Kniha farnosti Sv. Máří Magdalény v Selech uvádí, že se po vypuzení Turků do takřka pusté osady Jazvenik koncem 19. století přistěhovalo padesát hlavně českých rodin z Moravy. Za nejvýznamnější událost se považuje stavba kapličky v roce 1930.
Svatý Václav, ochránce života a statků jazvenických krajanů byl přítomen i toho dne, kdy pršelo, důsledkem čehož bylo v sisacko-moslavinském kraji vyhlášeno opatření před povodní. Hosté, které si Česká beseda pozvala na oslavu, přesto přijeli, a to rádi. Byl to večer modlitby, vzpomínání na světce a patrona českého státu, sv. Václava, české písně a tanců, hodování a zábavy. Účastníci z Českých besed Záhřeb, Sisak a Jazvenik si mohli vychutnat příjemné slavnostní a zároveň domácí ovzduší. Počasí přesto zavinilo, že Dům nebyl plný jako jindy.

V kapličce se osadníci scházejí zřídka. O posvícení byla otevřená, plánovaná mše se však sloužila v Českém domě. Na jevišti byl postaven improvizovaný oltář, věřící si sedli na židle, a jazvenické děti v krojích čekaly na příchod faráře ze Sel, aby mu ministrovaly. Farář poblahopřál jazvenickým krajanům k svátku, mluvil o dobrých činech jejich patrona a spolu se za něho pomodlili. Na konci mše přednesl Zvonko Příhoda životopis sv. Václava a vyzval krajany, aby se k němu modlili.
Program zahájila skupina mladších tanečníků České besedy Jazvenik. Se svými tanci navodili radost, potlesk jim byl odměnou. Záhřebskou Besedu představili zkušení tanečníci souboru Jetelíček. Vystoupili v programu dvakrát. Neměli živou hudbu, ale jejich taneční výkon stál za to: staré a nové tance, české i chorvatské.
Spadl lístek z javora, zazpívaly zpěvačky besední skupiny ze Sisku, doprovázeny kytaristou a harmonikářem. Měly ladný přednes, pozvedly náladu oblíbenými českými lidovkami. Hudebně-pěveckou skupinu Lípa ze záhřebské Besedy si do Jazveniku pozvali jednak proto, aby představila svůj repertoár, jednak aby v pokračování večera hrála a zpívala k tanci a pobavení. Velmi se jí to dařilo.
Domácí taneční skupina Sedmikrásky na závěr programu dokonale ovládla jeviště. Představila se tanci českých choreografů, ale i jedním vlastním. Máňa Vašková, jednatelka České besedy Jazvenik, poděkovala všem účastníkům a hostům za účast. Zaujala i slova Jiřinky Vidovićové, předsedkyně České besedy Sisak. Uvedla několik údajů o největším českém světci a modlitbách, které k němu vznášíme. Pro katolíky mají velký význam.
Zatímco se večeřelo a Lípa vyhrávala podle přání, déšť na chvíli ustal. Krajané si připomínali předchozí svatováclavská posvícení v Jazveniku, horké léto a práce na zahrádkách. Tancechtiví tančili, a tak až do čtyř do rána. Z. Táborská /zt