Vytvoření pamětní desky Andriji Mohorovičiće, jejímž autorem je akademický sochař Martin Zet (syn paní Evy Zetové), iniciovala Univerzita v Záhřebu. Jedním z motivů bylo připomenutí stého výročí nejvýznamnějšího Mohorovičićova objevu z roku 1910: popsání tzv. Mohorovičićovy diskontinuity – přechodu mezi zemskou kůrou a svrchním zemským pláštěm. Objev jednoho ze základních prvků Země řadí Mohorovičiće mezi vědce světového významu.
Následovalo odhalení pamětní desky Stjepanu Radićovi a jeho manželce Marii 23. září v kostele svatého Norberta v pražských Střešovicích. Iniciátorem této akce byla Chorvatsko-česká společnost ze Záhřebu, která tak připomněla 140. výročí narození tohoto předního chorvatského politika. Text na pamětní desku zformuloval přední český kroatista Dušan Karpatský: „V tomto kostele se 23. 9. 1898 oženil chorvatský politik a přítel Čechů Stjepan Radić s českou učitelkou Marií Dvořákovou. Věnují Chorvatský parlament a Chorvatsko-česká společnost Záhřeb. 2011“. Chorvatsko-česká společnost chtěla tímto aktem vyjádřit především poctu Radićovi za všechno co udělal v propagaci přátelství mezi Českem a Chorvatskem. V těchto aktivitách mu pomáhala i jeho manželka. Radić je v Chorvatsku považován za jednoho z největších osobností první poloviny 20. století. Od roku 1920 až do své smrti v září roku 1928 byl předsedou Chorvatské selské strany a legitimním vůdcem chorvatského národa. Kvůli okolnostem své smrti, kdy byl vážně postřelen srbským radikálem přímo v Národním shromáždění, a tomuto zranění za tři měsíce podlehl, je považován za velkého chorvatského hrdinu.
Slavnostní akt odhalení pamětní desky byl ještě umocněn česko-chorvatskou mší, která předcházela odhalení. Kostel sv. Norberta byl zaplněn do posledního místa.

Obou slavností se zúčastnila řada významných hostů v čele s předsedou Chorvatského parlamentu Lukou Bebićem, rektor Univerzity v Záhřebu Aleksa Bjeliš, prorektor Univerzity Karlovy v Praze Jan Škrha, chorvatský velvyslanec v ČR Frane Krnić, český velvyslanec v RCH Karel Kühnl, poslankyně za českou a slovenskou menšinu v Chorvatsku Zdenka Čuchnilová a poslanec z řad Selské strany Boris Klemenić a řada dalších hostů, mezi nimi i početní představitelé Chorvatsko-české společnosti. Přítomen byl také Dušan Karpatský, jenž před třiceti lety objevil Radićovy autobiografické poznámky v češtině. Český parlament zastupoval poslanec Tomáš Ulehla (byl to první případ, že představitel českého státu projevuje úctu největšímu příteli českého národa, kterého kdy měl mezi Chorvaty). Předseda Chorvatsko-české společnosti Marijan Lipovac pronesl, že se Marie a Stjepan Radićovi symbolicky znovu vracejí do Prahy, v níž spolu naposledy pobývali záhy před Radićovou smrtí v roce 1928.
Členové Chorvatsko-české společnosti před návratem do Chorvatska navštívili Tábor, v němž Marie Dvořáková před svatbou pracovala jako učitelka, pak České Budějovice a Český Krumlov. Nyní začala druhá část akce popularizace Stjepana Radiće v Čechách: snaha o schválení návrhu, aby se jedna ulice v Praze pojmenovala jeho jménem. Podle M. Lipovce a Z. Hubinkové