Dvoudenní seminář se skládal z teoretických přednášek a dílen, které vedli herci a profesoři záhřebské divadelní akademie. O tom, jak se má herec chovat k divadelnímu textu, jak k jinému herci a jak k předloze, kterou si režisér vybral, mluvil prvního dne známý herec Joško Ševo. Dozvěděli jsme se, že každá amatérská divadelní skupina musí působit kolektivně, ale přitom se musí vědět, kdo skupinu vede a respektovat ho. Kolektivní režie není dobré východisko, vedoucí skupiny musí být ten, komu skupina věří. Soutěžení členů v herectví se nesmí tolerovat. Divadelní text je třeba přizpůsobit hercům a ne obráceně, totéž platí o prostoru: ten je třeba přizpůsobit sobě a ne sebe prostoru. Teprve pak může dojít k žádoucímu herectví. Herec musí hrát, jako by četl z partnerových očí, na scéně musí být tak krutý, jak se ho bojí jiné divadelní postavy na jevišti. V herectví se nic neřeší teorií. Zmenší se tak tréma a strach, jak na zkouškách, tak při vystoupení.

Druhého dne profesorka Dubravka Crnojevićová-Carićová mluvila o kreativitě a vztahu k sobě a jiným hercům. Při cvičení jsme pak zkoušeli citové prožitky ztvárnit na jevišti.
Divadelního semináře v Zelině se zúčastnilo přes třicet divadelníků z celého Chorvatska, od Sinje v Dalmácii k Loboru v Chorvatském záhoří. Krajanské barvy hájilo celkem šest divadelníků a je škoda, že jich tuto možnost nevyužilo víc. Protože jsou České besedy členkami Chorvatského sněmu kultury, byl pro nás seminář bezplatný, cestovní výdeje hradil Svaz Čechů, který tento seminář nabídl všem našim divadelním skupinám. V. Vorlová, M. Vodvárková/V. Vorlová