Mysleli jsme si totiž, že Brestovská Brda začínají hned po odbočení z magistrální silnice, ale babička, která v chládku pomalu loupala fazole, nám vysvětlila: „Tohle je ještě stále Ivanovo Pole. Brda jsou ještě asi kilometr dál, však uvidíte tabuli.“ Babička Jelićová využila příležitost s námi si popovídat. Kdysi se totiž sousedé vzájemně víc navštěvovali, teď prý je potkává jen občas, a proto je každé setkání s lidmi pro ni vzácné. Vydali jsme se dále a skutečně - asi po jednom kilometru jsme narazili na tabuli, která označuje začátek osady Brestovská Brda. Další omyl. Namísto čísla jedna je první dům označen číslem 17, což je v Brdech nejvyšší číslo. Jde tedy o poslední dům, kdežto začátek vesničky je na druhé straně, tedy ze směru od Daruvarského Brestova, a ne od Horního Daruvaru.
Podél asi dvou a půl kilometrů makadamové silnice, kolik je vesnička dlouhá, se střídají kousek pole, kousek lesa, pak jeden či dva domy, a zase louka, chatka… Toto střídání působí zajímavě, až dojemně – velké rodinné hospodářství s vyasfaltovaným dvorem, s traktory, přívěsy a jinými zemědělskými stroji, a o kousek dále opuštěný důmse zarostlým dvorem, kde se zabydlely srny a jiná divoká zvířata. Zatímco si v jednom dvoře vesele hrály děti, jen o kousek dál stála u domu stařenka se smutnýma očima, které beze slov hovořily o její osamělosti Krajina je zde velmi působivá. Chvílemi jako bychom lesem jeli na konec světa, potom zase zahrádky, louky, ovocné sady a pole, z kterých se rozlévala vůně nedávných žní. Místy se otevíral překrásný pohled na nedaleké Končenice, Brestov a Pechovec. Ať už v lese nebo u louky, kdekoliv jsme se zastavili, bylo slyšet jen zpěv ptáčků a příroda jakoby zvala na chvilku odpočinku v klidu a pohodě.
Od paní Červíkové, které příští rok bude devadesát, jsme se dozvěděli, jaké to bylo kdysi: „Dnes už je to dobré. Dřív jsme tu neměli elektřinu, nebyla ani pořádná cesta, jenom bláto a jámy…“ Krajan Marcel Selichar nám sdělil názor mladší generace: „Pravda, je to zapadákov, ale nikdo mě odtud nedostane. Mám tu všechno - dokonce i televizi a internet, a v zahrádce daleko víc, než bych si ve městě se svou penzí mohl dopřát. Vždyť do Daruvaru je to jenom deset minut jízdy autem.“ U Kebrlových a u Červíkových žijí společně tři generace a podle slov té střední jim nikdy není nudno. Na rodinných hospodářstvích je vždy co dělat, ale najdou si také chvilky na odpočinek.
Většina obyvatel Brestovských Brd nám vyprávěla o opravdové idyle, která tu vládne nejen během léta, ale i v zimě. Navíc se o údržbu jejich cesty od loňska stará županství, takže se už nestává, aby silnice zůstala několik dní zavátá sněhem. Asfaltová cesta je sice přáním všech obyvatel, ale říkají, že pro začátek by stačilo opravit dřevěný most přes Toplici, který je jediným spojením s Daruvarským Brestovem.
Na závěr nám nezbývá než konstatovat, že Brestovská Brda do definice slova zapadákov patří jen v tom smyslu, že jsou trochu stranou. V žádném případě se nejedná o zaostalé místo. S ohledem na současné tempo života a přes všechny soudobé vymoženosti, najdete v Brestovských Brdech to, co vám žádný moderní vynález neposkytne - chvilku času pro sebe. T. Doležal/td