která tuto funkci obnáší již druhý rok. V mateřské škole však působí skoro tři desetiletí.
Zdena Kutilová se ujala vedení školy v červenci 2009 po Božence Vargové. „Bylo mnoho uděláno, ale vyskytly se další úkoly, které bylo nutné splnit. Během roku 2009 jsem musela vyřešit zásilku, týkající se vybavení hřiště, technických pomůcek a hraček z Československého ústavu zahraničního, instalování video kamer, které jsou ochranou proti vandalům. Musela jsem se poprat se změnami zákonů – novými státními pedagogickými směrnicemi pro předškolní výchovu, které vyžadují zavádění HACCP systému (analýza nebezpečí a kritické kontrolní body), což je spojeno s novým vybavením kuchyně.
Otevření jeslí – šesté skupiny, kterého jsme se konečně dočkali, bylo spojeno se zajištěním prostoru ve škole Komenského. Ten bylo nutné přizpůsobit. Škola nám ho poskytla bez poplatků, jen s částečným hrazením režií. Máme na něj povolení,“ informovala nás ředitelka. V roce 2010 Zdenu čekalo investování do modernizace kuchyně, do níž se pořídila myčka, mycí stůl, skříně. Plánuje se koupě lednice. „Kuchyň je malá, prostorově neadekvátní, ale jsme rádi, že ji máme.“ Co se týká jídla, již pět let se ve školce vaří podle nových standardů. Do jídelníčku je zahrnuto více zeleniny, ovoce, ale i luštěnin, integrálního chleba, méně cukru a sladkostí.
Vloni byly vymalovány místnosti pro tři skupiny a lakem natřeny parkety. V září ve škole probíhala velká příprava na další zásilku z ČSÚZ – nábytek, výtvarné potřeby a hračky. Pracovních akcí se kromě zaměstnanců zúčastnili i rodiče. Podle nových předpisů hrozilo zdanění daru od ČSÚZ, ale i finanční částky na daň. Díky apelu vedení školy k tomu však nedošlo a prostředky se použily na pořízení hraček a pokrytí altánku na pískovišti. Obě daruvarské mateřské školy se financují z městského rozpočtu. Česká mateřská škola jako škola menšinová navíc dostává od ministerstva osvěty 75 kun na dítě ročně na vzdělávání a didaktické potřeby.
Účet za užívání školy platí rodiče podle městského předpisu, který je určen na základě příjmu rodičů poděleného počtem členů rodiny. Nejnižší měsíční cena za dítě je 407 kun (jestliže měsíční částka na člena rodiny nepřesahuje 900 kn) a nejvyšší 761 kunu (jestliže měsíční částka na člena rodiny přesahuje 2 500 kn). Městská rada by se v nejbližší době měla zabývat tematikou mateřských škol. Připravuje se jednotná cena, ale kdy bude v platnosti, zatím není známo.

V české mateřské škole pracuje dvanáct vychovatelek s vyšším vzděláním, jedna zdravotní sestra, dvě kuchařky a jedna pomocnice, hospodyně, uklízečka a mistr. Nevlastní automobil jako školka chorvatská. „Jsme menšinová školka, takže vzdělávání probíhá ve dvou směrech - na státní úrovni prostřednictvím Agence pro vzdělávání a výchovu při ministerstvu osvěty a v České republice, kde se účastníme velikonočních učitelských seminářů. Vzděláváme se i doma, jedná se o setkání dvakrát či třikrát ročně, kde se zdokonalujeme v české gramatice, literatuře, psychologii aj. Organizuje je osvětová poradkyně Jitka Staňová Brdarová. Účastníme se i přednášek v městské knihovně, nedávno o psychologii. Máme možnost se zúčastnit i jazykových kursů v České republice – v Dobrušce, který zatím absolvovala jen jedna vychovatelka, a v Praze metodického a letní školy,“ řekla nám ředitelka Z. Kutilová.
Zdena je rodačkou z Končenic: „Doma se mluvilo jen česky. Chorvatsky jsem se naučila až v základní škole. Maminka Albína byla hospodyně, otec Antonín Růžička sýrař v mlékárně Zdenka. V Končenicích jsem chodila do základní školy. Díky mé o dva roky starší setře Drahušce, s níž maminka dělala úkoly, jsem se ještě před nástupem do školy naučila číst, psát a počítat,“ řekla nám Zdena. Vzpomněla si přitom na své nejmilejší učitelky: Vlastu Podholovou, Mirjanu Hladíkovou, Zoru Sigalovou a Albínu Součkovou. Ráda také zavzpomínala na činnost ve školním literárním kroužku.
Ve studiích pokračovala na českém oddělení gymnázia v Daruvaru, pak vystudovala pedagogickou akademii v Banja Luce, kam se zapsala vlastně díky folklóru: „V končenické Besedě jsem byla tenkrát velmi aktivní – tančila jsem, zpívala a hrála divadla. Naše taneční skupina měla pod vedením Zory Sigalové jet na přehlídku do Detvy na Slovensko a já se jí chtěla zúčastnit za každou cenu. V té době se však skládaly přijímací zkoušky na fakulty a já je propásla. Po návratu už byl volný termín jen do Banja Luky, takže jsem se přihlásila tam, ale rodičům jsem to samozřejmě nesměla říct. Nelituji toho a myslím si, že jsem udělala dobře.“ Z období mládí si Zdena ráda vzpomněla i na divadla, která hrála nejen v končenické Besedě, ale i na gymnáziu. Její třída si s představeními, s nimiž vystupovala v okolí, přivydělávala na maturitní výlet.
Po studiích pracovala půl roku v daruvarské mateřské škole a po mateřské dovolené, od roku 1983 ve škole Ferda Mravenec. Než se stala ředitelkou, pracovala dvacet osm let jako vychovatelka. I teď ji často můžete vidět mezi dětmi, zvlášť když hraje divadélka, nebo když zaměňuje některou ze svých kolegyň. Jednoho dne by se chtěla zapojit do pěveckého či divadelního souboru daruvarské Besedy, uvedla. Má ráda hudbu, nejraději staré lidovky. Hraje na harmoniku a syntezátor. Kromě toho ráda cestuje – navštívila Francii, Itálii, Německo, Českou republiku a další země. O svém povolání dodala: „Vždycky jsem si přála být vychovatelkou nebo učitelkou jazyků. Chtěla jsem studovat němčinu nebo angličtinu. I dnes se domluvím anglicky a německy. Svou práci mám ráda, dělám to, co jsem chtěla, učím se stále něčemu novému. Jsem spokojená,“ řekla nám Zdena. A. Raisová /ar a rodinný archív

DĚTI DNES A NĚKDY
„Děti jsou děti, ale doba je jiná. Rozdíl je možná v tom, že rodiče na ně mají méně času – existenční stránka zanechává stopy. Děti nejsou zlobivější než dřív, jsou jinačí.

MÍSTA MÁLO, DĚTÍ MOC
O českou mateřskou školu je velký zájem, takže žadatelé musí čekat. „Momentálně máme v šesti skupinách 125 dětí. Nevím, jak taková situace dlouho vydrží, protože, až budou úplně v platnosti nové státní standardy, které očekáváme asi v roce 2013, tak velký počet dětí nebude možné mít. Nutně potřebujeme prostor pro nejméně jednu skupinu. Ani kapacita kuchyně nevyhovuje. Potřebovali bychom také multifunkční sál, kde by mohla probíhat výuka jazyků a tělocvik, chybí nám prostor pro zaměstnance a archív. Dostavbu školky bychom chtěli naplánovat už letos, protože příprava trvá dlouho a my bychom chtěli využít prostředky z evropských fondů. Jestli není připravena dokumentace včas, nemohli bychom se kandidovat,“ dozvěděli jsme se od ředitelky Zdeny. Jelikož kolem školy není dost místa, bude se přistavovat do výšky.