Svědčí o tom i manželé Vlasta a Milan Kopićovi, s kterými jsme si zašli na kávu do impozantního hotelu Osijek v centru města v pěší zóně na břehu řeky Dravy. Vlasta a Milan jsou dlouholetí předplatitelé Jednoty. Vlasta mluví česky, i když celý život žije v Osijeku, kde neměla příležitost češtinu používat. Jediný styk s ní je náš krajanský týdeník, na který s manželem každý týden netrpělivě čekají. „S Jednotou si vlastně zdokonalujeme češtinu. Rádi si ji čteme. Zajímá nás všechno, o čem se v ní píše,“ říkají oba. S živou češtinou se stýkají jen u příbuzných na Daruvarsku, ke kterým několikrát do roka zavítají.
České kořeny této rodiny sáhají do okolí Hradce Králové a Karlových Varů. Vlasta pochází z rodiny Stipanovićové, její matka byla Polická. Vlastin manžel Milan není Čech, ale jak nám řekl, neznamená to, že česky nerozumí. „Nikdo by mne nemohl prodat,“ zasmál se tento bývalý učitel matematiky a fyziky. Pokud byli mladší, často jezdili k příbuzným a známým do České republiky. Na svých cestách vždy mluvili jen česky a každý jim prý dobře rozuměl.
Vlasta se chtěla stát lékařkou, ale otec ji v tom nepodpořil, tvrdil, že je to pro ni moc těžká škola. Nesouhlasila, ale v její rodině kdysi platila jistá pravidla: „Rodiče se muselo poslouchat a občas rozhodovali i tehdy, kdy možná neměli. Poslechla jsem otce, nestala jsem se lékařkou, ale účetní. Ta práce mne taky bavila, ale hodně jsem se věnovala alternativní medicíně. Podnes je medicína mým koníčkem - jsem akvizitérkou v Zepterově zdravotním programu, s kterým jsem moc spokojená.“
Celý svůj pracovní věk Vlasta strávila v továrně zápalek Drava v Osijeku – takzvaná Šibicara. Je aktivní ve spolku Naša djeca. Organizuje výlety pro děti, nejčastěji invalidní, které takovou pomoc zvlášť vítají. Vlasta vůbec ráda pomáhá: „Těší mě, když mohu svým dílem přispět dobré věci. Plně a s láskou se věnuji nemocným, postiženým dětem, a dospělým lidem, kteří to doopravdy potřebují. Jsem nesmírně ráda, když vidím, že jsme nějakým způsobem zlepšili kvalitu života postižených dětí.“
  Manželé Kopićovi zbožňují Osijek - je to město, které jim učarovalo, a nikdy by se z něj nikam jinam nestěhovali. Tvrdí, že je to příjemné město, obklopené krásnou přírodou, ve kterém je skutečně všechno, co potřebují. Spolu vychovali syna Berislava, který ukončil studium elektrotechniky a krátkou dobu, hned po ukončení studia, pobýval v Praze. Berislav má s manželkou Anitou, profesorkou němčiny a angličtiny, tři děti: Luku, Evu a Ivanu. Všichni rádi cestují a Prahu, kterou už několikrát navštívili, považují za nejkrásnější město.
Manželé Kopićovi jsou teď v důchodu a mají hodně volného času. Byli by rádi, kdyby v Osijeku našli ještě někoho, s kým by se mohli občas scházet, a třeba i založit krajanský spolek. „Každý by mohl přivést své příbuzné a známé a tak by jich už bylo dostatek na jeden správný besední výbor,“ zauvažovali. Kdo ví, možná se zorganizují a vbrzku založí další krajanský spolek v Slavonii.

„Člověk se ani nestihne zabývat vším tím, čím by si přál. Právě proto doporučuju žít život plnými plicemi a maximálně ho využít. My oba rádi cestujeme a čteme, tak si krátíme volné chvíle a to nás obohacuje,“ řekla paní Kopićová. Doporučuje, aby si všichni užili života na sto procent, že je život jen jeden, a velice rychle utíká. „Materiální hodnoty nejsou na tomto světě vůbec důležité,“ sdělila svůj názor na konci našeho rozhovoru.
O NĚKDEJŠÍCH ČESKÝCH SPOLCÍCH V OSIJEKU
Osijek měl v minulosti dokonce dva krajanské spolky. V osijeckém Horním městě existoval český spolek už v roce 1911. V Dolním Městě byl v roce 1913 založen Český klub a v roce 1939 se oba spolky sloučily.
V roce 1919 se v Osijeku ustavil spolek Československá obec pro Slavonii. Vlastnil bohatou knihovnu, loutkové divadlo, organizoval kursy pro dospělé a připravoval různé oslavy. Stal se předchůdcem Československého svazu, který byl založen v roce 1921 právě v Osijeku. A. M. Štrumlová Tučková/amšt