„Největší dík patří dřívějším členům České besedy Prekopakra, kteří nám svou prací a úsilím umožnili pečovat o naše české tradice. Dnes z tohoto místa rozesíláme poselství míru a sounáležitosti, protože tento Dům byl stavěn s láskou, pro radost všech obyvatel,“ řekl Jaroslav Vozáb, předseda České besedy Prekopakra v Českém domě v Prekopakře, kde se 25. června 2011 slavnost k výročí konala.
Česká beseda Prekopakra byla založena v roce 1907 a od roku 1929 se shromažďovaly prostředky na stavbu Českého domu. Ten byl v roce 1931 dostavěn za velkého přispění místních krajanů a jejich dobrovolné práce. J. Vozáb zdůraznil, že by Dům nebyl postaven bez nesobeckého úsilí tehdejších členů Besedy. V té době to byla jedna z největších událostí v pakracko-lipickém kraji. Dům byl během svých osmdesátiletých dějin dvakrát úplně zničen. Poprvé za druhé světové války, po jejímž ukončení byl ihned obnoven. Členové Besedy se v něm scházeli do roku 1991, kdy byl za domovinské války znovu zcela zdevastován. Zničena byla i většina besedního majetku a dokumentace. Prekopakerští krajané se ale nedali a zahájili další rozsáhlou rekonstrukci, která ale zahrnula i značné rozšíření a modernizaci jejich Domečku. Rekonstrukce byla za finanční podpory Republiky Chorvatska a České republiky a obrovského přispění samotných krajanů hotová v roce 2004, kdy byl Dům slavnostně otevřen k dobru všech spolků a obyvatel pakrackého území. „Dnes má naše Beseda kolem tří stovek členů, většina je aktivní v taneční nebo hudební skupině. To nejdůležitější je, že na mladé generace přenášíme zvyky a tradice, které jsme zdědili od našich předků,“ řekl J. Vozáb.
Výročí bylo oslaveno kulturně-uměleckým programem, ve kterém kromě domácích besedních skupin vystoupily i České besedy Tréglava a Hrubečné Pole a kulturně umělecký spolek Seljačka sloga z Prekopakry. Prekopakerská taneční skupina poprvé vystoupila v nových jihočeských krojích, které byly pro tuto příležitost ušity v přátelském Postřekově.
Společným programem tak byla vyslána zpráva, že se i v budoucnu bude pečovat o vlastní tradice a spolupracovat s ostatními kulturními spolky. Podle Ivy Milinčevićové/im, L. Lalićová a T. Adžijević
