Pamatuji všech šest konferencí během dvanácti let. Za tu dobu se změnilo hodně věcí, hlavně postoj české politické reprezentace ke krajanům nebo k exulantům. V devadesátých letech byl negativní. Dnes už jsou si politikové vědomi, že v zahraničí žije hodně Čechů a začínají se o ně zajímat. Druhý posun oproti prvním ročníkům konferencí je v tom, že zpočátku se prosazovali spíš lidé z exilu, lidé, kteří žijí s politikou. Z politických důvodů odešli z někdejšího Československa a řešili otázky jako restituce, občanství, volby… To jsou témata, která krajany východní a střední Evropy příliš nezajímají. Tam totiž jde právě o kulturu a o výuku českého jazyka.
Doba toho politického, exilového krajanství je pryč. Dnes se snažíme jednat o tématech, která nás spojují. Snažíme se najít společný jmenovatel Čechů v zahraničí, něco, v čem se můžeme shodnout, kde můžeme společně apelovat na český stát, aby nám pomáhal. Proto jsme zvolili téma kultura, které je spojující. Ukázalo se, že jsou to věci, o kterých můžeme bez emocí mluvit opravdu všichni.
Jak jste spokojen s průběhem a výsledky konference?
Jsem spokojen, přestože přijelo méně lidí. Na první konferenci bylo přes tři sta lidí, letos sto dvacet ze sedmnácti zemí světa. Bohužel přijíždějí spíše lidé středního a staršího věku, ti ale postupně odcházejí. Nicméně jsem měl pocit, že všichni oceňovali, že existuje platforma, místo, kde se mohou setkat, kde mohou poznat jiné lidi, vyměnit si zkušenosti. Ukazuje se, že si tohoto fenoménu, češství v zahraničí, krajanství, všímá politická reprezentace. Politikové ze Senátu a z ministerstva zahraničí už opravdu mají zájem tyhle věci řešit. Také nevládní instituce. Zájem širší veřejnosti a médií není takový, jaký bychom si přáli. Jednání bylo otevřené veřejnosti, ale zájemců bylo málo. Stejně tak českých médií. To je věc, na které chceme do budoucna pracovat. Je to dědictví doby nesvobody, kdy exil a krajanství bylo tak trochu tabuizované téma, proto je to běh na dlouhou trať.
Konference zahraničních Čechů organizuje Mezinárodní koordinační výbor.
Výbor vznikl před sedmi osmi lety, prvním předsedou byl Oldřich Černý, nyní je předsedkyní Ája Vrzáňová. Naším úkolem a cílem je zorganizovat každé dva roky setkání krajanů a propojit ho s českou veřejností. Vzbudit diskusi, poukázat na problémy, které Čechy v zahraničí pálí, prezentovat je jak české politické elitě, tak české veřejnosti. Odstraňovat bariéry, které se mezi Čechy v zahraničí a českou veřejností vytvořily. Další naší činností je významné krajany oceňovat. Před asi pěti lety jsme začali udělovat ocenění Významná česká žena ve světě. Udělujeme ho ženám českého původu, které dosáhly významných výsledků ve své profesi.
Tedy hlavní náplň činnosti Koordinačního výboru je vytvořit platformu, na které by se ocenila činnost krajanů, a ze které by sdělovali, jaké jsou jejich potřeby směrem k české politické reprezentaci a k české veřejnosti.
Čechům v zahraničí se do značné míry obrací zahraniční vysílání Českého rozhlasu Radio Praha, jehož jste ředitelem. Toto vysílání se snaží seznamovat krajany se událostmi v České republice a českou veřejnost informovat o životě krajanů ve světě.
Zahraniční vysílání je součástí veřejnoprávního rádia, a jeho cílem je sdělovat nejenom krajanům, ale veškeré zahraniční veřejnosti, co se děje v České republice. Chceme být hlasem České republiky v zahraničí. Vysíláme v šesti jazycích, v těch hlavních světových – anglicky, španělsky, německy, francouzsky, rusky a také česky. Předpokládám, že konzumenty našeho českého vysílání jsou Češi v zahraničí, a to jak krajané, žijící v zahraničí někdy po celé generace, tak i lidé žijící v zahraničí poměrně krátkodobě. To jsou dnes studenti, pracovníci mezinárodních a evropských institucí…
Usilujme o to, abychom v naší programové nabídce měli vždycky něco, co krajany osloví. Krajanská problematika je poměrně specifická, věnuje se jí u nás jedna redaktorka, máme zvláštní pořad, který je věnován opravdu jen krajanům: O krajanech pro krajany. Často je dělaný ve spolupráci s krajany. Snažíme se tuto specifickou skupinu posluchačů oslovit i tímto způsobem.
Kromě rádia provozujeme i webové stránky, které možná někteří vaši čtenáři znají – www.krajane.net. Je to textová podoba našeho vysílání, ale zveřejňujeme tam i mnoho dalších různých často praktických informací, které se Čechů v zahraničí nějak týkají. Je tam databáze krajanských spolků, organizací a médií. To je náš doplňující servis pro krajany, pro Čechy, žijící v zahraničí.
Krajané v některých zemích, Chorvatsko nevyjímaje, jsou velmi aktivní, mají své noviny, časopisy, svá média, dokonce své rozhlasové stanice. Ty mají třeba krajané v Austrálii, ve Spojených státech, dokonce v Jižní Americe a v několika evropských zemích, včetně Chorvatska. S těmito rozhlasovými stanicemi pochopitelně dost úzce spolupracujeme, posíláme jim některé materiály nebo jim na objednávku některé zpravodajské pořady připravujeme a většinou internetem dopravujeme. Krajanské pořady se často potýkají s nedostatkem peněz, lidí, materiálu, proto se jim snažíme materiálně i metodicky pomáhat. L. Stráníková/ls, vd a archiv

KRAJANÉ NA VÝCHODĚ POMOC POTŘEBUJÍ
Na začátku se na těchto konferencích objevovali především lidé ze zámoří a ze západní Evropy. Východ a Balkán byly v naprosté menšině. Dnešní konference mi naopak připadá, že je na ní převaha východu a Balkánu. A myslím, že to je dobře, protože zatímco zámoří a vyspělá Evropa mají úplně jiné problémy, které si už mohou řešit samy a kde už tak moc nezáleží na nějaké morální podpoře, východu to pořád ještě dlužíme.
Milena Secká z pražského Náprstkova muzea

JSME JEDEN NÁROD, DOMA I V CIZINĚ
Zdá se mi, že ostatní národy mají daleko větší sounáležitost než my Češi. Velmi bych si přál, abychom byli jedním národem Čechů, kteří žijí jak v České republice, tak v zahraničí. Měl jsem možnost poznat celou řadu aktivit našich krajanů. Předsedkyně Svazu Čechů z Chorvatska se mne ptala, jestli aktivity, které děláte v zahraničí, mají smysl, jestli jsou v České republice vnímány, a jestli vůbec má cenu pokračovat. Věřte tomu, že má, a poprosím vás, abyste nás, Čechy žijící v České republice neustále přesvědčovali o tom, že tradice českého národa, řeč a kulturu je zapotřebí udržovat. Bohužel si tyto tradice mnohem víc udržujete vy v zahraničí. Je to jako s matkou. Když maminku máme, bereme ji jako samozřejmost. Co pro nás znamenala, si uvědomíme, až když o ni přijdeme. Tak je to i s národem a kulturou. My v tom žijeme, a proto ne vždy si toho vážíme. Proto bych vám chtěl poděkovat, že držíte tyto tradice a že si je někde po desetiletí, někde už po staletí předáváte z pokolení na pokolení.
Vy jste v podstatě naši velvyslanci v zahraničí. Nebýt vás, řada informací o České republice by se nerozšířila. My si toho velmi vážíme. Senátní Komisi pro krajany se podařilo trochu víc se otevřít vůči Čechům v ČR. Doufám, že se nám podaří i finanční pomoc pro krajany udržet alespoň na výši, jaká byla v minulosti.
Marcel Chládek, předseda Komise pro krajany Senátu Parlamentu ČR

PRO NÁS JE DŮLEŽITÉ ŽIVÉ ČESKÉ SLOVO
Česká republika si konečně začala víc vážit nás krajanů, naší kultury. Toto vědomí mě obohacuje. Takováto setkání jsou příležitostí, abychom se zamysleli i sami nad sebou, kdo jsme, odkud pocházíme, co děláme. Několikrát bylo na konferenci zdůrazněno, že jsme součástí českého národa a že si lidé žijící v Čechách váží toho, jak o českou kulturu pečujeme. Na konferenci se mluvilo o české televizi. Nikdo si zřejmě neuvědomuje, jak je pro nás důležité, abychom my, a zejména naše děti, mohli poslouchat živé české slovo a správnou češtinu. Možná, že česká televize neinformuje o Češích za hranicemi Česka dostatečně.
Lenka Janotová, předsedkyně Svazu Čechů