Tento „nezávislý středoevropský měsíčník“ věnoval v předposledním čísle rozhovoru s poslancem Bílkem dokonce osm stránek včetně stránky titulní.
Interview zpracoval hlavní a odpovědný redaktor časopisu Robert Matejovič, který se s V. Bílkem setkal dvakrát – v Záhřebu a v Daruvaru a představil ho čtenářům nejen jako poslance za českou a slovenskou menšinu v chorvatském parlamentu, ale také jako vynikajícího člena krajanské komunity, dlouholetého člena besedního správního výboru a člena předsednictva županské menšinové rady, v neposlední řadě jako předního zemědělce, chovatele včel z rodiny, která se už pět generací úspěšně zabývá včelařstvím.
Autor dopodrobna popisuje život a kariéru V. Bílka, jeho politické angažmá v Chorvatské národní straně a loňské parlamentní volby, ve kterých vyhrál mezi pěti kandidáty a stal se poslancem pro dvě národnostní menšiny. Potom cituje chorvatské zákony a normy, týkající se menšinových práv a uvádí způsoby řešení naléhavých problémů národnostních menšin, čtenářům Jednoty všeobecně známých.
Zvláštní pozornost věnuje otázce Slováků v Chorvatsku, jejich školství, kultuře, organizovanosti a početnosti. Zajímá ho také postoj ostatních menšin, od nejpočetnější srbské, k menšinám, které vznikly rozkladem bývalé Jugoslávie. Rozhovor však obsahuje i některé aktuality, stejně tak názory, které stojí za to zopakovat.

Ještě stále je aktuální problém neuplatňování zákona o jazyce a písmu národnostních menšin? Některé místní samosprávy tento zákon opravdu nerespektují. Podle něho tam, kde žije 33 procent příslušníků menšiny, musí být názvy měst, obcí, institucí a ulic napsané také v jazyce menšiny, respektive menšina může používat mateřský jazyk také v úřadech. Pro českou a slovenskou menšinu jsou zvlášť důležité dvojjazyčné nadpisy. Problémem je to, že se lidé asimilují, nehlásí se k menšině a tím pádem menšina ztrácí právo na tyto příjemné výhody. S jakou vizí možného rozvoje české a slovenské menšiny jste převzal poslanecký mandát, které priority jste si určil?
Doposud byly účinnou bariérou asimilaci České besedy a Slovenské matice, totiž kulturně umělecké spolky. Podle mého mínění to však nestačí. Musíme si uvědomit, že český a slovenský jazyk jsou oficiální jazyky Evropské unie, což pro naši mladou generaci může být velkou výzvou. Uvažuju především o mladé generaci a chtěl bych, aby byla hrdá na své kořeny a dědictví. Chtěl bych, aby si mladí uvědomili, že jim znalost češtiny a slovenštiny nabízí nové možnosti nejen v České a Slovenské republice, ale také v celé Evropské unii. V Chorvatsku máme několik poboček českých a slovenských firem, které hledají mladé lidi se znalostí jazyků. Neopomeňme, že Chorvatsko není jenom moře, že máme velké možnosti také ve vesnickém, kulturním, gastronomickém a sportovním turismu. Být Čechem nebo Slovákem neznamená jenom být zapojený do kulturních spolků nebo umělecké činnosti. Musíme být aktivní v hospodářské spolupráci. V současnosti je největším problémem všech v Chorvatsku vysoká nezaměstnanost a pokročilá hospodářská recese. Řešením pro mladé lidi může být právě navazování kontaktů s Českou republikou a se Slovenskou republikou, které jim nabídnou budoucnost v rámci hospodářské spolupráce, podnikatelství a osobní kariéry.

BUDE SE MĚNIT ZÁKON O VOLBÁCH DO MÍSTNÍ SAMOSPRÁVY? Ano, květnové volby v roce 2013 se blíží, a do té doby musíme změnit způsob volby menšinových zastupitelů do představitelských těles na úrovni obcí, měst a županství, což si vyžaduje systémovou změnu. Volby v městech a obcích, kde příslušníci menšiny činní přes patnáct procent obyvatel a županství s více než pěti procenty, by se měly zjednodušit, a v případě, že se proporční zastoupení menšiny zajišťuje řádnými volbami, nebudou se provádět volby doplňkové. Zpracoval M. Pejić/ foto: Dimenzie