Kurs probíhal od 29. srpna do 9. září ve Studijním středisku Praha-Krystal, kde byla většina účastníků ubytována. Byl velmi intenzivní: přesto šest hodin výuky denně pod bedlivým dohledem laskavé vedoucí kursu Dany Hůlkové-Nývltové uběhlo jako voda. Během čtrnácti dnů měli kursisté příležitost vyslechnout si přednášky řady na slovo vzatých odborníků, zabývajících se výukou češtiny jako cizího jazyka, i prakticky si pod jejich vedením vyzkoušet soudobé metody učení. Vyučující byli z Univerzity Karlovy – Ústavu pro jazykovou a odbornou přípravu a z Ústavu bohemistických studií, z univerzit v Liberci, Hradci Králové a Plzni a z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.
Kursisté byli jako obvykle rozděleni do dvou skupin – na rodilé mluvčí, kteří školu ukončili v České republice, a na ty, kteří se narodili a vzdělávali v jiných zemích. Snad poprvé byli krajané v mešině – bylo jich jen devět, a přijeli z Brazílie, Rumunska, Moldavska, Sýrie, Srbska, Chorvatska, Paragvaje a Krimu. Z české komunity v Chorvatsku se kursu zúčastnily učitelka informatiky Melita Podholová a novinářka Jednoty Libuše Stráníková. Většinu tvořily rodilé Češky, které život zavedl do ciziny a přivedl k výuce českého jazyka buďto v krajanských spolcích, anebo v Českých školách bez hranic. Učí české děti v Římě, Paříži, Mnichově, Drážďanech, Londýně, New Yorku, v Kanadě, Rusku, Dánsku, Finsku… Dozvěděli jsme se, že se češtině vyučuje na mnoha místech v Evropě a ve světě, a že zejména České školy bez hranic jsou čím dále populárnější a vyhledávanější, takže rostou jako houby po dešti. Jsou to „školičky“, v nichž se o víkendech učí děti většinou českých občanů, kteří více či méně dlouhodobě žijí v zahraničí. Mluvilo se o nich s nadšením a s láskou, a místopředseda Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí Tomáš Grulich řekl při uvítání v Senátu České republiky, že je povinností českého státu tyto školy podporovat stejně tak, jako podporuje činnost krajanských komunit.

Většina probírané látky se týkala didaktiky a metodiky výuky českého jazyka a nabyté znalosti pomohou krajanským učitelům ve výuce. Poučili jsme se o soudobé češtině, o tom, že za velký rozdíl mezi spisovnou češtinou a její hovorovou podobou včetně množství nářečí, může její nestejnoměrný historický vývoj, o tendenci tento rozdíl překlednout, ale i o nutnosti cizince a děti učit jazyku spisovnému (ten nespisovný si bez problému osvojí v běžné mluvě). Některé problematické gramatické a jazykové jevy se probíraly především s důrazem na to, jak jim co nejjednodušeji naučit žáky. Zajímavá byla poučení z fonetiky, tedy nauky o hláskách a jejich výslovnosti. Zejména mladí dnes nemají potřebu správně artikulovat, proto je výslovnosti třeba věnovat víc pozornosti, bylo zdůrazněno. Učitelé se poučili, jak žáky připravit na poslech, čtení a mluvení, jak je takzvaně rozmluvit, jak plánovat vyučovací hodinu, jak provádět testování... Nabídnuta byla celá řada didaktických her, vhodných při výuce jazyka jak pro děti, tak pro dospělé studující, bylo možné navštívit základní školu, pomocí videohospitace se zúčastnit ukázkové hodiny češtiny... Nešlo ale pouze o přednášky. Každý z učitelů doporučil literaturu ze svého oboru, kursisté si vyměňovali zkušenosti, informovali se navzájem, diskutovali. Bylo nejen zajímavé, ale i obohacující být mezi lidmi, kteří své práci rozumí, mají ji rádi a snaží se ji dělat co nejlépe, ale jsou dychtivi také získat nové znalosti. Byly to soustředěné hodiny, kde se s napětím poslouchalo, vnímalo a debatovalo. A protože atmosféra kursu byla nesmírně přátelská a vstřícná, každý si z ní odnesl maximum. Nejen odborných znalostí a poznatků, ale i krásného, lidského přátelství.
Náročný program kursu doplnily doprovodné programy a aktivity. Během celodenního výletu jsme šli po stopách českých spisovatelů Boženy Němcové, Aloise Jiráska (vlastně jeho hrdiny Františka Heka) a Karla Poláčka. Dokonce jsme navštívili současného spisovatele pro děti Josefa Lukáška, který nejen že píše pohádky z Orlických hor, ale přispěl i k tomu, aby se pohádky staly součástí turistické nabídky. S průvodkyní jsme poznávali moderní Prahu trochu jinak, než ji běžně poznává turista. V nádherném Stavovském divadle jsme se podívali na představení Revizor. Večery mohl každý trávit podle svého, ale vždy tu byla k dispozici „kulturní ataché“ kursu Alena Obstová, která organizovala večerní čtení, zpívání a dobrou náladu. L. Stráníková/ls

TENTO KURS MOHU JEN DOPORUČIT
Během léta jsem měla příležitost zúčastnit se kursu metodiky českého jazyka v Praze. Přihlásila jsem se na konkurs, který vypsal Dům zahraničních služeb Ministerstva školství České republiky. Dvoutýdenní kurs v hlavním městě České republiky, v překrásné Praze, byl pro mne jedinečnou možností učení a vzdělávání se v českém jazyce.
Pravidelně se konaly přednášky, po kterých následovaly příklady praktického používaní jazyka. Profesoři byli velice ochotní pomoci a poradit. Velice dobrá byla i vzájemná spolupráce s ostatními kolegy, se kterými jsme si vzájemně vyměňovali zkušenosti a dojmy. Kromě samotných přednášek bylo pro nás velice přínosné, že jsme měli možnost být v České republice a každodenně kontaktovat s rodilými mluvčími.
Všem, kteří mají zájem o český jazyk, vřele doporučuji tuto formu vzdělávání. Učení a zábava, pobavení při české písni a tanci, pobyt v překrásné Praze, seznamování se s novými lidmi, kulturou a zvyky, může v každém případě váš život jen obohatit. Melita Podholová