„Jako ředitel správy pro národnostní menšiny v rámci ministerstva školství mohu říci, že je procedura výrazně zjednodušená. Škola musí ministerstvo požádat o povolení programu výuky v menšinovém jazyce a o určité množství pracovních hodin, protože je to základ pro zaměstnání a mzdu učitele. Škola musí obstarat prostor, udělat rozvrh hodin tak, aby žáci mohli co nejlehčeji navštěvovat výuku, zatímco zakladatel školy, v tomto případě županství, musí uznat vyšší materiální výdaje, protože škola kvůli většímu počtu hodin spotřebuje víc elektřiny, vody, didaktických pomůcek a tak dále.“
Ministerstvo vydá povolení na program a na otevření pracovního místa pro učitele. Podle nové praxe se povolení vydá v nejkratší možné lhůtě, nejdéle do patnácti dnů.
Škola nemá povinnost zahájit výuku mateřského jazyka na začátku školního roku. „Je sice nejlepší, když výuka menšinového jazyka začne v září, spolu s běžnou výukou, není ale problém, jestli začne o měsíc, nebo o dva později, třeba i během druhého pololetí. Při nejhorším dostanou rodiče dostatečné množství informací, aby se mohli rozhodnout poslat děti na výuku mateřského jazyka v dalším školním roce. Všechny informace rodiče mohou získat buďto ve škole, nebo u rady národnostní menšiny a v menšinových spolcích.“
V Chorvatsku je menšinové školství zorganizováno ve třech modelech – model A je pro menšiny podstatný a nejdůležitější, protože celá výuka probíhá v mateřském jazyce. V posledních letech ale stále více žáků a národnostních menšin projevuje zájem učit se mateřskému jazyku a kultuře podle modelu C. „Minulý školní rok začala výuka ruského jazyka v Mezimuří,“ říká M. Marković, a dodává, že je to možná překvapení, protože jde o netradiční menšinu s malým počtem příslušníků. „Vzhledem k tomu, že ústavní změny zařadily všechny menšiny do textu Ústavy, neděláme rozdíl mezi menšinami vzhledek k jejich početnosti.“ Vysvětlil i novinku ve známkování: „Nyní máme v pedagogické dokumentaci rubriku, do které se zapisuje známka z předmětu péče o mateřský jazyk a kulturu. Znamená to, že jde o řádný předmět a že známka se počítá do průměru prospěchu. Když jde o jednotlivé menšiny, italská má výuku výhradně podle modelu A, zatímco nejpočetnější srbská menšina má všechny tři modely. Česká menšina má také všechny tři modely, což považujeme za dobré, protože každé prostředí nemá stejné podmínky a potřeby.“ M. Pejić/mp