Zpráva, že Václav Havel 18. prosince zemřel, námi otřásla. Otřásla i zbytkem světa, a to takovou silou, jako by patřil všem. A zřejmě patřil. Spisovatel, dramatik a esejista, myslitel a filozof, revolucionář a disident, bojovník proti komunismu, jehož komunistické vězení připravilo o zdraví, ale nezlomilo v něm smysl pro spravedlnost a pro humor – to byl Václav Havel. Sametová revoluce ho vyzvedla na post prezidenta Československé republiky, a ačkoliv sám byl proti tomu, sametově ho rozdělil na Českou a Slovenskou republiku. Byl potom prvním českým prezidentem.
Tento vzdělaný, vlídný a navýsost moudrý člověk si získal sympatie a respekt téměř celého světa. Jeho odchod se pociťuje jako odchod velkého Evropana. Za svého téměř osobního přítele ho považuje řada významných světových osobností. Také my, čeští krajané v Chorvatsku, protože právě jemu můžeme poděkovat za to, že se v době domovinské války naše děti mohly uchýlit do bezpečí, i za následnou štědrou humanitární pomoc.
Český národ truchlí. Lidé kladou květiny na místa, kudy se pohyboval, davy lidí se chodí poklonit k jeho rakvi v mezinárodním centru Pražská křižovatka v bývalém kostele svaté Anny na Starém Městě. Od středy 21. do pátku 23. prosince, kdy se bude konat pohřeb, je v České republice státní smutek.
Krajané v Chorvatsku a všichni ctitelé Václava Havla se mohou v těchto dnech ve Svazu Čechů zapsat do kondolenční knihy.
VÁCLAV HAVEL
5. října 1936 – 18. prosince 2011
Narodil se v Praze 5. října 1936 ve významné podnikatelské a intelektuálské rodině, proto mu komunistický režim nedovolil studovat. Pracoval jako jevištní technik, dálkově vystudoval na Akademii múzických umění a stal se dramaturgem divadla Na zábradlí. V té době už psal divadelní hry a vydal první knihu. Aktivně se účastnil Pražského jara, po jeho potlačení musel opustit divadlo a jeho díla se nesměla publikovat. Byl jedním z prvních mluvčích Charty 77, zaměřené na dodržování lidských práv a byl kvůli tomu vězněn.
Celkem asi pět let pobytu v komunistickém vězení trvale poškodilo jeho zdraví, zároveň ale mezinárodní solidarita zvýšila jeho prestiž doma i v zahraničí. Václav Havel podporoval samizdatovou literaturu, zasazoval se o lidská práva, a jeho dramata se uváděla v cizině. Účastnil se Sametové revoluce, která začala 17. listopadu 1989 a založení protitotalitního hnutí Občanské fórum. 29. listopadu byl zvolen za prezidenta Československa. Po jeho rozpadu byl zvolen za prezidenta České republiky, byl jím ve dvou mandátech (1993-2003).
Za jeho prezidentství se Česká republika stala členkou NATO a Evropské unie a do značné míry se urovnaly česko-německé vztahy. Václav Havel podporoval politiku Washingtonu a NATO včetně bombardování Jugoslávie v roce 1999 a útoku na Afganistán.
Václav Havel zemřel ve spánku v neděli 18. prosince 2011 ve svých 75 letech na své chalupě na Hrádečku u Trutnova.
Na světovou scénu pronikl svou dramatickou tvorbou: Zahradní slavnost, Horský hotel, Pokoušení, Audience… Posledním dílem je Odcházení, hra, podle které v roce 2009 natočil film. Je nositelem řady ocenění, mimo jiné Fulbrightovy ceny za literaturu a ceny Velvyslanec svědomí, kterou mu udělil Amnesty International.
ŘEKLI O NĚM
Svět na něho bude pamatovat jako na velkého spisovatele, vizionáře a vůdce, který pomohl znovu sjednotit Evropu. Evropa má vůči Václavu Havlovi hluboký dluh. Dnes jeho hlas utichl. Ale jeho příklad a věc, které zasvětil svůj život, budou žít dál. David Cameron
Jeho klidný odpor otřásl základy jednoho impéria. Barack Obama
Zasloužil by si Nobelovu cenu míru. Lech Walesa
Václav Havel byl jedním z největších Evropanů naší doby. Jeho hlas vydláždil cestu jednotné a svobodné Evropě. Carl Bildt
Jméno Václava Havla zůstane navždy spjato se znovusjednocením Evropy a šířením jejích hodnot do střední a východní Evropy. Byl také zdrojem ohromné inspirace všem těm, kteří po celém světě bojují za svobodu a demokracii. José Barroso
Pro mnoho lidí ve světě slova Havel a Čech znamenají totéž. Madelaine Albrightová
SLIBME SI…
Tím, co se právě stalo, jsme všichni hluboce otřeseni. Nejen proto, že odešel náš kolega a přítel, kterého jsme měli všichni rádi pro jeho dobrou povahu. Jsme otřeseni především proto, že si tváří v tvář jeho smrti uvědomujeme, že i my na ní neseme svůj díl viny: i my jsme totiž odpovědni za smutnou podobu tohoto světa a za to, že ty nejjemnější z nás vyhání až za hranici bytí. Jsme otupělí, liknaví, hluší k hlasu bližního a slepí k jeho bolestem. Toto trpké vědomí naší spoluviny má ovšem i svou lepší stránku: naznačuje nám, že jen na nás záleží, zda smrt našeho přítele byla zbytečná, či nikoliv. Jen my jí totiž můžeme vdechnout smysl tím, že ji pochopíme jako výzvu. Výzvu k tomu, abychom se pokusili udělat tento svět snesitelnějším a obyvatelnějším. Slibme si, že už nikdy nedovolíme lidské tuposti, aby vládla a šířila nicotu. Slibme si, že už nikdy nenecháme asanovat své duše a že je nebudeme už nikdy asanovat druhým.
Václav Havel: Asanace, 1987
ÚMRTÍ VÁCLAVA HAVLA LITUJÍ KRAJANÉ A CELÉ CHORVATSKO
Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných
Celý minulý týden byly oči celého světa upřené k Praze, kde český národ oplakával bývalého prezidenta Václava Havla a doprovodil jeho ostatky. Nejinak tomu bylo také v Chorvatsku.
„Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných,“ zapsal jednou Václav Havel. Tím heslem se řídil i ve svém životě. Že nezakrýval oči před neštěstím jiných, to dobře vědí krajané v Chorvatsku, kteří během domovinské války svědčili jeho nesobeckému angažmá, nejen v zachraňování dětí z Daruvarska, ale také v poskytování humanitární pomoci a v podpoře mezinárodnímu uznání chorvatské samostatnosti.
Proto v Chorvatsku neexistuje snad nikdo, kdo by v těchto dnech netruchlil. Truchlí nejen krajané, kteří ucítili jeho konkrétní podporu, ale také všichni lidé, od nejvyšších státních funkcionářů a intelektuálů k poslednímu obyčejnému člověku. Všichni na něho vzpomínají s úctou a láskou a chtějí říci poslední sbohem panu prezidentovi, dramatikovi, dramaturgovi, spisovateli, příteli Václavu, Vaškovi, občanu Havlovi. Redakce
STJEPAN MESIĆ, BÝVALÝ PREZIDENT RCH: S Havlem se dobře spolupracovalo
Odchodem Václava Havla není na ztrátě jen Česká republika, ale také Evropa i celý svět. Byl morální autoritou. Nebyl jenom velkým spisovatelem a politikem, ale i státníkem. S Havlem jsem vždycky velice dobře spolupracoval a několikrát se s ním setkal. Máme společné to, že oba přicházíme ze stejné opce, oba jsme totiž zvolení prezidentem jako opoziční politikové, a oba jsme přispěli k demokratizaci svých států.
SLAVKO GOLDSTEIN, HISTORIK: Měl největší vážnost v Evropě
V dějinách dvacátého století v Evropě Václav Havel byl ideální personifikací tranzice z komismu do demokracie. Byl intelektuálem a vůdcem v boji o lidská práva s největší a nedotknutelnou reputací ve své zemi a v celé Evropě. Měl pověst vzorné a morální osobnosti, kterou dokonce i vládnoucí komunisté museli respektovat. Jako prezident se snažil zachovat státní celistvost, ale když se přesvědčil, že tak nechce většina obou národů, úspěšně vedl proces klidného rozdělení na Českou a Slovenskou republiku. Podle popularity a historického porovnání, Havel se rovná legendárnímu Tomáši Masarykovi. Chorvatsko možná také mohlo mít svého Havla v osobnosti Vlado Gotovce, ale ho neuměla podpořit a vážit si ho.
ŽELJKO IVANJEK, NOVINÁŘ
S Václavem Havlem jsem v roce 2001 dělal rozhovor o jeho politické činnosti a dramatické tvorbě. Nemohl jsem si představit, jak má vypadat a jak se má chovat člověk, který prošel cestu od boháčského dítěte do chudoby za komunistů, politického vězení a utrpení, o kterém psal své manželce. V osobnosti, kterou jsem během rozhovoru poznal, nebylo ani hněvu, ani výčitky, ani pomstychtivosti.
Z KONDOLENČNÍ KNIHY:
Veliký dík Vám, pane Havle, za vše, co jste udělal pro nás krajany v Chorvatsku. Zvlášť dík za naše děti, které jste zachránil v domovinské válce. Česká beseda Dolní Střežany, Jiřinka Machová
Co říci o Havlovi, prezidentovi, který nabídl pomoc a ruku záchrany dětem, lidem ve válečném Chorvatsku, člověku, jehož srdce neznalo hranice a bylo otevřeno každému. S úctou a vděčností budeme vzpomínat a pamatovat. Světluška Prokopićová jménem České besedy Dolany.
PŘEDSEDKYNĚ SVAZU ČECHŮ LENKA JANOTOVÁ VZPOMÍNÁ: Českému národu vrátil hrdost a důstojnost, naši velmi posílil
Celý svět obletěla smutná zpráva: zemřel prezident Václav Havel. Svět, který se právě on snažil změnit, sjednotit, dát mu lidskou tvář a duši. Celý život o to usiloval na úkor svého zdraví, vlastního života. Zemřel prezident, velký, statečný, počestný, skromný a nadevše citlivý člověk.
Dovoluji si se vší skromností vyjádřit své dojmy ze setkání s ním:
Jak překvapující pro nás bylo, když se během návštěvy a jednání s delegací ČR, vedenou paní Viktorií Hradskou ve Svazu Čechů v Daruvaru na začátku září 1991, telefonicky zajímal o válečnou situaci a o podmínky pobytu sám pan prezident Havel. Překvapující, lidské a povzbuzující. V té těžké válečné době jako milé pohlazení. Všechna utrpení se zdála snesitelnější – nejsme sami.
Měla jsem čest dvakrát se s prezidentem Václavem Havlem setkat. Poprvé v roce 1999, kdy přijal naši krajanskou delegaci na Pražském hradě a podruhé při jeho návštěvě Chorvatska roku 2000 v Záhřebu. Obě setkání na mne zanechala silný dojem.
Snad nejnapínavější bylo čekání na prezidentův příchod v reprezentačním sálu Pražského hradu. Jak nás přijme? Klidný, vlídný a usměvavý prezident nás pozval ke stolu a při kávě následovala velice příjemná beseda, hlavně o nás, Češích v Chorvatsku, o našem životě, kulturní činnosti, o problémech.
Očekávali jsme prezidenta (dovolím si říci, formalistu) a přivítal nás prezident člověk, velice vstřícný a milý, hlava českého státu, která se zajímá o krajany, o jejich lidská práva a způsob života. Vyjádřil velkou spokojenost z našich informací o české menšině a zdůraznil, že si český stát váží všech Čechů žijících ve světě, kteří v různé době, za různých okolností svou vlast opustili, a že se musí snažit jim pomáhat. Poznali jsme státníka světového významu, humanistu, který také nám dal víru a naději a pocit jistoty, že to, co jako příslušníci české menšiny děláme, je správné a chvályhodné. Byli jsme hrdí, že nás přijal prezident, symbol českého státu, svobody a demokracie, který českému národu vrátil hrdost a důstojnost, naši velmi posílil.
Podruhé jsme se s ním setkali na Pantovčaku při jeho návštěvě Chorvatska, kdy oba prezidenti, Václav Havel a Stjepan Mesić, přijali záštitu nad našimi dožínkami. Oficiální návštěva, velmi příjemná a poněkud zvláštní, dojemná a symbolická, poněvadž oba prezidenti věnovali značnou pozornost dříve osmileté dívence Ivě Černé v českém lidovém kroji, jako prvnímu narozenému děťátku v samostatném Chorvatsku.
Jsem přesvědčená, že svým životem, životními zásadami a principy, zapůsobil na člověčenstvo tolik, že se bude v budoucnu jimi řídit. Svým způsobem života, státnickým jednáním a rozhodováním, svým literárním dílem, bojem o lidská práva, dokazoval a přesvědčoval, jak důležité a zásadní je hájit svobodu svou a svobodu jiných. Věřím, že si právě z jeho hodnotného díla, učení a životního poslání vezmou příklad mladí lidé, jak je zapotřebí nikdy neztrácet víru a naději. Co si předsevzal, snažil se uskutečnit.
Jako za první republiky T. G. Masaryk, v novodobém českém státě sloví Václav Havel, jako symbol svobody a důstojnosti člověka, hrdosti a sebedůvěry každého Čecha.
Václav Havel zůstane navždy v našich vzpomínkách jako veliký přítel, morální autorita a skutečný vzor.
IVA ČERNÁ: Byl jednoduchý a milý
Návštěvníky stálé výstavy dokumentů v budově Svazu Čechů v Daruvaru jistě upoutá fotografie malého děvčátka v kroji, které za ruce drží dva prezidenti – chorvatský Stjepan Mesić a český Václav Havel. Je to Iva Černá z Daruvaru, která byla první občankou samostatného Chorvatska. Narodila se totiž 15. ledna v roce 1995, v den, kdy se Chorvatsko dožilo mezinárodního uznání. Proto měla možnost a čest zúčastnit se recepce dvou prezidentů, když v roce 2000 český prezident Havel navštívil svého chorvatského kolegu Mesiće.
„Byla jsem tehdy osmiletou holčičkou a málo si toho pamatuji,“ řekla nám Iva Černá o této výjimečné a nezapomenutelné události. „Ale dobře si pamatuji na ovzduší, které panovalo a pocit, který jsem měla. Pan prezident Havel byl velice jednoduchý a přístupný a moc se mi líbil. Bylo to velmi pěkné.“