Už na samém začátku rozhovoru nám Damir Hoyka řekl, že náš týdeník zná: „S Jednotou jsem se seznámil ještě v dětství. Babičce ji každý týden nosil listonoš a dnes chodí na tatínkovu adresu. Můj otec rozumí česky a přes Jednotu udržuje kontakt s rodným krajem. Je původem z okolí Daruvaru. Já sám jsem na Daruvarsko jezdil jako malý chlapec, dnes už bohužel ne. Naposledy jsem byl v Daruvaru před několika lety, když jsme tam s Fotosofií dělali na projektu podniku Kamen Sirač. Při té příležitosti jsme poseděli i s členy Foto Film klubu Daruvar, takže to bylo setkání docela zajímavé.”
Nadále nám řekl, že on už česky nemluví, i když jeho rodiče pamatují, že asi do tří let trochu česky mluvil. V čistě chorvatském okolí čeština postupně zanikla a dnes o sobě rád říká, že je kosmopolita: „Nejsem nijak moc vázaný na žádnou národnost. Samozřejmě, že člověk je nejprve příslušník toho národa, v kterém se narodí, nejdřív jsi tedy Chorvat a teprve potom všechno ostatní, i když mě velmi těší, že mám spojení s ještě další národností.“
Damir Hoyka je bezesporu jedním z nejznámějších současných chorvatských fotografů velice specifického stylu. Zároveň je jedním z nejdůležitějších autorů současné chorvatské literární SF scény. Za svůj SF román „Xavia“, jehož hlavní protagonista fotograf Wade Zeeland v blízké budoucnosti zachraňuje svět před násilnou virtualizací lidského rodu, dostal SFERU, odměnu za nejlepší vědecko-fantastický román roku 2009. Jeho fotografická řešení už na první pohled vyhlíží, laicky řečeno, futuristicky a tak umělcovo úsilí vyjádřit se nejen vizuálně, ale také literárně, a to pravě v SF žánru, zní docela logicky.
S výtvarnou tvorbou začal Damir Hoyka jako většina významných umělců už v dětství, ale hledání správného média trochu trvalo: „Nejdříve jsem začal kreslit komiksy (strip), zabýval jsem se kresbou všeobecně. teprve později jsem přišel do styku s fotografií. Projevila se jako nejadekvátnější pro můj charakter. Jsem totiž člověk, který rád vidí výsledky své práce a pravě fotografie umožňuje rychlý feedback, čili zpětnou informaci.“ Fotograf Hoyka vysvětluje: umění je nejen schopnost vlastního vyjádření ale i komunikace s publikem. Není to jednosměrná cesta od umělce k divákovi, ale dvojsměrná komunikace mezi nimi. Umělec má nějaký nápad, o kterém si myslí, že je pro diváka zajímavý a pak ho specifickým uměleckým způsobem divákovi zprostředkuje. Divák tak přestává být pasivním a stává se aktivním prvkem v procesu vytváření uměleckého díla.
O těchto a jiných filozofických jevech, které se týkají umění, psal Hoyka ve svém známém eseji o fotografii pod názvem „Fotosofia“, nebo v překladu „Světelná moudrost“. Je to vlastně souhrn jeho úvah o umění a fotografii, ale bez pravidel a definic. „Není to matematika. Každý nejlépe sám pro sebe posoudí, co je to umění. Můj esej není žádná vědecká literatura, je to literatura populární. Každý se v ní dočte něco, co mu pomůže zorientovat se v umění a také ho prakticky použít.“ Podle Damira Hoyky by umělecká díla neměla být sterilní, ale také aplikační neboli mít užitou stránku, která ho zušlechťuje. První vydání „Fotosofie“ vyšlo v roce 1996 v tiráži 1500 kusů. Je vyprodáno, a právě se připravuje vydání nové.
Pro Hoykovu tvorbu je charakteristické, že se velice zřídka zabývá fotografií dokumentární. Většina jeho uměleckých sérií a jednotlivých děl je poznamenána různými intervencemi na fotografii, buď ve smyslu režírovaní scény nebo virtuální manipulace. „Jsem ve stavu udělat cokoliv na fotografii, jestli si myslím, že tím docílím právě toho, čeho jsem docílit chtěl. Důležité je dílo a ne způsob jeho vzniku. Divák se nemusí zabývat technickou stránkou, ale percepcí uměleckého díla.“
Je velice zajímavé slyšet takovéto názory na umění v době, která je stavěna na vizualním (teorie umění mluví o hyperrealitě), a v které se moderní technologické pomůcky jako photoshop (grafický editor) v širší veřejnosti (někdy právem a někdy ne) percipují jako prostředky vizuálního podvodu a ne jako umělecké nářadí. „Jsem člověk, který vždycky uvítá technologický pokrok, protože mu poskytuje větší možnosti vyjádření nebo rychlejší prezentaci svých fotografií co nejširšímu kruhu lidi. Umělec musí být jen moudrý a vědět, jak novou pomůcku využije. Neměl by, řekněme, jen vzít nějaký nový filtr pro photoshop a použít ho na čemkoliv. To je špatné. Měl by se pro začátek dobře seznámit s novým filtrem, vidět co může a pak ho použít pro ideu, které bude slušet. To je dobrý postup.“
Digitální fotografie, photoshop a internet vyvolaly pravou malou revoluci ve fotografické estetice. Především je zajímavé, co v tom kontextu dokáže Internet jako zdroj rychlého zprostředkování velkého množství vizuálních informací velkému množství lidí. Hoyka má na Internetu stránku (www.hoyka.com), na které se můžete podívat na reprezentativní výběr z jeho tvorby, především umělecké cykly jako řekněme sérii autoportrétů „Diary“, nebo sérii portrétů známých osobnosti „Celebrity Fair“ a ještě hodně jiných věcí.
Zajímavá je také stránka jeho Fotosofie (www.fotosofia.info), kterou moderuje a která by měla být portálem, na kterém se lidé mohou registrovat, ve své virtuální galerii vystavovat fotografie a prostřednictvím komentářů si vyměňovat zkušenosti s jinými fotografy. Existují tam velice zajímavé kategorie jako „Fotografie dne“, „Fotografie týdne“, „Hoykova volba“ nebo řekněme „Známí fotografují“, kde své amatérské fotky vystavují známé osobnosti. Tak se vlastně z esejů Fotosofia, kterými chtěl Hoyka přiblížit fotografii lidem, vyvinula velká věc, která vrcholí pravě na internetové Fotosofii a další akce, které se dostává snad nejvíce pozornosti. Je to už tradiční týdenní fotografický seminář, který také nese název Fotosofia, pro nejlepší mladé fotografy, kteří se přihlásí na konkurs. „Po publikování mého eseje mě lidé začali žádat o rady od toho, „jak udělat modřejší nebe“, až k doopravdy složitým věcem. I když jsem člověk, který vždycky rád pomůže, nemůžu dělat jen to. Původně jsem tvůrcem a ne učitelem. Proto jsem začal uvažovat o několika přednáškách, z kterých se časem zrodil sedmidenní megaseminář.“ Nejdřív to měl být jednorázový projekt, ale reakce byly natolik kladné, že se z Fotosofie stala tradice a letos se bude konat posedmé. Marko Pejić

SEMINÁŘ FOTOSOFIE
Fotografický seminář Fotosofie je projekt, v kterém patnáct mladých fotografů během jednoho týdne získá nejen nové praktické zkušenosti a vědomosti o digitální fotografii, ale navzájem se seznámí, také s lidmi z oboru. Minulý rok měli frekventanti semináře dokonce možnost účinkovat v pravém módním fotossesionu se vším všudy. „Je krásné pozorovat, jakou z toho lidé mají radost, jaké velké pokroky dělají a také, jak i po ukončení semináře spolupracují,“ říká zakladatel a vedoucí Fotosofie Damir Hoyka. Pokud máte, milí čtenáři, zájem zúčastnit se Fotosofie 7, tak si co nejdříve udělejte profil na www.fotosofia.info, abyste měli dostatek času vypracovat si kvalitní portfolio, a pak už nezbývá než čekat na březen, kdy bude ohlášen termín přihlášek na seminář.