Jasminka se narodila v Německu, kde žila několik měsíců s rodiči Jiřinkou a Josipem. Když se přestěhovali do Daruvaru, chodila do české základní školy J. A. Komenského a do chorvatského oddělení gymnázia. Pak přišlo životní rozhodnutí - co jít studovat: „Dlouho jsem nevěděla, čím se v životě budu zabývat, co si vybrat. Považovala jsem za logické, že se stanu vychovatelkou nebo učitelkou,“ uvedla Jasminka a jako důvod udala nejen lásku k dětem, ale i její životní inspiraci – maminku Jiřinu, dlouholetou učitelku němčiny v daruvarské české škole. Otec pracoval v továrně Dalit jako ředitel slévárny. I její starší sestra Svjetlana se pomamila a stala se učitelkou – takže jsou v rodině tři. Skutečnost, že se obě jako děti setkávaly s učitelkami z daruvarské české školy, jejich rozhodnutí stát se učitelkou jistě upevnila.
„Vždycky jsem si přála pracovat s dětmi a jsem ráda, že se mi přání splnilo, i když jsem se rozhodovala mezi studiem předškolní a školní výchovy a váhala mezi vychovatelkou a učitelkou,“ připomněla si chvíle rozhodování Jasminka. Po gymnáziu vystudovala učitelskou fakultu v Záhřebu, obor třídní výuka a chorvatština. „Program mi kromě třídní výuky umožnil studovat můj nejoblíbenější předmět, chorvatštinu.“ Po fakultě učila Jasminka v letech 2002-7 ve vyšších třídách dežanovecké školy a od školního roku 2007/8 učí na české škole J. A. Komenského v Daruvaru. Je třídní učitelkou jedné páté třídy. Chorvatštinu učí v páté a sedmé a v Končenicích v osmé české.

Jejím velkým vzorem je mentorka, kamarádka a profesorka na Filozofické fakultě v Záhřebu Anita Petiová-Stantićová, která jí navrhla, aby ve vzdělání pokračovala. Proto se rozhodla přihlásit se na postgraduální studium na Filozofické fakultě v Záhřebu. Na katedře kroatistiky vloni úspěšně obhájila magisterskou práci na téma Česko-chorvatská dvojjazyčnost příslušníků české menšiny v Chorvatsku. První část této práce byla zveřejněna v letošním Přehledu kulturních, historických, literárních a školských otázek. Další část by měla vyjít příští rok.
A jaké má Jasminka plány? Její spolupráce s Davorkou Bačekovićovou-Mitrovićovou na článku o digitální knize by měla vyústit ve vědeckou práci: „Chtěla bych se zabývat výzkumem české menšiny, chorvatského jazyka a dalších oblastí, týkajících se jazyka... Ráda bych do chorvatštiny překládala české knihy. To mě zajímá,“ uvedla Jasminka.
Jak to vypadá s češtinou ve školách dnes, ptáme se: „Děti, které chodí do daruvarské české školy, pocházejí z větší části z dvojjazyčných nebo chorvatských rodin. V době, kdy jsem do školy chodila já, se mluvilo víc česky. Teď mezi nimi převládá chorvatština. Pro většinu z nich je však čeština cizím jazykem. Rodiče zapisují děti do české školy proto, aby se česky dorozuměly a ne proto, aby ji perfektně ovládly.“ Jasminka žije klidným a úspěšným životem, má radost nejen ze své práce, ale i ze sedmileté dcery Petry, žačky první třídy daruvarské české školy. S manželem Daliborem, který pracuje v garešnické Bille jako hlídač, ji vede k lásce k českému jazyku a tradicím. „Naše Petra uměla do tří let jen česky, pak se ale stalo, že když nás někdo navštívil a nemluvil česky, nerozuměla mu. Proto jsme na ni s manželem začali častěji mluvit chorvatsky. Česky mluví s oběma babičkami a dědy, takže nepřijde zkrátka a bude umět oba jazyky. A to jí v životě nebude škodit.“ A. Raisová/ar, žp