Kromě semináře, který jako patron podpořilo také město Daruvar, zorganizovali zdejší Češi řadu doprovodných programů. Ukázali hostům stalou výstavu o přistěhování Čechů do Chorvatska, českou mateřskou a základní školu, Svaz Čechů, Českou besedu a Novinově vydavatelskou instituci Jednotu, seznámili je s bohatou tradicí udržování české řečí, kultury a zvyků, pochlubili se dvojjazyčností a starostou krajanem. Starosta Dalibor Rohlík se svými spolupracovníky uspořádal v radnici recepci, při které vysvětlil, jak funguje dvojjazyčnost ve skutečnosti, totiž zda mohou krajané o svých problémech jednat v městských úřadech česky. Během třídenního pobytu si hosté prohlédli město Daruvar, zajeli do nejstarší krajanské osady Ivanova Sela, navštívili Končenice, jedinou obec v Chorvatsku, kde je národnostní menšina obyvatelstvem většinovým, jednali se starostou Zlatkem Bakunićem, prohledli si Pakrac a Lipik a zúčastnili se jako diváci a posluchači Zpěvánek v Prekopakře. V Českém domě v Daruvaru se podívali na program, který pro ně připravili žáci české školy Komenského, taneční soubor Holubička a pěvecký sbor České besedy Daruvar.
Semináře se zúčastnili představitelé Rusů z Estonska, Ukrajinců z Polska, Čechů ze Slovenska, Chorvatů ze Srbska a Rakouska, Slovinců z Itálie, Lužických Srbů z Německa, zatímco z Chorvatska přišli kromě Čechů také Slováci, Makedonci a Srbové. Byla to příležitost srovnat podmínky, ve kterých se uskutečňují menšinová práva na informování v mateřském jazyce. Situace je různá, ale všeobecně je možno říci, že jsou tištěná média podporována státem, zatímco elektronická média jsou záležitostí trhu. Když jde o informování o menšinách v médiích v jazyce většinového národa, prostor dostávají hlavně ty, které mají problémy, nebo jsou něčím zajímavé. Nejžádanější jsou spektakly a skandály.
Potvrdili to i Ivan Budinčević z Demokratického svazu Chorvatů ve Vojvodině, Roman Czerski ze Svazu Ukrajinců v Polsku, Pavel Doležal, představitel Čechů ze Slovenska i Ludmilla Matrosová Zobiná, předsedkyně ruských spolků z Estonska. Jsou ale i výborné příklady. Jak zpravil novinář Bojan Brezigar, Slovinci v Itálii mají denně dvanáctihodinový rozhlasový program, v televizi půlhodinovou, plus pětiminutovou relaci pro děti a film se slovinskými titulky. Zároveň už šedesát let vydávají deník, na který dostávají ze státního rozpočtu tři milióny eur ročně.
Poměrně dobrou situaci mají také Lužičtí Srbové. I když jde o „srbský ostrov obklopený německým mořem“ mají dvojjazyčnost, školství a dostatečně vyvinutá média. Myslí si však, že patří k „zlatému středu“ a že se situace zlepší, pokud budou slovanské menšiny víc spolupracovat v rámci FUEN a víc používat internet.

Usnesení semináře se vztahovalo právě na internet, jako velice užitečné médium. Na návrh moderátorky semináře Zdenky Čuchnilové vytvoří slovanské menšiny v rámci FUEN společnou webovou stránku. Realizátorem této akce budou Lužičtí Srbové, kteří budou zároveň hostitelem příštího semináře na téma asimilace a sčítání lidu. Příští rok se česká menšina v Chorvatsku, totiž Koordinace menšinových rad, semináře zúčastní jako plnoprávná členka vzhledem k tomu, že by do členství měla být přijata na Kongresu FUEN začátkem června v Burgenlandu. M. Pejić/mp

BURGENLANDŠTÍ CHORVATÉ
K početnějším a lépe organizovaným menšinám patří Burgenlandští Chorvaté. Je jich celkem pětačtyřicet tisíc a žijí v Maďarsku, na Slovensku a v Rakousku. Už přes sto let vydávají noviny v chorvatštině v nákladu dva a půl až tři a půl tisíce kusů. Jde o týdeník Chorvatské noviny, církevní týdeník Hlasatel Burgenlandu, dvouměsíčníky Věstník a Cesta, studentský časopis Nový hlas a několik dvoj a tříjazyčných listů.
V rádiu mají Chorvaté denní dvaačtyřicetiminutovou relaci a měsíční šestadvacetiminutový pořad, v televizi půlhodinový pořad Dobrý den, Chorvaté a mozaikový program Servus, szia, zdravo, dotuha.
„Média píšou o problémech, zajímají je především skandály,“ řekla nám Zlatka Gielerová z chorvatského kulturního spolku v Burgenlandu, zároveň místopředsedkyně FUEN. „Teď se u nás píše o korutanských Slovincích kvůli dvojjazyčným nadpisům a významnému výročí připojení k Rakousku. Píše se také o zajímavých událostech, takže hodně prostoru dostává třeba Chorvatský pohár v kopané, který probíhá už víc než dvacet let. Média projevují zájem také o osoby, jako jsou například televizní hvězda Barbara Karlićová nebo ministři chorvatského původu v rakouské vládě Berlaković a Darabos. Před měsícem byl za biskupa vysvěcen Chorvat Egidije Živković, který během inaugurační ceremonie mluvil také chorvatsky, takže jsme měli v televizi prakticky tříhodinový menšinový pořad.“

DOMOWINA BEZ VLASTI
Na území evropského kontinentu žije v pětačtyřiceti zemích tři sta národnostních menšin - přibližně sto miliónů příslušníků, což znamená, že je každý sedmý obyvatel Evropy příslušníkem některé z autochtonních menšin. V Evropě se mluví devadesáti jazyky, z toho je sedmatřicet jazyků uznaných jazykem národnostních menšin.
Velký počet menšin zahrnuje do své činnosti Federální unie evropských národnostních menšin FUEN, která má čtyřiaosmdesát menšinových organizací ve dvaatřiceti zemích. Byla založena ve Versailles v roce 1949. V rámci unie působí několik sekcí, jako jsou sekce německých menšin, sekce slovanských menšin, nebo menšiny bez mateřského státu. K takovým menšinám patří Lužičtí Srbové, kteří žijí v Německu v Sasku a Braniborsku, kam se přistěhovali před více než čtrnácti sty lety ze severovýchodní části Karpat. Je jich celkem šedesát tisíc, jde o dvě skupiny s rozdílným jazykem. Jejich zastřešující organizace Domowina (vlast), která působí od roku 1912, pořádá každoročně seminář slovanských menšin, na každém se jedná na jedno z aktuálních témat. „My, Lužičtí Srbové, máme svá tištěná média, která zahrnují všechny zájmové skupiny, a na které dostáváme státní podporu, takže je můžeme sami zpravovat,“ řekl nám jednatel Domowiny Bjarnat Cyž, a dodal: „Na poli elektronických médií můžeme být také spokojeni. Máme každodenní čtyřhodinový pořad v rozhlase, zatímco v televizi máme mozaikovou půlhodinu. Tento pořad se opakuje několikrát, ale doufáme, že v budoucnu dostaneme víc časového prostoru.“ Tyto relace vysílají veřejná média, která mají zákonnou povinnost informovat v menšinových jazycích, a připravují je příslušníci menšiny úplně samostatně. Srbové mají také představitele v kontrolních orgánech veřejných médií, takže mohou politicky a obsahově ovlivňovat kvalitu pořadů. „Jsme celkem spokojení, a v tomto směru jsme v lepším postavení, než vy, chorvatští Češi.