Podle plánu cesty, první zastávka byla v pivovaru Černá Hora. Tam už na nás čekal Dalibor Brůža, bývalý předseda naší Besedy, který už několik let žije a pracuje v České Republice. Byl moc šťastný, když viděl autobus z Chorvatska plný zdeneckých beseďáků a zvlášť proto, že mezi nimi byly i jeho rodiče.

V pivovaru Černá Hora se nám všem moc líbilo, akorát jsme byli zklamáni, že jsme, i když jsme zaplatili vstupné, nedostali pivo na ochutnávku. Prý to můžeme ve vedlejší hospodě, řekli nám. A my zase, že jsme to nezažili ani v Plzeňském ani Budějovickém pivovaru.
Další zastávka byla ve městě Újezd, kde bydlí Josef Hanuška, který dechovce naší Besedy daroval dva instrumenty. Kdysi na ně hráli i on i jeho otec. Chtěli jsme ho překvapit tím, že mu před domem něco zahrajeme, a ono se stalo naopak - on překvapil nás. Dočkala nás asi třicítka lidí, uvítali nás medovou kořalkou, pivem, koláči a buchtami, opékanými klobásami, kávou. Naše muzika začala vyhrávat a lidé se dali do tance, i když ještě nebylo ani poledne. K muzice se přidal i pan Hanuška a tak jsme dále hráli společně. Samozřejmě, že jsme předali dárky, a už jsme museli jet dál.
V Boskovicích na nás čekali jménem souboru Velen Táňa Melkusová a Marie Bušová, choreografka, která jezdívala i k nám do Chorvatska. Bohužel jsme se opozdili, a tak jsme se už nedostali do Westernového městečka. Kdo chtěl, místo odpočinku si prohlédl Boskovice. Večer v Zámeckém skleníku po bohaté večeři a výměně dárků začal společný kulturní program. Střídala se naše muzika a tanečníci s jejich muzikou a na konec jsme si všichni společně zatančili. Rozloučili jsme se s přáním, abychom se znovu sešli u nás.
Příští den hned po snídani jsme se vydali na cestu do dvě stě kilometrů vzdáleného Římova. Tam na nás čekal náš starý známý, legendární Pavel Zika a přivítal nás také starosta města Miroslav Slinták. Odpoledne jsme navštívili Český Krumlov, kterým jsme se prošli v doprovodu průvodkyně. Mnozí z beseďáků už v Krumlově byli, ale ti co tu byli poprvé, obdivovali, jak je to krásné město. Večer jsme jeli do blízkých Doudleb. Uvítala nás Mirka Difendlerová a dechovka Šumavanka. Znovu jsme si vyměnili dárky, náš byl hezký obraz Zdenců který poslal hrubečnopolský starosta Zlatko Mađeruh.
Následovala degustace sýrů z naší mlékárny Zdenka s.r.o. Velké Zdence. Naši přátele byli ochutnávkou překvapeni a my zase moc nadšeni, že jsme jim mohli ukázat, jak kvalitní sýry se ve Zdencích dělají. Mezi nimi byl i sýr s lanýži (tartufy). Všem moc chutnal.
V sobotu jsme jeli do Českých Budějovic na veletrh Země živitelka. Tam měla naše Vodička a dechovka půlhodinový program, který se velice zdařil, což bylo slyšet z velkého potlesku, kterým je odměnili diváci. Našim temperamentním tanečníkům alespoň nebyla zima. Uprostřed léta tu teplota klesla na 11 stupňů Celsia.
Odpoledne jsme odjeli do města Kamenný Újezd, kde soubor Radost oslavoval 25. výročí své činnosti. V parku bylo připraveno jeviště pro vystoupení, ale začalo hodně pršet, tak jsme se museli přesunout do nedalekého sálu. Naše Vodička za doprovodu dechovky i tady zatančila několik tanců; diváci byly spokojeni. Docela se dost podivovali nad tím, že jsme Češi a z Chorvatska. Musíme přiznat, že soubor Radost předvedl velice kvalitní program a to jak malá a dospělá taneční skupina, tak i zpěváci a hudba. Večer patřil rozlučce. V Doudlebech jsme se ještě jednou sešli s kamarády z Doudleb a Římova.
V neděli ráno jsme se ještě zastavili v Budějovicích nakoupit, samozřejmě pivo a Becherovku, a vyjeli na cestu zpět. Díky našim dobrým řidičům autobusu, naše dobrá parta se šťastně vrátila domu a věřím, že jsme nezklamali ani ty, kteří s námi jeli do Čech poprvé.

Touto cestou ještě jednou děkujeme všem, kteří nám pomohli, zvlášť mlékárně Zdenka a obci Hrubečné Pole, abychom mohli v České republice ukázat, co my v našich Besedách děláme a jak udržujeme jazyk a kulturu našich předků. Juraj Šanták/A. Milićová-Zápotocká