Zboural stěnu, vybetonoval podlahu, společně se střeleckým spolkem upraví sanitární uzel, kuchyň, položí keramické dlaždice, natřou okna a dveře. Jenže, pouhé nadšení k tomu nestačí. Nebýt různých donátorů, vše, co si hasiči naplánovali, by nebylo možné realizovat. Bude upravena také menší místnost, kde se budou konat schůze, a kde snad už konečně najde své místo také skříň pro archiv, aby se už nestalo, že se spolkové knihy zápisů a různá evidence občas ztratí, aniž by někdo věděl kam. Staré rčení praví, že to, co nebylo zapsáno, jako by se ani nestalo. Často jsem pozoroval, že jsou události před sto lety podrobně dokumentovány, zatímco některé nedávné události nejsou nikde zaznamenány. Právě proto je velice důležité uhlídat každičký dokument.
Rozvoj hasičství v Končenicích
V činnosti každého spolku přichází ke kolísání. Jednou se splní všechny předpoklady a aktivita se rozproudí do plné míry, podruhé dojde například ke střídání generací a veškerá aktivita se pozastaví, téměř ustane a spolek existuje jenom formálně. Duší každého spolku by měl být archiv, v němž jsou zapsány nejen jeho dějiny, ale také všechny podrobnosti o vedoucích a všech aktivních členech.
Končenický spolek dobrovolných hasičů byl založen teprve 19. února 1922, třebaže obecní úřad obstaral přístroje a organizoval sbírku na výzbroj, stejnokroje a další potřeby již v roce 1900. Prvním předsedou spolku se stal Alois Trnka. Dnes je zajímavé číst si záznamy z prvních spolkových schůzí, které se konaly v hostinci u Fráni Kočího. Spolek měl tehdy čtyřicet členů. Musím s politováním konstatovat, že dnes už více než polovina příjmení prvních záznamů o hasičích v Končenicích neexistuje: Salaš, Smola, Pokorný, Štička, Burger, Hejtmánek, Bytmánek, Sirůček, Trnka, Piásek, Papp, Chorvát, Koňák a další. Poněvadž hasiči neměli své spolkové místnosti, schůze se konaly v hostincích u Kočů, Vaněčků, Piásků a u Frélichů na dvoře. Je jasné, že jednání na schůzích bylo často přerušováno. Proto byl později vydán pokyn, aby se schůze nekonaly v hostinci a bylo zakázáno pít, hádat se nebo jiným způsobem jednání rušit.
Činnosti a působení někdejších hasičů se značně lišily od těch dnešních. Velký počet stodol a stavení měl slaměnou střechu. Obilí se sváželo domů na dvůr, skládalo se do stohů a čekalo se na mlátičku, někdy až celý měsíc. Jasně, že hrozilo daleko větší nebezpečí ohně než dnes. Zvláštní starosti hasičům dělali tajní akvizitéři, které sem vysílaly pojišťovny. Jejich úkolem bylo v noci zapálit stavení a stodoly, aby se obyvatelé vystrašili a nechali si svůj majetek pojistit. Stavení, která měla na průčelí štítek se znakem dotyčné pojišťovny, nebyla nikdy zapálena, zatímco ostatní žili v neustálém strachu. Tragedií bylo, že vždy shořelo hned několik stavení a stodol. Dnes má zase každá domácnost plyn, různé chemické látky a plastové hmoty, benzín a naftu a podobně. Dnešní hasiči musí být vybaveni tak, aby mohli hasit i takové specifické požáry.
Kromě této základní činnosti byla výrazná také kulturní činnost hasičského spolku. Tak například končeničtí hasiči hráli divadla dřív než Beseda. Zaznamenáno je dokonce, že se Ochotnický spolek – předchůdce Besedy – 9. prosince 1923 přidal ke spolku dobrovolných hasičů a společně připravovaly divadla Macíčkova dovolená, Viktorka a další. Později se k hasičům připojila také dechová hudba. Hasiči v té době často v přírodě pořádali majálesy. Za výdělek si pořizovali potřebné vybavení. Bylo zvykem, že byli na každém pohřbu a pomáhali při spouštění rakve s nebožtíkem do hrobu.
Dobrovolný hasičský spolek v Končenicích organizoval 7. července 1929 vysvěcení svého praporu. Při té příležitosti byl do Bělehradu zaslán podpůrný dopis králi. Již 9. července 1929 došel dopis-uznání číslo 261:
ZAHVALNICA
Upravnom odboru Dobrovoljnog vatrogasnog društva u Končanici
Njegovo veličenstvo Kralj blagovoleo je narediti da se izjavi njegova topla zahvalnost na izrazima odanosti i podaničke vernosti poslatim prilikom posvećenja zastave Dobrovoljnog vatrogasnog društva u Končanici.
Ministar dvora
B. Jeftić
Viktor Horyna
