„Je pravda, že žádné české kořeny nemám, ale můj strejda ubytovával turisty, mezi nimi byli každý rok také Češi. Vzpomínám na jednoho kluka, který hrál na kytaru, hezky zpíval, potápěl se do hloubky přes deset metrů, a já měl dojem, že všichni Češi jsou velice dovední.
Když jsem se ve střední škole rozhodoval, co budu studovat a volba padla na komparativní literaturu a jeden slovanský jazyk, rozhodl jsem se pro češtinu. Možná to bylo právě kvůli turistům Čechům, nebo kvůli mé lásce k divadlu, kterou jsem objevil také ve střední škole.“ Krešo tenkrát hrál v divadle Otevřená scéna v Rijece, a v tu dobu objevil i český film, který snad také ovlivnil jeho rozhodnutí.
Po absolvování studia se mu vyskytla možnost učit českému jazyku a kultuře v doplňovací škole. Využil ji, mimo jiné i proto, aby se zlepšil v češtině. Další zdokonalování přišlo se začleněním do divadelní skupiny České besedy, a protože rád zpívá, zapojil se i do sboru. Tak se, přesto že nemá žádné české kořeny, stal jedním z nejpilnějších a nejaktivnějších členů rijecké Besedy. Zdá se, že to asi nebude všechno, co v Besedě dělá.
„Teď mu nechám i režii, protože já už nemůžu…,“ zapojila se do našeho rozhovoru předsedkyně Besedy Fanynka Husáková, která režírovala málem všechna besední divadla. „Já bych radši, aby to zůstalo tak jak to je,“ bránil se Krešo, ale brzy se shodli, že až postupně režii přebere, F. Husáková mu bude pomáhat.

K zlepšení jazyka přispěly i cesty do České republiky. Každý rok pracoval jako informátor turistické pospolitosti na veletrzích v Brně a v Praze.
Další Krešovou zálibou jsou komiksy. „Pracoval jsem v městské knihovně a abych animoval děti, které přicházely do dětského oddělení, začali jsme kreslit komiksy. Správě knihovny se to líbilo, nabídli mi, abych vedl dílny kreslení komiksů.“ Vedu je ještě stále, probíhají dvakrát týdně, děti rády přicházejí a tvoří, dělají výstavy a pravě chystají fanzin (publikace fanoušků)...
Když jde o výuku češtiny, děti nejvíce vnímají to, co se jim předkládá neformálním způsobem, a proto je Krešo učí česká říkadla a lidové písně, recitovat básně, s kterými vystupují v besedních programech. K učení používají hry, animované filmy, knihy z besední knihovny a Dětský koutek.
„Minulý školní rok jsme měli devět žáků, letos je jich šest, a chodí k nám i jedna studentka střední školy. Výuku máme dvakrát týdně v místnostech Českého domu T. G. Masaryka. Za hezkého počasí máme výuku v parku.“
Příští rok tomu bude jinak. Výuka bude probíhat v učebně základní školy Podmurvice, v jejímž rámci česká doplňovací škola pracuje. Jak to ovlivní výuku a zájem žáků, uvidíme. Vzhledem k tomu, že je škola trochu dál od městské čtvrti, ve které je Český dům, možná zájem o výuku klesne, nebo naopak – možná se k výuce přidají ti, kteří o ní doposud neuvažovali. Jistě to bude jiné.

Vbrzku bude v životě učitele Kreši Špralji jinačí i všechno ostatní. S partnerkou si právě upravují byt v Donjím Zametu a koncem srpna se jim narodí děťátko… To Krešovi jistě dodá novou sílu a chuť do práce, i v krajanské oblasti. Zároveň plánuje složit zkoušku za soudního tlumočníka a dělat turistického průvodce. Letos se o to pokusil, a šlo mu to velice dobře. M. Pejić/Marko Pejić a archiv