Češtinu začala v Bjelovaru učit od předloňského školního roku. Děti přicházejí na výuku ze čtyř místních škol, letos je to 22 žáků ve čtyřech skupinách. Vyučování probíhá třikrát týdně podle modelu C. „Nejvíc mají rády písničky a divadla. Ve výuce velmi často využívám hry, které jsem se naučila na zimní škole tvořivé gramatiky v Daruvaru, hodinu to oživí,“ řekla, a pochválila nejmenší svěřence: „Děti chodí na výuku pravidelně a naučí se víc, než od nich vyžaduji. Z Koutku si třeba přečtou písničku, a jestli ji babička nebo dědeček znají, hned na příští hodině mi ji zazpívají nebo se nazpaměť samy naučí kratší básničky. Ti starší mají hodně aktivit, takže někdy přijdou a jindy ne.“
Výuka češtiny probíhá ve vloni přistavěném podkroví školní budovy. „Přistavovalo se kvůli tomu, aby všichni žáci měli dopolední výuku,“ vysvětlovala Marina. Díky přístavbě byla výuce češtiny přidělena jedna z učeben, která je vybavena televizí a počítačem. Na výpomoc k nám jezdí i učitel z České republiky Luděk Korbel.“ Kromě Dětského koutku používají učebnici Čeština vesele, ale i další materiály.
Marina pochází z Končenic, kde chodila do základní školy Josefa Růžičky a v místní Besedě tančila pod vedením Zory Sigalové. V Daruvaru studovala na českém oddělení gymnázia. Znalost češtiny jí pak přišla vhod při studiích češtiny a dějepisu na Filozofické fakultě v Záhřebu. Na ty doby ráda vzpomíná. Zapojila se do záhřebské Besedy – patřila k zakládajícím členům folklorního souboru Jetelíček, společně s dalšími studenty českého původu obnovili besední divadelní skupinu, tehdy jí říkali Haprdáns.
Po studiích pracovala Marina jako překladatelka v české stavební firmě v Záhřebu, ale protože podnik se potýkal s existenčními problémy, přišla o práci. „Před třemi roky se vyskytla možnost učit češtině v Sirači. Přihlásila jsem se na konkurs a vyšlo to. Nikdy jsem si sice nemyslela, že se stanu učitelkou, ale teď jsem ráda,“ tvrdí. Každý den, kdy do Bjelovaru, anebo i dál - do Sirače, Šibovce a Horních Střežan - dojíždí ze Záhřebu, se přesvědčuje, jak těžký je učitelský život. To jistě potvrdí i její manžel a syn.
Marina nejenže učí češtinu ve školách, ale snaží se děti, které na výuku chodí, zapojit do krajanského dění v Bjelovaru a Šibovci. Spolupráci s šiboveckou školou si předsedkyně Besedy Senka Baronová pochvaluje: „Už tři roky děti, které se ve vsi učí česky, vystupují na krajanských večírcích s divadelními scénkami. Kdykoliv jsme učitelku Marinu o něco požádali, vyhověla nám. Počítáme s nimi i letos na březnovém besedním večírku.“ Marina by ráda víc spolupracovala také s Českou obcí v Bjelovaru. Usiluje o to i předsedkyně spolku Miruška Lončarová. Obě se snaží, aby se děti krajanské činnosti víc účastnily, bez ohledu na původ. „Díky účasti na akcích Obce by totiž děti měly možnost češtinu využít v praxi, přesvědčily by se, že i jinde se můžou domluvit česky, a jejich znalosti by se jistě zlepšily,“ míní učitelka. Některé děti jsou zároveň členy bjelovarské taneční skupiny a do České obce chodí pravidelně. V dohledné době se v Obci provede anketa, která by měla výuku českého jazyka propagovat.
A. Raisová/ar, vd