V Praze se uskutečnilo důležité setkání zástupců Československého ústavu zahraničního, na kterém proběhly volby jeho vedení, byly zhodnoceny aktivity sdružení v posledních letech a předány Řády stříbrného lva za významnou spolupráci.
Pane předsedo, změnila se náplň činnosti Československého ústavu zahraničního v porovnání s dobou jeho vzniku ve 20. letech minulého století?
Hlavní poslání - spolupráce s českými i slovenskými krajanskými spolky po celém světě, se nezměnilo. Zachovali jsme i název sdružení. Ukázalo se, že je dobré udržovat tuto tradici, a proto s krajany spolupracujeme i nadále. Změnila se však pozice krajanů ve světě. Mnoho rodin se už v cizině stabilizovalo a jejich děti chodí v zahraničí do školy. My se jim snažíme pomáhat, a to především tam, kde se děti učí veškeré předměty v češtině nebo slovenštině, jako je tomu ve Vídni, v Daruvaru nebo Končenicích. V češtině probíhá nejen výuka, ale například i veškeré rozhovory, které vedou učitelé v mateřské škole.
Z vystoupení, která zazněla během setkání zástupců ČSÚZ, vyplynulo, že do největšího počtu projektů byli v poslední době zapojeni krajané v Chorvatsku a Rakousku. Mezi pozvanými hosty se však objevili mezi jinými velvyslanci Ázerbájdžánu, Venezuely či Běloruska. Plánujete tedy rozšíření činnosti i do exotičtějších zemí než doposud?
My pořádáme pravidelně pro zvýšení rozhledu o politice a ostatních zemích besedy s velvyslanci. Za posledních osmnáct let se tak našich setkání zúčastnilo přes sto různých zástupců velvyslanectví. Snažíme se navázat vztahy s těmi, kdo se nám v České republice hlásí ke spolupráci.
Jaké byly aktivity sdružení v posledních letech a jaké jsou jeho další plány? Které z desítek podporovaných projektů na Vás nejvíce zapůsobily?
Velice rád jsem se spolupodílel na realizaci čtyř památníků Tomáše Garrigua Masaryka v Mexiko City, Užhorodu, Košicích a Petrohradu. Zajímavé bylo, že se je podařilo vytvořit v průběhu pěti let a nikde netrvalo jednání o povolení místními úřady více než tři měsíce, protože Masaryk za sebou všude zanechal výraznou společenskou stopu. Těžko by se něco podobného podařilo při přípravě památníku jiné české osobnosti. Největšími projekty roku 2010 bylo vybavení české mateřské školy v chorvatském Daruvaru nábytkem a výtvarnými pomůckami a dále zakoupení hudebních nástrojů pro folklorní soubory Svazu Čechů v Chorvatsku. V roce 2011 byl například zorganizován třítýdenní kurs českého jazyka a poznávání české kultury pro čtrnáct studentů českých škol v zahraničí a bohemisty na zahraničních univerzitách.
Československý ústav zahraniční plánuje i v následujících letech podporovat vybavení českých škol v zahraničí a činnost krajanských spolků. Navíc přibyla další Masarykova busta, a to v Českém domě v Rijece. Miloš Turek, Radio Praha/ar
OPRAVA
Na přání pana Jaromíra Šlápoty uvádíme opravu k článku Masarykovo poprsí – dar Československého ústavu zahraničního, který je uveřejněn na straně 5 v čísle 25 z 23. června letošního roku:
„Tomáš Garrigue Masaryk nikdy nebyl členem ČSÚZ ani jeho předsedou. Členem s legitimací číslo 1 byl po roce 1945 jeho syn Jan Masaryk, tehdejší ministr zahraničních věcí Československé republiky.“
Jaromíru Šlápotovi i čtenářům se omlouváme.