Když jsem se v roce 2000 stala členkou Parlamentu, menšiny neměly svou legislativu, takže první práce byla schválení zákonů jak ústavního zákonu o právech národnostních menšin, který byl schválen po dvou rocích, tak zákonů o menšinovém školství a o úředním používání jazyka. Když zákony byly schváleny, následovala ještě těžší práce – jejich implementace. Nejvíc se učinilo v oblasti školství. Začátek byl ohromující – neměli jsme rádce pro české školy, neměli jsme dvojjazyčnou školní dokumentaci, nebyly učebnice, učitelům se neplatily odborné semináře… Dnes je to všechno vyřešené. Máme učebnice nejen autorské, ale i přeložené z chorvatštiny, máme možnost založit v menšinové škole oddělení i s menším počtem žáků než to určuje standard pro chorvatské školy. To, co zůstalo, jsou drobné problémy, tykající se školení učitelů, nebo třeba státní maturity.
Jaká je situace, když jde o úřední používání menšinového jazyka?
Jen ve dvou jednotkách místní samosprávy máme zavedené úřední používání českého jazyka. Jsou to město Daruvar a obec Končenice. Na samotných příslušnících menšiny závisí, zda zůstane jen na několika tabulích a názvech institucí, nebo budou žádat o víc. Na nich je také, zda budou žádat dvojjazyčnost v dalších sedmi jednotkách místní samosprávy, ve kterých Češi splňují zákonné podmínky na úřední používání češtiny. Jde o Dežanovec, Hrubečné Pole a další obce a města.
Jak byste ocenila uplatňování ústavního zákona o právech národnostních menšin?
Tou nejnižší známkou. Zatímco je naše kulturní autonomie výborná, roste počet spolků a jejich akcí a programů, které nárokují na financování Radou pro národnostní menšiny, mít představitele menšiny na všech úrovních je problémové. Máme právo na proporcionální zastoupení v městských a obecních radách, v županských shromážděních, rovněž máme i poslance v parlamentu, abychom však volili menšinového poslance, musíme se zříci obecného hlasovacího práva, což je protiústavní. My jsme sice v parlamentu získali doplňkový hlas pro příslušníky menšin, ale ustavní soud ho zrušil. Musím také říci, že jsme doplňkový hlas schválili před rokem a půl, ale jednání v ústavním soudě trvalo tak dlouho, že se volební pravidla měnila bezprostředně před volbami. V příštím mandátu je třeba znovu vybojovat takzvanou pozitivní diskriminaci. Vzhledem k tomu, že na státní úrovni vyhrála politická opce, ke které patří i nově zvolený poslanec pro českou a slovenskou menšinu, doufám, že bude velmi snadné doplňkový hlas znovu získat.
| PROCESTOVALA KUS SVĚTA, UDĚLALA CENNOU PRÁCI Každý poslanec má povinnost pracovat v plenárních zasedáních Parlamentu, ale stejně tak i v různých výborech a jiných pracovních tělesech. Byla jsem mimo jiné členkou výborů pro evropské integrace, pro lidská práva a práva národnostních menšin, pro turismus, pro vědu, školství a kulturu, a v jednom mandátu i předsedkyní výboru pro rozvoj a obnovu. Odborně jsem spolupracovala s agronomickou fakultou na obnovitelných zdrojích energie a agroturismu. Měla jsem příležitost cestovat a srovnávat naše podmínky a podmínky v jiných státech, zvlášť jsem se dívala, jaké mají řešení Česká a Slovenská republika, které už jsou v Evropské unii. Cokoliv jsem dělala, zanechala jsem své stopy, a jsem na to hrdá. V různých parlamentních delegacích jsem procestovala kus světa, od Kanady, Spojených Států, přes málem celou Evropu, do Číny. Z celé politické kariéry však nejraději vzpomínám na začátky poslanecké stáže. Okamžik, když jsem se z lokální politiky dostala do státního Parlamentu, byl pro mě tím největším uznáním. Každý další mandát byl novým uznáním, a myslím si, že jsem všechny tři mandáty odpracovala poctivě, a že je vidět, že je v menšinovém životě udělán veliký pokrok. |
Vy jste byla nezávislou poslankyní a zároveň jste měla i určité finanční prostředky na tuto činnost. V Daruvaru jste měla svůj úřad, a podporovala jste činnost dvou Svazů a jednotlivých spolků, Českých besed a Slovenských matic.
Hned na začátku musím říci něco o mé podpoře vládnoucí koalice. Koalici jsem podpořila právě kvůli prospěchu menšiny. Mohla jsem sehrát sólo roli, a možná by mi více krajanů teď tleskalo, ale menšinová komunita by z toho neměla nic. Jinak, každý poslanec v Parlamentu dostává finanční prostředky pro svou práci. Za stranické poslance peníze dostávají jejich strany, nezávislí poslanci rovněž dostávají tyto prostředky. Já jsem z nich financovala tento úřad a tajemnici, část prostředků jsem řádně usměrňovala na různé akce našich Besed a Matic. Šlo mimo jiné o koupi krojů, o vybavení spolkových místností a podobně. Jen během posledních čtyř let šlo o zhruba devět set tisíc kun. Na pomoc spolkům jsem využila také část peněz určených na volební kampaň. Všeobecně můžu být spokojená, účty jsou čisté.
Už jste se zmínila o podpoře vládnoucí koalici, která byla definována koaliční smlouvou, a výrazně finančně přispěla k zlepšení podmínek na činnost menšinové komunitě. Jak jste se rozhodla podpořit vládu HDZ?
Do koalice jsem nevešla jen z vlastní vůle. Když jsem viděla, kdo ve Sněmu má většinu a bude moct sestavit vládu, svolala jsem menšinové rady z celého Chorvatska, konsultovala také Svaz Slováků a menšinové rady, a nabídla dvě možnosti: zůstat v opozici jako jediný menšinový poslanec, nebo udělat to, co udělali všichni ostatní – vstoupit do koalice s HDZ a HSS. Zároveň jsme se shodli, že na oplátku budeme žádat prostředky na zlepšení podmínek v mateřské a základní škole Končenice, škol v Mezurači a Jelisavci, spolkových domů… Během posledního mandátu prostředky získalo čtrnáct českých a slovenských domů, kolem pěti miliónů kun. Největší pozicí byla stavba sportovní haly pro školu Končenice, a dohromady, včetně Pávíčkovy nadace, šlo o pětadvacet miliónů kun. Smlouva byla uveřejněna v rámci programu vlády, znamená to, že nebyla žádným tajemstvím.
Zdůraznila jste, že jdete do důchodu. Znamená to, že se budete věnovat zahrádce, nebo si také někdy vzpomenete na menšinu?
Po jednačtyřiceti letech práce jdu, řekla bych, do zaslouženého důchodu. Budu se víc věnovat rodině, které jsem chyběla, zvlášť během posledních dvanácti let, budu se věnovat svému koníčku – zahrádce a květinám, ale především bych chtěla být stále společensky činná, takže jistě budu pracovat buďto v některém z menšinových spolků, nebo ve sdruženích, které se zabývají lidskými právy nebo právy žen. Hlavně budu často vzpomínat na slova jednoho svého profesora, který mi řekl: to co uděláš pro sebe, odneseš s sebou, to co uděláš pro jiné, zůstává. Já si myslím, že za mnou toho zůstane dost, že jsem nastavila vysoké standardy. M. Pejić/mp a archiv