Roky plynuly, lidé se rodili, žili a umírali, a objevila se potřeba společenského, kulturního a náboženského života, takže bylo navrženo postavit český dům se školou, ale i kostel. Tehdy se poprvé, a zároveň jednou stalo, že se občané pohádali a osada se rozdělila na dva tábory. Jedni byli pro to, aby se stavěl kostel, druzí chtěli český dům se školou. Nakonec bylo vystavěno obojí a rok 1838 byl rokem otevření nových staveb.
První novovesský svatostánek byl slavnostně otevřen o svátku Narození Panny Marie. Cenné obrazy, olej na platně svatých Cyrila a Metoděje od malíře Rohaka a obraz svátého Václava byly podle ústního podání dovezeny z Bosenského Brodu. Mistr Homotar z Bosenského Brodu postavil oltář, který spolu se sochou Panny Marie přivezl na vlečce Florián Kraft z Nové Vsi. Truhlář Vladimír Kraft udělal všechen dřevěný inventář, včetně lavic a rámů pro obrazy křížové cesty. Kmotry kostela byli Marjánka Holoubková z Nové Vsi a Martin Kolundžić, obchodník ze Slavonského Kobaše.
Díky finanční podpoře vlády České republiky byl před pěti lety obnoven Český dům a zazářil v plné kráse o svaté Kateřině – 25. listopadu 2005. Kostel, který patří k banjaluckému biskupství, stále ještě čeká na obnovu. Po sedmi desetiletích a dvou válkách je opravdu ve špatném stavu. Za poslední války byl poškozen granáty, má popraskané stěny a chátrá ještě víc. Je nutné opravit střechu, odstranit vláhu a upravit popukané zdi a základy.
Iniciativu k obnově kostela daly sestry Vlasta a Irena Branovy, které žijí v Lublani, hlavním městě Slovinska, ale na své rodiště nezapomínají. Jejich příklad je opravdu pozoruhodný a je třeba vytýkat ho a následovat. Svojí péči o hodnoty rodného kraje projevily ještě za obnovy Českého domu, kdy se podílely na financování výzdoby vnitřku domu. Na výtvarnou výzdobu sálu a předsálí byl angažován malíř Radovan Malešević Rade, který po vyšší obchodní škole absolvoval výtvarnou akademii v Trebinji. Na zdech sálu namaloval kostel, Stručkův dům a Český dům jaký byl kdysi, a na jevišti pár v kroji, jaký se nosil v Nové Vsi.
Zvlášť zajímavá je historka o dřevěné soše Panny Marie, která se nachází ve výklenku na průčelí kostela, nad hlavním vchodem. Sestry Branovy si totiž všimly jejího špatného stavu, hlavně vybledlého modrobílého šatu. Rozhodly se nechat ji restaurovat na Slovinské výtvarné akademii v Lublani. Restaurace probíhala od října loňského roku až do letošního února. Pod vedením akademické malířky byla socha důkladně obnovena nejmodernějšími postupy. Je zajímavé, že socha byla autem převezena do Slovinska a zpátky přes tři hranice, bez jakýchkoli problémů a za překvapující ochoty odpovědných úředníků.
O letošním svátku Narození Panny Marie byla socha vrácena do výklenku, který byl mezitím také obnoven a znovu zasklen. Na svém starém místě zablýskla socha ve své nevšední kráse k radosti všech novovesských rodáků. Sestry Irena a Vlasta Branovy byly ve středu pozornosti, sympatie si získávaly dobrou náladou, dobrosrdečností a úsměvem. A také skromností, která je jejich největší ctností. O výši finančních prostředků mluvit nechtěly. „Důležité je, že jsme udělaly první krok. Nejšťastnější budeme, až kostelíček dostane novou tvář, až bude úplně obnovený a spolu s Českým domem zůstane architektonickou perlou a symbolem trvání a kontinuity českého života a kultury.“ I. Mašek/im
