Co právě dělají, čím se zabývají? Momentálně je aktuální přístavba kulturního domu, který Podborští krajané dostali letos na podzim do trvalého užívání. Je tedy otázkou času, kdy na tabuli bude nápis Český dům. Od Domu jsme se nejdříve vydali Podborskou ulicí směrem k Ivanovu Poli, kde žije jen pár českých rodin, např. Špačkovi, Královi, Havránkovi. Míjeli jsme domky s cedulemi Prodaje se kuća, což znamená, že i tuto ves postihla nemoc masového stěhování do větších měst, většinou za prací.
Na kus řeči jsme se zastavili s Mírou Horákem, který byl zrovna v přípravách na hnojení a setí pšenice. Jeho manželka Marica se na terase právě zabývala zazimováním květin. Společnost jí dělalo několik koček. Při toulkách po vsi jsme se s nimi setkávali často, stejně jako se psy. Ti jsou na každém kroku. Za ohradou na nás vykukovalo stádo zvědavých ovcí. Vesnická idyla... Je zajímavé, že někteří osadníci, ač jsou příslušníky jiných menšin, přijali češtinu jako druhý jazyk. Se sousedy Čechy si rozumí a účastní se mnoha besedních akcí. Je vidět, že česká kultura se jim dostala pod kůži, že ji přijali jako něco, co obohacuje jejich život. Jedním takovým příkladem je Radojka Kolbabová. Nejen že se zapojila do činnosti pěvecké a divadelní skupiny, ale pomáhá ve spolku, jak jen může. Její manžel Željko je členem správního výboru Besedy a předsedou místního výboru. Na dvoře i doma mají vše v nejlepším pořádku, všude čisto, vše na svém místě. Bez ohledu, na to, že měla plno práce, ukázala nám stádo ovcí a pazinské krůty, jejichž chovem se zabývá. Postěžovala si, že chov dojnic se už nevyplácí, proto jejich stáje zejí prázdnotou. „S chovem ovcí to také není žádná sláva. Není o ně zájem a cena klesá,“ řekla nám.
V překrásném slunečném podzimním dni jsme za vsí směrem k Dolanům narazili na další krajany, kteří v oblaku prachu sklízeli kukuřici. Za volantem kombajnu seděl Hynek Jindřich Hlušička a traktor řídil Vlatko Malina. Trochu jsme zažertovali: „V Bjeliševci mají samé Hrušky a na Podborech Malin kolik chcete!“ Zasmáli jsme se tomu, protože jak je známo, ve vsi žije mnoho rodin s příjmením Malina. „S úrodou jsem spokojen. Kukuřici pěstujeme na necelém jitru jen kvůli drůbeži,“ uvedl Vlatko.
U hasičské zbrojnice, kam jsme se vydali Pražskou ulicí, jsme se přesvědčili, že sem na ruční přebírání kukuřičných klasů ve vsi nezapomnělo. Paletky, tedy poškozená nebo nedozrálá kukuřice, se zkrmují dobytkem a neskladují se. Zdravé klasy pak putují na přírodní sušení do zásobníků, tzv. kuruzany. Jdeme dál. V dolní části osady žije nejvíce českých rodin – Brežňakovi, Pelikánovi, Částkovi, Richtrovi, Hlušičkovi, Malinovi. I nejstarší obyvatelka Horního Daruvaru, devětaosmdesátiletá Růženka Hanzlová.
Na silnici se setkáváme s Marijanem Brežňakem ze třetí třídy, který se ochotně stává naším průvodcem. Je to podborská sportovní naděje – už třikrát v daruvarském krosu obsadil první místo ve své kategorii. Než se dostaneme k Brežňakům, zastavujeme se ještě u krajanské rodiny Pinkavových. Snacha Kata, která je původem z Bosny, je dalším příkladem, že je možné za své přijmout české zvyky a kulturu. I ona je v Besedě aktivní, je členkou dozorčího výboru, pěvecké a divadelní skupiny. O životě na vsi nám řekla, že má své dobré i špatné stránky. Přivítala nás také její tchyně Anička, která jako jedna z mála ve vsi peče v chlebovce domácí chléb: „Každých čtrnáct dní ho upeču ze sedmi kil mouky. Nemusíme ho kupovat,“ řekla nám a zasvětila nás do tajů pečení. Od Pinkavů nás cesta konečně zavedla k Brežňakům. Na jejich dvoře je mnoho zajímavých věcí – kromě klubíčka hřejících se štěňátek obdivujeme i ručně zhotoveného strašáka, který bude na poli odhánět havrany. Maruška je členkou správního výboru Besedy, pěvecké skupiny a vedoucí aktérka babských bálů. Většina krajanek je aktivní, jak už to na vsi bývá, na jevišti i v kuchyni. Nechybí na žádné akci – ať se jedná o besední, hasičské, politické... Její maminka Jiřinka nás provedla stájemi s dojnicemi a ukázala, kolik krmení musí během roku připravit na zimu.
Opouštíme sluncem zalitý Horní Daruvar. Máme pocit, že lidé na vsi jsou si nějak blíž než ti ve městě. Každý každého zná a jeden druhému se snaží pomoci. Tak by to mělo být všude. A. Raisová/ar

Osadu proslavily babské bály
V Horním Daruvaru žije skoro pět set obyvatel, z toho je 223 členů České besedy, která byla založena v roce 1924. Nejvíce byly Podbory osídleny v roce 1931, kdy zde žil 1031 obyvatel. Spolek je znám podle babských bálů, v nichž místní ženy humorným způsobem přetřásají nejdůležitější události roku v osadě. V osadě je aktivní dobrovolný hasičský spolek a lovecký spolek Srndač. Je zde obvodní česká a chorvatská škola. Ve vsi je obchod, kde je každý večer rušno, protože se u láhve piva schází mnoho vesničanů. Tady se vše dozvíte – jaké bude počasí, kdo umřel, kdo se narodil…