Pamatuji si na svůj první den, když jsem jako čerstvý „bažant“ dějin umění a etnologie bloudil obrovskou budovou fakulty a hledal správnou chodbu, kde mají sídlo mé ústavy. Samozřejmě, že jsem je nenašel, motal jsem se dokola mezi patry po chodbách, které vyhlížely všechny stejně, ale byly na nich jiné nápisy: turkologie, indologie, antropologie, germanistika, kroatistika… Architektonicky je budova filozofické fakulty stejně komplikovaná jako její uspořádání, a tak úplně chápu, proč se studijní struktura mnohým lidem jeví jako nerozluštitelný rébus.
Navíc jde o jednu z největších chorvatských vysokých škol, do které se ročně zapisuje více než tisíc studentů do více než třiceti různých filologických a nefilologických studií, které jsou skoro bez výjimky dvouoborové, takže si student může podle výsledku přijímacích zkoušek (nově podle výsledků státní maturitní zkoušky) vybrat jakoukoliv kombinaci z velkého počtu studijních oborů. Tady ale zmatek nekončí, protože studijní programy jsou rozděleny na ústavy a katedry, přičemž jeden ústav může, ale nemusí, obsahovat několik různých studií, a samotné studium jednu nebo více kateder.
Dále se to komplikuje na diplomovém (magisterském) studiu, které následuje po tříletém bakalářském studiu. Zde si studenti vybírají směr nebo modul studia jako druh specializace (například profesorský nebo překladatelský směr). Někdy to všechno vyhlíží možná zbytečně komplikované, a někdy to doopravdy zbytečně komplikované je, ale tento systém poskytuje také celou řadu výhod. Řekněme multidisciplinární vědomosti studentů z dvouoborových studií a možnost kombinace filologických a nefilologických oborů jsou zárukou kvality, a zároveň zvyšují šanci při hledání zaměstnání.
Bohemistika patří mezi filologická studia, která se na záhřebské filozofické fakultě vyučují od jejího založení a jako samostatné studium existuje od roku 1965. Bohemisté vždy hráli důležitou roli v chorvatských slavistických kruzích, což je možné vysvětlit velmi dobrými mezikulturními a politickými vztahy mezi Českou republikou a Chorvatskem. Právě na této zásadě - vzdělávat dobré kulturní zprostředkovatele mezi dvěma jazyky a dvěma kulturami - se zakládá i dnešní studium češtiny.
Katedra českého jazyka a literatury jako nositelka studia bohemistiky je dnes součástí Ústavu pro západoslovanské jazyky a literatury spolu s polonistikou a slovakistikou. Na studium češtiny, která se studuje jen dvouoborově (to znamená, že si student musí zapsat ještě jedno paralelní studium), se ročně zapisuje třicet studentů, což je fixní kvóta. Vedoucí katedry prof. Dubravka Sesarová nám řekla, že se dříve často zapisovalo i nad tento počet, protože bohemistika byla vždycky populární, a že v době restrukturace slavistiky měli jedou až 76 studentů. Důvodů, proč je čeština tak populární, je několik: je to jazyk podobný chorvatštině, píše se latinkou, je tu zajímavá populární kultura, blízká kultuře chorvatské, turizmus… Čeština studenty vždy lákala. Bohemistika je tedy relativně malý studijní obor, kde kromě řádné profesorky dr. sc. Sesarové přednáší ještě mimořádná profesorka dr. sc. Katica Ivankovićová, docent dr. sc. Petar Vuković, asistenti Suzana Kosová, Ana Bunková, Matija Ivačić a tři lektoři: Alen Novosad, Slavomíra Ribarová a Mgr. Matěj Martinčák, původní mluvčí češtiny. S existujícími kvótami (30 bohemistů, 30 polonistů a 20 slovakistů) může ústav zaměstnat dostatečný počet vyučujících a zachovat kvalitu všech studií.
Studium je uspořádáno podle boloňských měřítek, což znamená, že je úkolem tříletého bakalářského studia naučit studenty ovládat český jazyk na úrovni B2 podle CEFR (Společný evropský referenční rámec), což znamená, že by studenti měli rozumět většině textu, plynně konverzovat s původními mluvčími o jednoduchých tématech a znát základní dějiny české literatury. Na magisterskou úroveň se mohou zapsat studenti, kteří ukončili bakalářské studium bohemistiky v Záhřebu nebo na kterékoliv jiné fakultě, anebo studenti, kteří ukončili jakékoliv jiné bakalářské studium, ale ovládají češtinu na B2 úrovni a v dostatečné míře jsou seznámeni s českou kulturou a literaturou.
Prof. Sesarová říká, že studenti skoro bez výjimky pokračují ve studiu češtiny na své mateřské fakultě, tedy v Záhřebu, a že skoro všichni dostudují. Diplomové nebo magisterské studium je koncipováno jako jedno ze dvou směrů, ze kterých si student může vybrat: překladatelsko-kulturologický nebo učitelský směr. „S ohledem na to, že jste z Daruvaru, jistě vás bude zajímat profesorský směr,“ říká profesorka Sesarová. „Nám je úplně jasné, že nemůžeme na fakultě připravit odborníky, kteří budou učit na menšinové škole. K tomu potřebujeme spolupráci těchto škol a krajanských institucí. Bez toho nemá vůbec smysl připravovat budoucího vyučujícího, který by učil dejme tomu přírodovědecké předměty původním mluvčím češtiny.“
Na profesorský směr se někdy zapíše jen jeden student z ročníku, jindy jich je osm, což výuku komplikuje. Ústav nemá vlastního vyučujícího metodika, „půjčuje“ si ho od ústavu rusistiky. „Metodika cizího jazyka je stejná bez ohledu na to, o který jazyk jde,“ říká profesorka a dodává, že to vzhledem k okolnostem dobře funguje. „Já jsem vždycky zastávala profesorský směr, myslím si, že je to naše tradice, kterou musíme zachovat i kdyby se na něj přihlásil jen jeden student. S ukončeným profesorským směrem se člověk může zabývat i překladatelstvím, nemusí pracovat pouze ve škole, ale naopak to nejde,“ tvrdí prof. Sesarová. Upozornila nás i na to, že se v Evropě a Americe studia „malých“ slovanských jazyků pomalu zavírají a univerzity se orientují rusocentricky. V Chorvatsku to tak naštěstí ještě není, právě naopak, na záhřebské filozofické fakultě se pečuje i o malé katedry a „malé“ jazyky, takže se o studium bohemistiky nemusíme bát.
Studenti Ústavu pro západoslovanské jazyky a literaturu samoiniciativně a samostatně vydávají elektronický studentský časopis Listy (jméno je pečlivě zvoleno, protože se píše stejně v češtině, polštině a slovenštině), kde uveřejňují své literární, novinářské a překladatelské příspěvky. Vyhlíží docela slušně.
Je zajímavé, že s kýmkoliv z kruhu vysokého školství budete mluvit, každý jako jeden z největších problémů označí problém v komunikaci mezi institucemi. Tak se řekněme všechny záležitosti mezi univerzitami chorvatskými a univerzitami českými vyřizují jen prostřednictvím českého velvyslanectví v Záhřebu, což věci zpomaluje, a tak se nezřídka stane, že některá informace, třeba o konkursu na stipendium, ani nedostane tam, kam by měla. Stejně tak neexistuje téměř žádná spolupráce mezi českými menšinovými institucemi a katedrou bohemistiky, i když by z toho mohla jedna i druhá strana jen těžit, tím spíš, že jsou tyto instituce na sobě vlastně závislé - krajanské školy, které učitele češtiny potřebují, a ústav bohemistiky jako místo, kde se učitelé vzdělávají. Bylo by také zajímavé navázat literární spolupráci studentů bohemistiky s Jednotou, což by byla doopravdy skvělá věc. Marko Pejić