Kurz, který probíhal od 24. srpna do 4. září, organizoval Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze. Celý pobyt byl skvěle uspořádaný a plně hrazený: cesta, ubytování, výuka i stravování. Od prvního dne jsme cítili, že se o nás organizátoři opravdu dobře starají a že jejich cílem není jen naučit nás něco nového, ale také nám umožnit poznat Prahu, české prostředí a kulturu.
Pro mě byla samozřejmě nejdůležitějším cílem čeština. Přestože nejsem učitelkou českého jazyka, ale pracuji jako pedagožka, chtěla jsem svůj vztah k češtině ještě více prohloubit, a především získat větší jistotu v každodenní komunikaci. Dva týdny, během nichž jsme prakticky neustále komunikovali česky, pro mě byly obrovskou zkušeností. Najednou jsem měla možnost češtinu nejen studovat, ale skutečně v ní žít. Výsledek mě samotnou překvapil. Když jsem během pobytu telefonovala svým blízkým do Chorvatska, někdy jsem s nimi zcela spontánně začala mluvit česky, přestože jsme spolu vždy mluvili chorvatsky. Začala jsem češtinu používat přirozeně a bez přemýšlení. Právě v tom podle mě spočívá kouzlo jazyka. Nestačí se ho jen učit. Je potřeba ho slyšet, mluvit jím, žít v něm a nebát se dělat chyby.
Kurz však nebyl jen o českém jazyce. Přinesl nám také mnoho nových poznatků o moderním vzdělávání a současných metodách výuky. Přestože výuka probíhala každý den od devíti hodin, někdy až do odpoledne, vůbec jsme ji nevnímali jako náročnou. Přednášky byly interaktivní, praktické, zajímavé a často velmi zábavné. Setkali jsme se s vynikajícími odborníky, univerzitními profesory, lektory, metodiky i lidmi z praxe. Seznámili nás s moderními metodami vzdělávání a s mnoha interaktivními nástroji, které lze využít při výuce. Mnohé z toho, co jsem se naučila, budu moci využít i ve své vlastní práci pedagožky, a obohatit tak svou každodenní praxi. Ke všem přednáškám jsme navíc dostali prezentace, užitečné odkazy a další materiály, ke kterým se můžeme vracet i po skončení kurzu.
Velmi cennou součástí pobytu pro mě byli také lidé, které jsem v Praze potkala. Na kurzu nás bylo dvacet a přijeli jsme z různých koutů světa: z Chile, Peru, Spojených států amerických, Skotska, Velké Británie, Německa, Řecka, Itálie, Polska, Mongolska, Srbska, Švýcarska, Kanady a dalších zemí. Každý z nás měl jiný životní příběh, jiné zkušenosti a jiné důvody, proč se chtěl učit česky. Spojovala nás láska k českému jazyku, touha poznávat nové věci a vědomí, že učení nikdy nekončí. Právě společné chvíle mimo výuku byly jedny z nejkrásnějších. Hodně jsme se spolu bavili, smáli se, povídali si a vyměňovali si zkušenosti. Z lidí, kteří se na začátku kurzu vůbec neznali, se postupně stali přátelé. Zůstali jsme v kontaktu a sdílíme spolu různé informace, důležité události i obyčejné každodenní okamžiky. Věřím, že některá z těchto přátelství zůstanou součástí našich životů ještě dlouho.
Organizátoři pro nás připravili také mnoho krásných zážitků mimo samotnou výuku. Zúčastnili jsme se slavnostního přijetí v Klubu rektorů, navštívili jsme Senát Parlamentu České republiky a měli jsme možnost poznat některá významná místa českého veřejného a kulturního života. Navštívili jsme Národní galerii, společně jsme si prohlédli Prahu a zavítali jsme do Národního divadla, kde jsme zhlédli Smetanovu Prodanou nevěstu v moderním provedení. Všechny tyto zážitky mi pomohly vnímat češtinu jinak. Nejen jako jazyk, který se člověk učí z učebnice, ale jako živou součást kultury, historie, umění i každodenního života.
Když dnes přemýšlím o těch dvou týdnech, uvědomuji si, že jsem do Prahy jela především zdokonalit si český jazyk, ale odvezla jsem si mnohem víc. Odvezla jsem si poznání, že nikdy není pozdě učit se něco nového. Že jazyk nás může přivést k lidem, ke kultuře i k novým přátelstvím. A také to, že když se otevřeme novým zkušenostem, mohou nás změnit mnohem více, než jsme očekávali. Pro mě osobně byl tento pobyt velmi inspirativní. Přiměl mě k hlubšímu zamyšlení nad sebou, nad učením i nad tím, jak důležité je zůstávat otevřený novým možnostem. Cítím, že některé věci, které jsem v Praze prožila a uvědomila si, ve mně budou ještě dlouho doznívat.
Každému, kdo má možnost se podobného kurzu zúčastnit, bych doporučila, aby se nebál přihlásit. Učit se jazyk totiž neznamená jen osvojovat si nová slovíčka a gramatická pravidla. Znamená to otevírat dveře k jinému světu. Já jsem se vydala do Prahy učit se česky a vrátila jsem se s pocitem, že jsem se naučila mnohem víc – o jazyce, o lidech, o světě i sama o sobě. Na tuto zkušenost budu vzpomínat celý život.       Text a foto Tina Varatová

FOTO na portálu jednota.com.hr

Tečaj metodike u Pragu – Pedagoginja Tina Varat sudjelovala je na tečaju metodike koji se od 24. kolovoza do 4. rujna održavao u Pragu. Htjela je još više produbiti svoj odnos prema češkom jeziku i prije svega steći veću sigurnost u svakodnevnoj komunikaciji. Tečaj je polaznicima osim usavršavanja jezika ponudio i mnogo novih saznanja o modernom obrazovanju i suvremenim metodama podučavanja te susret izvrsnim stručnjacima – sveučilišnim profesorima, docentima, metodičarima i ljudima iz prakse. Polaznici su između ostalog prisustvovali na svečanom prijemu u Klubu rektora, posjetili Parlament, Nacionalnu galeriju, razgledali Prag te pogledali operu u Narodnom kazalištu. Kako sama navodi, otišla je učiti češki jezik, a vratila se s osjećajem da je naučila puno više – o jeziku, ljudima, svijetu i samoj sebi.