Spolky reagovaly různě – některé okamžitě žádaly o číslo účtu a „ze srdce“ darovaly pěkný obnos, jiné jednají o tom, jak pomoci, zatímco třetí se dokonce ptají, proč někdo „zakousne do něčeho, co nedokáže spolknout.“ „Nechtěla bych, aby toto byl test, který ukáže, zda-li jsme skutečně svorní a jednotní, jak se to stále zdůrazňuje,“ říká předsedkyně virovitické Besedy Jasna Bergerová, která celý projekt besedního domu vymyslela a realizovala, a dodává: „Opravdu je nepříjemné a bolestné, žádat od někoho v dnešní situaci peníze, kterých nikdo nemá dost. Proto jsem se ještě jednou vrhla na županství, které na celou investici dalo jenom padesát tisíc kun.“
Vzhledem k tomu, že prostředky, doposud vložené do projektu, obnášejí 1,66 miliónu kun, sto tisíc je opravdu zanedbatelná částka, ale v tomto okamžiku je kamenem kolem krku Besedy a její předsedkyně, která vyčerpala všechny možnosti, jak uzavřít finanční konstrukci. Z celkového obnosu bylo sedm set tisíc kun zajištěno z rozpočtu Republiky Chorvatska, 582 tisíce kun zajistila vláda České republiky programem pomoci krajanům, město Virovitice vyčlenilo ze svého rozpočtu 140 tisíc kun, zatímco županství dalo padesát tisíc. Partnerské město Vyškov věnovalo dva tisíce eur, z Pávíčkovy nadace bylo vypůjčeno šedesát tisíc kun, z čehož je třeba vrátit ještě deset tisíc a, v neposlední řadě, Beseda sama šetřením z řádných příjmů obstarala 189 tisíc kun. Obrovským přínosem přispěla i sama předsedkyně J. Bergerová, která jako zmocněná architektka zpracovala zadarmo projekty na rekonstrukci a řídila celým postupem obnovy, a darovala tak Besedě práce v hodnotě třiceti tisíců kun…
Shodou okolností, ke kterým patří i zmenšení finančních prostředků z České republiky, letošní úplná absence fondu pro uskutečňování předpokladů pro kulturní autonomii v Radě pro národnostní menšiny RCH, všeobecná ekonomická krize a nepředvídané výdaje, které se objevují při obnově starých stoletých objektů, se stalo, že část peněz nešlo sehnat. A to i přesto, že vykonavatel práce, firma Slavić Inženjering, poskytl příznivé podmínky, totiž odložil placení, a k dluhu nepřipočítává úroky.
Předsedkyně J. Bergerová podnikla všechno, co bylo v její moci, nekonečně psala, telefonovala, zase psala, osobně prosila, od ministerstev k městu, županství a předsednictvu Svazu, které pak oslovilo Besedy, z nichž se některé ihned ozvaly… „Poznání, že v menšině je nás dost, kteří máme svornost na mysli, je to hřejivé, ale mě by spíše potěšilo, kdyby město a županství na závěr daly svůj příspěvek, protože by to bylo nejspravedlivější,“ uvažuje J. Bergerová.
Podobné mínění má také poslanec za českou a slovenskou menšinu Vladimír Bílek, který se na vyřešení tohoto problému usilovně podílel. „Je zapotřebí říci, že loni byl dluh trojnásobný, ale v ministerstvu kultury jsme na tuto investici, která v jeho plánech vůbec nebyla, zajistili solidní částku peněz. Věřím, že se dluh, který zůstal, ministerstvo kultury částečně vyrovná z částky pro županské projekty. Z druhé strany, využijeme blížící se předvolební kampaň a pokusíme se tento projekt dostat do programu kandidátů na starostu města Virovitice. Je to jediný kulturní dům ve městě, je k dispozici nejen krajanům, ale všem obyvatelům města. Nikdo ho z Virovitice neodnese ani do Daruvaru ani do Čech. Věřím, že to městské a županské vedení pochopí a doufám, že s vyúčtováním za letošní rok bude dům zcela vyfinancován.“
M. Pejić/J. Bergerová, V. Kočí
