotyčného autora a potom jeho životopis. Představitelky organizátora pak dotyčné předaly cenu a kytici a poblahopřály jí. Každý z laureátů po převzetí ceny také promluvil k publiku.
Slavnostní udělení bylo proloženo verši z básnické tvorby Franty Buriana, které přečetl Patrik Res. V úvodu a závěru slavnosti zazněly ladné tóny hudby Dmitrije Šostakoviče a Dory Pejačevićové v podání Lany a Ley Rádových na housle a klavír. M. Bubeníčková na závěr ještě jednou poblahopřála laureátům, poděkovala za pozornost, popřála příjemný večer a vyzvala k pokračování v neformálním setkání při občerstvení. Účastníci večera její výzvu nadšeně přijali a s dobrými pocity se spolu dobře bavili.

Z PROJEVŮ LETOŠNÍCH LAUREÁTŮ CENY FRANTY BURIANA
„… Jsem teď tak dojatá, že asi neřeknu skoro nic. Řeknu vám jedno upřímné děkuji, děkuji…
Přijmout něco od svých lidí, svého prostředí, je možná nejdojemnější…
Srdečně děkuji nejen za to, že jste to udělili mně, ale že jste tu cenu znovu jaksi oživili, protože v našich řadách působilo a působí tolik lidí, kteří mají ve svém životě velmi velké zásluhy, ale bohužel buď zemřeli, nebo se na to zapomnělo, a je to škoda.
A jestli vás mohu o něco poprosit, ustavte nové ceny, právě pro ty osoby, které tolik času, tolik svého umění, tolik svých vědomostí věnují tomu, aby se česká menšina udržela, aby mateřský český jazyk tady dále zněl, aby se česká kultura dále pěstovala, jak v hudební části, tak ve výtvarné činnosti, v divadle, folkloru, ve školství… Je tolik zasloužilých lidí a nesmíme před tím zavírat oči.
Opravdu moc, moc děkuji a jsem za to velice, velice ráda. Děkuji.” Leonora Janotová

„Každopádně mám velkou radost z toho, že jsem se té ceny dočkala, tím spíš, že nikdo nikdy nebyl prorokem ve své vesnici, a že mne krajané uznali jako osobu s dobrou tvorbou. Děkuji pěkně.” Věra Vystydová

„Velice si vážím Burianovy ceny a vážím si strašně moc toho, že bylo uznáno, že mi patří. Kromě Franty Buriana jsem všechny ty laureáty znala. Velice jsem si jich vážila, velice jsem si vážila i jejich tvorby a všeho toho, co pro menšinu dělali.
A když jsem tak uvažovala, tak jsem si uvědomila, že jsem v životě šla jakoby po schůdkách nahoru. Že jsem začínala jako novinářka, jako redaktorka Dětského koutku, pokračovala jako šéfredaktorka a ředitelka Jednoty, kde jsem nedělala snad jedině jako uklízečka a pokladní nebo účetní, prostě, s Jednotou jsem žila doopravdy plně. A stejně tak s celou českou komunitou: když jsem v Končenicích začínala v loutkářské, literární a folklorní sekci, stejně tak tady v Daruvaru, až jsem se vypracovala i k předsednictví v Besedě a potom tady ve Svazu… Všechno jsem to dělala strašně ráda a všechno mě to strašně bavilo. Já bych vám tady přála, ať jednou můžete o sobě říct také, že jste všechno v životě dělali rádi a že vás to bavilo. Děkuju moc.“ Libuše Stráníková

„… Děkuju Svazu Čechů, že takovéto ceny uděluje, respektive, že ty osobnosti, kterým jsou tyto ceny udělovány, poznává. Také děkuji těm, co ty ceny za jejich činnost chystali.
Jak tu bylo řečeno, ta činnost vychází z jejich přesvědčení, z jejich srdce. Ne proto, aby tuto cenu dostali, i když tato cena potěší, je to takový puntík nad i, a bez toho puntíku by to i nebylo i. Děkuji moc.
Já asi za maminku mluvit nemůžu, protože, jak si ji pamatujete, ona vždycky mluvila za sebe a neměla ráda, když někdo mluvil za ni…
Děkuji moc a moc si toho vážím.” Miloslav Sohr

VÍCE NA PORTÁLU jednota.com.hr

ŽIVOTOPISY KRAJANEK, KTERÝM MENŠINA VDĚČÍ ZA MNOHÉ

LEONORA JANOTOVÁ, ROZ. KALENSKÁ (LIPOVEC 14. 11. 1947), učitelka, ředitelka školy a dlouholetá předsedkyně Svazu Čechů
Po české základní škole a českém oddělení gymnázia v Daruvaru vystudovala na pedagogické akademii v Pakraci český jazyk a literaturu a třídní výuku. Od roku 1969 pracovala na daruvarské české škole Komenského, nejdřív v Lipovci a potom v Daruvaru, kde se v roce 1989 stala ředitelkou. V roce 1988 byla zvolena předsedkyní Svazu Čechů a tuto odpovědnou a komplexní funkci vykonávala až do roku 2013, tedy celých 25 let, kdy s velkým úsilím podněcovala kulturní a osvětové činnosti české menšiny.
Svou celoživotní prací se zasloužila o zachování českého jazyka mnoha způsoby. Ve Svazu Čechů zřídila Radu pro péči o český jazyk a literaturu (později vydavatelskou radu). Ustavila Cenu Franty Buriana, kterou chtěla upozornit na důležitost péče o původní literární tvorbu zdejších krajanů, protože právě ta svědčí o životaschopnosti menšiny v cizojazyčném prostředí. Ze stejného důvodu, aby upozornila na nutnost péče o mateřský jazyk, začala organizovat Sympozium o českém jazyce, které se stalo tribunou krajanských, ale i dalších českých i chorvatských odborníků, kteří se zabývají českým jazykem, kulturou a dějinami české menšiny a jejím soužitím v prostředí většinového jazyka a kultury. Vždy jí velmi záleželo na kontinuální kulturní a vydavatelské činnosti a na udržení postavení a úlohy českého školství v Chorvatsku. Krajanskou kulturní scénu obohatila i jako režisérka mnoha mimořádně kvalitních programů, divadelních her a zpěvoher.
Je autorkou Čítanky pro 4. ročník českých škol, napsala a režírovala řadu žertovných scének pro estrádní programy ve vlastní režii. Je také autorkou řady povídek a vzpomínkových próz, které uveřejňuje v Jednotě a Českém lidovém kalendáři a které ještě čekají na knižní vydání. Je redaktorkou a spoluautorkou publikace Listy svědectví a díků, Ročenky České základní školy J. A. Komenského Deset let činnosti slovem a obrazem 1997–2007, monografie České domy v Chorvatsku a monografie o ženském pěveckém sboru Zpěv povznáší.

VĚRA VYSTYDOVÁ, ROZ. KADLECOVÁ (KONČENICE 6. 6. 1948), bohemistka, novinářka Jednoty a redaktorka některých jejích vydání
Češtinu a jugoslavistiku vystudovala v roce 1975 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a patří do skupiny prvních pražských studentů z řad české menšiny v Chorvatsku po znovunavázání vztahů v 60. letech minulého století, tedy skupiny, která od osmdesátých let výrazně zkvalitnila informativní i jazykovou stránku vydání Novinově vydavatelské instituce Jednota.
Celý svůj pracovní věk od roku 1975 až do odchodu do důchodu v roce 2007 strávila v Jednotě, kde jako novinářka sledovala kulturní krajanské dění, redigovala některé publikace, například Český lidový kalendář a Přehled. Spolu s Ivanem Dorovským je spoluautorkou Česko-charvátského slovníku, který je dávno rozebraný. Společně s Marií Selicharovou je autorkou Ročenky k 125. výročí SDH Daruvar. Spolupracovala na monografii Naše české dechovky, překládala učebnice pro české školy a napsala řadu recenzí. Po odchodu do důchodu v roce 2007 je jako externí spolupracovnice již řadu let jazykovou redaktorkou Jednoty a některých dalších publikací.
V krajanském prostředí se zasloužila zejména o české amatérské divadlo. Byla dlouholetou režisérkou končenického divadelního souboru a mnohokrát členkou poroty na divadelních přehlídkách.
Píše poezii, kterou uveřejňuje v krajanských periodikách Studnici a Českém lidovém kalendáři a v roce 2013 vydala sbírku básní Čtyřletý smutek, která se setkala se značným ohlasem.

LIBUŠE STRÁNÍKOVÁ, ROZ. SAKAŘOVÁ (DARUVARSKÝ BRESTOV 18. 3. 1950), bohemistka, ředitelka Jednoty a předsedkyně Svazu Čechů)
Narodila se v Brestově a vyrůstala v Končenicích. Vychodila končenickou a daruvarskou českou základní školu a daruvarské české gymnázium. Vystudovala jako stipendistka Svazu Čechů a Slováků češtinu a jugoslavistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1975 pracovala v NVI Jednota jako novinářka. Do roku 2005 byla redaktorkou Dětského koutku (déle než Burian) a korektorkou, potom se stala ředitelkou a hlavní a odpovědnou redaktorkou Jednoty. Redigovala Přehled, knihovničku Jaro, Knihovnu krajanské tvorby, Studnici a další publikace NVI Jednota. Pracovala jako lektorka a členka redakce Českého lidového kalendáře. Od mládí píše verše, které občas uveřejňuje ve Studnici a Českém lidovém kalendáři. Vydala sbírku básní Královna snů a knihu 40 let s divadlem. Je spoluautorkou monografie České domy v Chorvatsku a redaktorkou monografie 111 let České besedy Daruvar. Do češtiny přeložila knihu Maty Pejiće Daruvar včera, dnes, navždy a knihu haiku poezie Gorana Gatalici Noční jasmín. Přeložila také devět učebnic pro české školy a několik zlektorovala. Dlouhodobě se zabývá krajanskou češtinou a literaturou Čechů v Chorvatsku. Publikovala také odborné články o češtině a české komunitě v Chorvatsku v Přehledu a Jednotě.
Členkou daruvarské České besedy je od gymnazijních let. Byla její jednatelkou a předsedkyní a dnes je její čestnou členkou. Byla velice činná ve folklorní a divadelní skupině, jejíž je dnes organizační vedoucí. Sehrála rovných sto představení a při řadě dalších napovídala.
Od roku 2005 byla místopředsedkyní Svazu Čechů a v roce 2013 byla zvolena jeho předsedkyní.

MARIE SOHROVÁ, ROZ. FUNDOVÁ
(PARDUBICE 20. 9 1941 – DARUVAR 2019), bohemistka, překladatelka, redaktorka učebnic české menšiny v Chorvatsku
Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v roce 1963 absolvovala na oboru čeština a angličtina. Po promoci pracovala v Ústavu pro český jazyk Československé akademie věd v oddělení jazykové kultury a stylistiky. V roce 1969 byla na žádost ředitele Jednoty profesora Josefa Matuška vyslána na půlroční pobyt do nakladatelství Jednota v Daruvaru, zůstala zde však trvale pracovat jako jazyková redaktorka všech vydání. Po odchodu Josefa Matuška do důchodu v roce 1981 se na jeho doporučení stala hlavní a jazykovou redaktorkou učebnic pro české menšinové školy v Chorvatsku a dalších publikací, které v Jednotě vycházely. Byla to obsáhlá a odpovědná práce – jen v 80. letech vyšly dvě desítky nových titulů.
Věnovala se také překladům a zdokonalování českých učitelů, pro které připravila řadu přednášek na různých poradách a seminářích. Své stati o jazyce publikovala v Přehledu. Po odchodu do důchodu byla ve druhé polovině devadesátých let požádána tehdejší ředitelkou Jednoty Jiřinou Staňovou, aby se znovu ujala kompletního redigování učebnic pro menšinové školy: jako externí pracovnice Jednoty redigovala kompletní řadu nových učebnic – cvičebnic češtiny a čítanek od první do osmé třídy. V letech 2007 až 2010 jazykově upravila více než pět desítek překladů chorvatských předmětových učebnic vypracovaných menšinovými učiteli. Od roku 1978 byla také soudní tlumočnicí českého, slovenského a anglického jazyka.
Marie Sohrová svou dlouholetou péčí o úroveň českého jazyka mezi novináři a učiteli nesmírně přispěla k jeho zachovávání, mimo jiné i jako předsedkyně Rady pro péči o český jazyk a literaturu. V rámci své redaktorské práce úzce spolupracovala s mnoha krajanskými literárními autory, povzbuzovala je v literární tvorbě a ovlivnila tak i kvalitu a kultivovanost jejich literární práce.

Pro redakci připravila Libuše Stráníková.

Read 45 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 16 2024

V Jednotě číslo 16, která vychází 20. března 2024, čtěte:
- Poslední rozloučení s čestným předsedou ČSÚZ Jaromírem Šlápotou
- Šedesát let od založení mládežnické taneční skupiny v Končenicích
- Divadelní večery s premiérou v Horním Daruvaru a Bjelovaru
- Vzdělávací seminář učitelů v České republice
- Překladatelská soutěž Českých škol bez hranic
- Záhřebští bohemisté v mezinárodním vědeckém projektu
- Deset dní astronomie v Daruvaru
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi