Cesta nás vedla přes Rakousko. Čechy nás přivítali alejemi stromů u cesty, krajinou se spoustou rybníků a lesů. První zastávka na naší cestě byly Lednice, zámek ve stylu anglické gotiky. Jeho interiér nás okouzlil – rodinné portréty, cenný masivní nábytek, mistrovsky vyřezané schodiště, čínské tapety, luxusní umývárny, taneční sál…Zamýšleli jsme si život v takovém přepychu, a někdejším majitelům až záviděli. Pozoruhodný byl pro nás také zámecký skleník a akvárium.
Další zastávka patřila Křtinskému údolí, významnému poutnímu místu s mariánským chrámem. Místní farář nás na rajském dvorku potěšil několika melodiemi zvonkohry třiceti zvonů různé velikosti. Toho dne sloužil mši svatou také pro nás, poutníky z Chorvatska. Po dlouhé cestě jsme se ubytovali v hotelu Probe v městečku Blansko, kde jsme měli zajištěný třídenní pobyt.
V sobotu jsme se rozjeli k Macoše, propasti, která vznikla zřícením stropu velké jeskyně. Z vyhlídkových můstků jsme si prověřili její hloubku - 138 m. Ti odvážnější se na dno propasti vydali náročnou lesní skalnatou stezkou a ostatní ke vchodu do Punkevní jeskyně sjeli lanovkou. V podzemních jeskyních jsme odhalovali tajemství mnoha dómu a chodeb, krápníkovou výzdobu. Na konci Suché cesty jsme se kochali pohledem na dvě jezírka, která napájí ponorná říčka Punkva. Na Mokré cestě jsme se plavili loďkami po podzemí Punkvy -nezapomenutelné.

Úrodnou krajinou Hané jsme potom dojeli do Olomouce a prozkoumali její zajímavosti. Odhalili jsme několik náměstí, krásné kostely a dobré restaurace. Obdivovali jsme 32 metry vysoký monumentální sloup na hlavním náměstí, zapsaný do Seznamu Světového dědictví kultury. Zdobí ho sochy světců v nadživotní velikosti, reliéfy apoštolů, Vítězství, Naděje a Lásky.
Pohádkový hrad Bouzov, byl dalším cílem naší turistické cesty. Než jsme vstoupili přes padací most do hradu, fandili jsme členům naší výpravy, kteří si troufli změřit síly ve střeleckých závodech. Jelikož se jednalo o zkušené muže, zakladatele lipoveckého střeleckého spolku, jejich šípy úspěšně zasáhly terč a my mohli dále. Při výkladu sympatické průvodkyně jsme žasli nad středověkou architekturou opevňující hrad mohutnými kamennými hradbami. Zasloužila se o to celá řada jeho majitelů, umělců a řemeslníků a zanechala tak svědectví o životě v malebné Litovelské krajině. Magické kouzlo hradu doplňuje jeho zařízení a vybavení, umělecké předměty a historický nábytek.
Prohlídku Brna, centra jižní Moravy, jsme zahájili před Janáčkovým divadlem. Pozorně jsme poslouchali výklad slečny Olgy Martincové, která nás seznámila s jeho historickým jádrem. Okouzlila nás bohatě zdobená průčelí mnoha kostelů – sv. Tomáše, sv. Michala, sv. Jakuba s mužíčkem, který vystrkuje zadek na kolemjdoucí. Na největším Náměstí svobody naši pozornost upoutaly historické domy – Dům pánů z Lipé, U Čtyř mamlasů, Kleinův palác. Nepřehlédli jsme ani fontánu a dominantní morový sloup. K nejstarším náměstím patří Zelný trh, uprostřed kterého stojí bohatě zdobená kašna Parnas.
Nejzajímavější stavba v Brně je Stará radnice, kterou zdobí portál s legendární ohnutou věžičkou , Říká se o ní, že ji schválně zkřivil mistr a sochař Pilgram, když nedostal za svou práci pořádně zaplaceno. Pod klenutým stropem brány ve věži radnice visí brněnský drak, symbol města. Vedle něj je na zdi kolo, které za jediný den udělal a do Brna dopravil kolářský mistr Birk z Lednice.

Nad Brnem se na Petrově tyčí chrám sv. Petra a Pavla, přestavěn v novogotickém stylu. Na této katedrále z 81 metru vysokých štíhlých věží každý den zvoní v jedenáct hodin dopoledne „brněnské poledne“. Připomíná jak se za třicetileté války Brno, jako jediné město na Moravě, ubránilo švédskému obléhání. Jejich generál totiž prohlásil, že ukončí obléhání, pokud nedobije město, než bude zvonit poledne. Velitel obránců poručil zvonit o hodinu dřív a švédská armáda nepořídila.
Prohlédli jsme si i Denisovy sady, půvabný park s kolonádou a pěkným pohledem z vyhlídkové plochy. Obdivovali jsme odtud hrad Špilberk, mohutnou vojenskou pevnost i žalář s kasematy, v kterých zemřel legendární velitel pandurského pluku baron František Trenk. Pobyt v moravské metropoli jsme ukončili v moderním nákupním centru Vaňkovce. Posilněni českými specialitami jsme se v raných odpoledních hodinách v neděli 24. července vydali na zpáteční cestu.
Domů jsme se vraceli spokojení a se spoustou pěkných zážitků. Počasí nám přálo, jízda v autobusu Čazmatransu byla příjemná, v hotelu nás i po zpoždění vždycky srdečně vítali a krásně se o nás starali. Všechno plánované jsme navštívili, přitom ochutnali mnoho druhů piv a gastronomické nabídky mnoha restaurací. Se suvenýry jsme si přivezli i přání vbrzku si zopakovat zájezd do pohádkově krásných kulturně–historických památek země našich předků. Drahuška De Bonová/ Jirka Horák