Přesto, že se u nás donedávna o Jarku Nohavicovi vědělo jen málo, publikum na písně reagovalo velice dobře, někteří si občas i zazpívali, a jeho vlastní vtipné, duchaplné komentáře vyvolávaly salvy smíchu. Písničky střídaly jedna druhou a předem domluvený repertoár zřejmě prožíval změny na základě reakce posluchačů. „Cukrářská bossanova,“ „Darmoděj,“ „Píseň o příteli,“ „Ježíšek“ … kolem třiceti písní, a půl hodiny déle, než bylo plánováno. Písně zněly dokonale přes skromný doprovod akustické kytary a heligonky, a harmonice jeho přítele, polského akordeonisty Roberta Kuśmierského.

Když koncert skončil, nadšené publikum se s tím jednoduše nechtělo smířit, vytleskalo si přídavek. A ne jeden. Nejdříve Jarek a Robert uvedli „Až to se mnú sekne,“ s kterou často končí koncerty, potom Jarek bez doprovodu zazpíval „Anděla stražného,“ a na konci musel přidávat ještě jednou. Byla to árie z Mozartovy opery, kterou překládá. Potom odešel do tmy, ale jasně dal na vědomí, že se nesetkáváme naposledy. M. Pejić/mp

PÍSNIČKY PŘIJDOU SAMY, JEN JE TŘEBA JE ZAPSAT
Bylo to trochu jako v písničce Do dne a do roka: když se ze sluncem ozářené terasy Svazu Čechů rozlehl hlas Jaromíra Nohavici, chvíli jsme se ptali „zda je to opravdu, anebo jenom tak, naoko…“ A bylo to opravdu. Opravdu k nám přijel proslulý český písničkář, opravdu tady bude zpívat, a opravdu si to on v dobré náladě vesele povídá se svými hostiteli.

Vzhledem k tomu, že je vůbec poprvé nejen v Daruvaru, ale také v Chorvatsku, a že pozvání vyslyšel především kvůli české menšině, pořádali organizátoři besedu s Jarkem Nohavicou, aby se všichni vzájemně seznámili. Na začátku setkání v zcela plné vstupní síni Svazu Čechů a Jednoty, potom co iniciátor akce, český učitel Jiří Krejčí, oslovil přítomné, čekalo hosta zajímavé překvapení – místní rokový hudebník Marko Štromajer zazpíval jeho píseň Mařenka v chorvatském překladu. Zároveň hrál na kytaru a doprovázela ho Julijana Delačová na flétně. Šlo o překlad novinaře Jednoty Maty Pejiće, který potom sám přečetl chorvatský překlad písně Sarajevo.
„Já písničky vlastně nepíšu, přijdou samy, jen je třeba je zapsat,“ řekl autor, který potom odpovídal na otázky. Povídal o sobě, o Chorvatsku, o kterém ví moc málo, ale ví o zdejších písních, a zazpíval „Sinoć kad je pao mrak“. V hodinovém programu se hojné publikum dozvědělo o životě a tvorbě písničkáře, o jeho hudebních kořenech, politických a jiných názorech, o tom, co píše a jak. Představil polského akordeonistu Roberta Kuśmierského, s kterým koncertuje už několik let. Spolu přednesli několik písní. Setkání pokračovalo nekončeným fotografováním s fanoušky, podepisováním cedeček a knih, a rozhovorem s novináři, ale předtím přišlo ještě jedno překvapeni – děti z české mateřské školy zazpívali Jarkovi Nohavicovi jeho písničku Tři čuníci.
Všichni reagovali tak, že bylo zřejmé, že i ti, kteří dosud o Nohavicovi moc nevěděli, dostali huť poslechnout si jeho večerní koncert, a že koncert bude výjimečnou událostí. mp/mp