Divadlo založili profesionální herci, později pokračovali divadelní amatéři – dříve se jim spíše říkalo divadelní ochotníci. Ti ho zajišťují i dnes. Velkému kulturnímu jubileu věnovala Beseda divadelní festival, který potrvá od 10. do 20. listopadu 2010. Ve třech besedních divadlech opanují scénu záhřebští školáci, mladí a dospělí.
S patřičným dojetím přivítala hosty a krajany Jarmila Kozáková, vedoucí kulturní činnosti spolku. Mluvila o zakladateli ochotnického divadla České besedy Záhřeb, Josefu Václavu Fričovi, který byl také zakladatelem Besedy a jejím prvním předsedou. Besední divadlo v prvních letech hráli čeští divadelníci a hudebníci, zaměstnaní v tehdejším záhřebském Národním divadle. Divadelníky dal dohromady J. V. Frič, scházeli se v těsných místnostech Besedy v Ilici 54. Roku 1875 tam uvedli Fričovu hru Svatopluk a Rostislav, později další hru, Asjenův pád. Letos tedy uplynulo plných sto třicet pět let ode dne, kdy bylo sehráno první ochotnické krajanské divadlo v Záhřebu.
Nynější generace zdědila bohaté divadelní dědictví a její povinností je udržovat ho, rozvíjet a ukázat mladším generacím, že je si třeba vážit českého původu a nevzdávat se ho. Divadlo je k tomu účelu pravým skvostem, bylo řečeno. Diváci byli vyzváni k zapojení do divadelní činnosti, aby společně pečovali o český jazyk a kulturu.
Jaromil Kubíček, předseda správního výboru Besedy, s velkým nadšením mluvil o úloze divadla v životě záhřebských Čechů. Členové besední divadelní sekce tří generací jsou dědici velkých divadelních jmen, která na besedním jevišti plakala, radovala se, milovala, zoufala si, tančila, snila, přela se, umírala, zpívala – namátkou uvedl Arnošta Grunda, Ninu Vávrovou, Marii Růžičkovou-Strocciovou. V dnešní uspěchané době se jim musí smeknout klobouk za každý den a každou hodinu strávenou s divadlem. Divadelníci s velkou láskou a zanícením podporují českou menšinovou kulturu, cítí to jako dluh předkům i potomkům. Z. Táborská/zt
MLADÍ A DOSPĚLÍ HRÁLI ČAPKA
Festival zahájili 10. listopadu divadelníci komedií Karla Čapka Jak se dělá divadelní hra. Zmíněnou hru znají Záhřebští v několika provedeních, od roku 2003 se k ní opakovaně vracejí. Čapkův text z knihy Jak se co dělá pro divadlo rozepsaly Ivana Tichá a Jarmila Kozáková. Čapkova vtipná novinářská slova a situace přilákaly nové herce a přivedly k další premiéře. V úvodu byla slyšet slova vypravěčky o tom, že divadlo je umění tak jako válečnictví a hazard tak jako hra v ruletě; nikdy se neví předem, jak to dopadne. Tato slova se dalších čtyřicet minut potvrzovala. Šílené překonávání překážek v režírování divadla, domluvy s herci a autorem, nápadité postavy, vzrušení přecházející na publikum, generální zkouška, shon, akce, … divadlo se sledovalo jedním dechem. Besední publikum odměňovalo herce potleskem a výborně se bavilo. Vynikala Martina Marinkovićová, Čapkova i spolková režisérka.
Hráli: Mirko Švub, Jarmila Kozáková Marinkovićová, Marina Jankovićová, Damir Šehić, Domagoj Leder, Simona Minićová, Tomislav Mabić, Vedran Presečan, Ivona Hronová, Petra Gospodnetićová, Timna Tomišová a Martina Marinkovićová. Hudbu zajišťoval Matija Radaković, režírovaly sestry Martina Marinkovićová a Ivana Tichá.
ŽÁCI ZVĚSTOVALI LEPŠÍ DIVADELNÍ ZÍTŘEK
Sobota 13. listopadu nabídla všem generacím záhřebské České besedy, ať už patří mezi diváky nebo účinkující a hostitele, nebývalé vzrušení. Besední divadelní festival odhalil nová jména, další talenty, nové zážitky, ale stále trvající nadšení z divadelní činnosti a tvořivosti v krajanském životě. Žáci české školy podle modelu C se svými vedoucími divadelní skupiny Martinou Marinkovićovou a Simonou Minićovou mají vždy v zásobě divadélka, tance a zpěvy. Muzikál, s nímž se představili v rámci divadelního výročí, patří k radostným, líbivým a choreograficky výborně zvládnutým vystoupením. Výseč z jejich každodenního školního života dostane dynamický spád událostí příchodem nové žačky Veroniky. Kamarádství spolužáků utuží taneční soutěž.
V sálu sledoval muzikál velký počet dětí: školáků, předškoláků i těch menších v doprovodu rodičů. Učitelkám ve škole se z roka do roka daří přilákat do školních lavic víc a víc žáků. Promluvila o tom Jarmila Kozáková, besední funkcionářka, kterou těší, že se v Besedě český jazyk pěstuje od dětského věku. Všichni účinkující žáci, z nichž se někteří již ukázali v tomto muzikálu v Besedě, obdrželi na památku uznání. Diváci reagovali potleskem a přáním, aby v divadelním snažení pokračovali.
DIVADELNÍ DÁREK Z LIPOVCE
Divadelník nejlépe chápe divadelníka, a proto byla Beseda oslavenkyně šťastná, když jí k výročí divadla přijela poblahopřát a svou úspěšnou hru zahrát Česká beseda Lipovec. Je sice pravda, že se divadelníci obou spolků setkávají na přehlídce českého krajanského divadla v jeho kolébce – Lipovci, toto však byla zvláštní příležitost, aby si vyjádřili vzájemný obdiv a uznání. Za záhřebskou Besedu tak učinila Jarmila Kozáková, která se zmínila o 120. výročí sehrání prvního českého divadla na krajanském venkově, v Lipovci, aktuálním, výborně ohodnoceném divadle Společný byt, dále o ukázkové činnosti a významných dějinách lipovecké Besedy a školy. Teprve tato návštěva v novějších dějinách spojila dvě Besedy, a obě si slibují pokračování spolupráce.
Předsedkyně České besedy Lipovec a režisérka divadla Drahuška De Bonová přednesla teplý a inspirující projev nejen k záhřebským divadelníkům, nýbrž ke všem přítomným.
Krajanské cestičky životem se různě proplétají a tak jsme maně zaslechli, jak se zdraví lipovecko-záhřebští kmotři, spolužáci, bývalí sousedé, sestřenice, známí.
Komedie Dragutina Dobričanina byla v Záhřebu hraná po sedmé a domácí ji vnímali jako gala divadlo. Zajímavý děj plynul bez přerušení, herci, bylo vidět, měli sami radost ze hry. Nečekaný konec hry přerušil i napjaté sledování diváků. V prudkém potlesku byla vděčnost přítomných za nádherný herecký výkon a milý český jazyk.
Šťastní jsou ti lidé od divadla. Dovedou hrát život.