O „prezidentu osvoboditeli“, zakladateli Československa, přednášel historik, novinář a publicista Marijan Lipovac, předseda Chorvatsko-české společnosti a jeden z nejlepších znalců osobnosti T. G. Masaryka v Chorvatsku. Již v roce 2003 vyšla v časopise pro současné dějiny jeho vědecká práce Oslava 80. narozenin Tomáše Masaryka v Chorvatsku v roce 1930, v níž popsal, jak vážený byl Masaryk v Chorvatsku za života, nejen mezi příslušníky české menšiny, ale v celé chorvatské veřejnosti. Podle Masaryka byly v roce 1930 pojmenovány ulice v Záhřebu a v dalších šesti chorvatských městech – Dubrovníku, Daruvaru, Bjelovaru, Varaždinu, Karlovci a Virovitici. On sám byl prohlášen čestným členem tehdejší Jugoslávské akademie. Čestným doktorem záhřebské univerzity se stal ještě v roce 1921. M. Lipovac připomněl některé rozpory, týkající se vztahu Masaryka k Chorvatům a zároveň je objasnil. „Masarykovi se zazlívalo, že považuje Chorvaty a Srby za jeden národ, ale totéž si mysleli mnozí Chorvaté. Poněvadž byl Masaryk velký intelektuál s širokým rozhledem, dalo by se čekat, že nepřebere stereotypy, jaké vládly v české společnosti, protože proti stereotypům sám bojoval. Stereotypem bylo, že Chorvaté a Srbové mluví jedním jazykem, tudíž jde o jeden národ a rozdíl je pouze v náboženském vyznání a písmu. Přitom Masaryk a další čeští intelektuálové nebrali v úvahu fakt, že odlišnost pouze ve víře s sebou nese civilizační odlišnost,“ konstatoval M. Lipovac. Připomněl, že Masaryk jako prezident podporoval jednotnou Jugoslávii a nechoval sympatie k Stjepanu Radićovi, který podle něj narušoval jednotu svou snahou o zachování chorvatské státnosti. Československo vidělo v Jugoslávii záruku vlastní existence a obávalo se, že by rozklad Jugoslávie měl za následek rozklad Československa. Masarykův postoj vůči politice krále Aleksandra však byl jasný z jeho důsledného odmítání navštívit Jugoslávii, ale jako hlava státu nemohl nahlas bránit práva utlačovaných Chorvatů, jak by se od humanisty a demokrata světového věhlasu dalo čekat.

M. Lipovac ve své přednášce mluvil i o Masarykově rodině. Vysvětlil, jak se manifestovala jeho realita a propagace „drobné práce“. Uvedl mnohé méně známé podrobnosti ze života „tatíčka“ Masaryka. Zdůraznil, že se vyjímá mezi ostatními státníky, neboť se mu jako mysliteli a vědci podařilo mírovou cestou vytvořit stát, který byl vzorem demokracie, svobod a hospodářského a společenského rozvoje. Díky tomu zůstal v trvalém povědomí. „Bojoval za pravdu, své názory nekompromisně hájil i tehdy, když byly v rozporu s názorem většiny,“ dodal M. Lipovac.

Na závěr připomněl polemiku o tom, má-li Masaryk mít ulici v Záhřebu, jejímuž přejmenování v devadesátých letech se zabránilo díky přičinění Chorvatsko-české společnosti. Uzavřel, že si Masaryk ulici zaslouží, jednak za své zásluhy, jednak proto, že to svědčí o vzájemnosti a přátelství mezi Chorvaty a Čechy.      Fráňa Vondráček