S krajanem Štěpánem Štěpánkem z Mezurače

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Friday, 16 March 2012

PAMĚŤ, NA KTERÉ BY MU MOHL LECKDO ZÁVIDĚT
Nedaleko kostela v Mezurači najdete dům nejstaršího člena České besedy Mezurač, krajana Štěpána Štěpánka. Ačkoliv má už plných osmdesát tři let, paměť mu slouží opravdu dobře, a tak jsme se při naší návštěvě dozvěděli hodně zajímavého z minulosti zdejší Besedy.

V sousedním domě žije jeho syn Jaroslav s rodinou. Se všemi se domluvíte česky, a krásnou plynulou češtinou mluví i nejmladší členky rodiny, vnučky Katica a Jaruška. V osadách, kde neexistuje česká škola, jsou takové rodiny už pravá vzácnost.

PAMĚTNÍK ŠTĚPÁN ŠTĚPÁNEK
„Že, holka, začneš psát o tom, odkud pocházíme,“ byla slova, kterými nás přivítal tento vitální stařeček, který se i v takto vysokém věku cítí dobře. Nejenže nepotřebuje žádnou lékařskou péči, ale nikdy doposud a ani teď neužívá žádné léky. Dozvěděli jsme se, že rodina je původem z Pardubic, odkud se do těchto krajů přistěhovali nejen Štěpánkovi, ale i předkové z maminčiny strany, rodiny Hrubá a Pilařova.
Pan Štěpán o Mezurači ví tolik, že by o ní a České besedě sepsal celou knížku. Na všechno si přesně pamatuje: kdo a kdy vedl Besedu, jak tomu bylo a kam se jezdilo na zájezdy, jaké problémy se řešily… V Besedě byl dlouhá léta pokladníkem, téměř dvacet let hospodářem, osm let jednatelem. Řadu let vykonával dvě funkce, v Besedě byl zároveň pokladníkem a hospodářem.
Nikdy ho nezajímal tanec, zato ale hrál v řadě divadel - více než deseti. „Byli jsme veselá parta lidí, která se uměla hezky pobavit.“ Vzpomíná na zájezdy v sedmdesátých letech, když v divadle Šťastní otcové hrál roli prvního milence. Znamenalo to, že ho měla ráda všechna děvčata, která na sebe vzájemně žárlila. I dnes bez problému odříká celé repliky, jako řekněme vyznání lásky v jednom milostném dialogu. „Je to nejkrásnější odpoledne, které jsem strávil pod širým nebem,“ přednesl nám Štěpán. Zajiskřilo mu v očích, a pak prozradil, komu to tenkrát na jevišti říkal - Milici Šimunčíkové.
Rád vzpomíná i na představení Nevěřící Tomáš a na časté zájezdy mezuračských ochotníků. „Jezdili jsme do Prekopakry, Polany, Krivaje, Ludiny, také do Horního Daruvaru: „Na zájezdech se mi moc líbilo. Opravdu škoda, že se dnes divadlo v Mezurači nehraje, myslím, že nám chybí,“ zauvažoval.
Vzpomněl si také na dožínky. „Konaly se u nás v Mezurači v roce 1961 a byly nádherné. I když jsem se hodně nadělal, měl jsem z nich krásný pocit.“ V poslední době se rád dívá na televizi, čte si Jednotu a Český lidový kalendář, také knížku o Mezurači přečetl už několikrát.

„Náš děda je nejstarší člen výboru, ale nechybí ani na jedné schůzi. Ještě pořád ho velice zajímá, co se v Besedě děje,“ prozradila nám jeho nevěsta, a syn dodal: „ I v těchto letech ho hodně zajímá politika, až bych řekl, že ho to zbytečně zatěžuje. Když v televizi vidí reklamu na nějaký politický časopis, hned mu ho musíme koupit, on si ho přečte a velice rád o tom debatuje. Zbožňuje časopis Forum.“
Štěpán nám hned začal vysvětlovat: „Zlobí mě tahle situace a to, jak sedláci nemůžou nic prodat. Někdy jsme to měli snadnější, zemědělci a chovatelé dobytka neměli tolik problémů. My jsme sázeli hodně kukuřice a kupec pro ni sám přijel. Peníze jsme dostali hned, nebylo to jako dnes, když sedlák nemůže prodat mléko, kukuřici, vejce… Tohle dnes není k ničemu,“ zlobí se.
Kromě toho, že hodně pracoval v Besedě, byl také zapojený do hasičského spolku. „Někdy jsme hodně organizovali muziky, dnešní mládež se ani neumí bavit,“ řekl. Vnučky mu ale hned odporovaly: „Nemáte pravdu, dědo... Je jiná doba…. Vy se v té dnešní době nevyznáte…“ Samozřejmě, že ho nepřesvědčily.
Protože, jak tvrdí, něčím se musí zabývat, aby neměl dlouhou chvíli, stará se i dnes o dvě kravky, i když by nemusel. Jako na každém venkovském dvoře i u dědečka Štěpána najdete kočičku, pejska, slepici, krůtu…


ŠTĚPÁNKOVI MLADŠÍ
Ve stejném dvoře, ale v novém domě, najdete rodinu Jaroslava a Štefici čili Štěpánkovy mladší. Než onemocněl, Jaroslav pracoval dlouhá léta v kutinské Petrokemiji, teď je v invalidním důchodu a rodinný rozpočet doplňuje prací na hospodářství.
V mládí tancoval v besední taneční skupině: „Zvlášť si rád vzpomenu na vystoupení v roce 1977, kdy se mezuračská Beseda dostala až na mezinárodní folklorní přehlídku do Záhřebu…“ Tato vzpomínka hned přiměla jeho tatínka, krajana Štěpána, aby nám ukázal fotografii z uvedeného vystoupení. Jaroslav byl také muzikantem, hrál kdysi v tamburašském orchestru v Banově Jaruze. „V Besedě jsem hrál na harmoniku, ne sice dlouho, ale je zajímavé, že ji jednoho dne objevila naše dcera Jaruška a zamilovala se do ní.“
Nevěsta Štefica je prodavačkou, pochází z nedaleké vesničky Jamarice. S češtinou se poprvé setkala v Daruvaru, kde bydlela u paní Šafarové, když chodila do střední školy. „Paní mi tvrdila, že bych se měla česky naučit, že to jednou v životě určitě budu potřebovat. Já jsem jí nevěřila, ale brzy jsem zjistila, že měla pravdu. Zamilovala jsem se do Jaroslava a od té doby se čeština stala součástí mého každodenního života,“ řekla nám s úsměvem, s jakým nás hned na začátku naší návštěvy vítala. Ani jsme nepoznali, že čeština není její mateřský jazyk. „Čeština se mi líbí a jsem ráda, že ji naše děvčata tak krásně ovládají. Vždyť kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Musím se také pochlubit, že Jednotu lapnu nejdříve ze všech, a teprve když si ji přečtu, dostanou ji děda a ostatní z naší rodiny,“ řekla nám ještě.
A dcera dodala, že její maminka umí nejkrásněji vyžehlit český kroj: „Je to vidět i na této fotce. Moje rukávy jsou nejnafoukanější,“ řekla, starší Katica a všichni jsme se tomu zasmáli. Mladší Jaruška s námi už nebyla, hrála v kostele při mši na varhany.
Rodiče jsou se svými dcerami velice spokojení. „Jsou to mladé, schopné a zodpovědné mladé holky. Jsou pýchou naší rodiny,“ řekli nám. Nejmladší členky Štěpánkovy rodiny jsou aktivní i v Besedě. Představíme vám je v jednom z příštích čísel Jednoty. A. M. Štrumlová Tučková/amšt, archiv

Read 546 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 46 2026

V Jednotě číslo 46, která vychází 21. listopadu 2026, čtěte:
- Vernisáž výstavy o 80 letech Jednoty
- Slavnostní program k jubileu Jednoty
- Chorvatský překlad knihy o Václavu Havlovi
- Týden českého filmu v Záhřebu
- O brněnských vodojemech
- Jarmark k výročí Jednoty na daruvarském náměstí
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti