K zvelebení celého programu přispěly i daruvarské krajanky: v průběhu večera několik písní zazpíval pěvecký sbor daruvarské Besedy a představila se i mladá houslistka Ema Zadrová.
Helena a Radomír Melmukovi nehostují na Daruvarsku poprvé, takže jejich program vycházel z toho, že znají zdejší publikum. Kromě samotného koncertu obsahoval i velice poutavé vyprávění. Dříve, než se pokochali slovanskými a uherskými tanci Antonína Dvořáka, se tak posluchači dozvěděli, jak chudobný v mladí byl nejznámější český skladatel, a jak mu pomohl jeho současník Brams. Před Ouverturou v A duru slyšeli, že byl Bedřich Smetana dlouho považován pouze za klavírního virtuóze. Konec koncertu patřil Nikaloji Rubinsteinovi a jeho Tareantele, která v čtyřručním provedení zněla opravdu monumentálně.
„Obdivujeme vaši houževnost a držíme vám ve všem palce,“ řekli nám po koncertě manželé Melmukovi, kteří den před tím hráli v Sisku a dopoledne téhož dne v Bjelovaru – oba tyto koncerty se konaly v rámci Dnů české kultury. Helena a Radomír se rádi vracejí do našeho krajanského prostředí, snad i proto, že „když jsme mohli jezdit častěji, vůbec jsme o vás nevěděli,“ řekli nám. Před čtyřiceti lety totiž celá rodina včetně dětí žila v Bosně a Hercegovině, kde oba manželé pracovali v hudebních školách, rok v Tuzle a pak rok v Sarajevu. „Všichni nás tenkrát tak upřímně přijali a pečovali o nás, že jsme během války, která tady v devádesátých letech řádila, nemohli pochopit, kam se najednou ztratila ta sousedská, komšijska, pomoc, na kterou si tak dobře pamatujeme,“ posteskl si Radomír a přidal zajímavou historku. „Když to tady u vás bylo nejhorší, sešlo se v Praze devět studentů hudby, válečných uprchlíků. Z vedení fakulty si mě zavolali a řekli mi: musíš si je vzít, jedině ty to dokážeš. A víte, co mě zaujalo? Těch devět mladých lidí tam spolu žilo jako jedna rodina, bez ohledu na to, jaké byli národnosti a bez ohledu na to, že ty národy tady mezi sebou válčily.“
Že jsou vzpomínky na někdejší život na Balkáně ještě pořád silné, dosvědčila paní Helena, která koncert dokáže moderovat i chorvatsky. „Vždycky, když projíždíme kolem benzínky INA, vzpomeneme si na slogan Sretan put želi vam INA, stejně tak na další reklamní slogany: Volim te, čokolada Zvečevo a Radenska nagrađuje. Je to zpestření našich cest, které často vedou do Itálie, kde sedíme v porotě různých klavírních soutěží.“
Na rozloučenou a na důkaz toho, že jsou vazby mezi našimi zeměmi silné a že mají dobré kořeny, přidali Melmukovi i historku o tom, že cukrovar v Tuzle stavěl český kapitál a čeští inženýři, jako ostatně skoro celý průmysl v někdejší Bosně. V. Daňková/vd, js


SPOLEČNÝ PROJEKT SE OSVĚDČIL
Koncert Českého klavírního dua zorganizovala Česká beseda Daruvar ve spolupráci s Českou besedou Sisak a Českou obcí Bjelovar, které jím obohatily své Dny české kultury. Hostování pražských umělců finančně podpořila poslankyně Zdenka Čuchnilová, Rady české menšiny Bjelovarsko-bilogorského a Sisacko-moslavinského županství a město Daruvar, organizačně přispěly také hudební školy Frana Lhotky v Sisku a Vatroslava Lisinského v Bjelovaru.