Těmito otázkami se na začátku své, teď už úspěšné sportovní kariéry spolu s rodiči obíral mladý rijecký sportovec, karatista Alen Hovan. Zašli jsme si k němu těsně před jeho odjezdem do Turecka na evropskou soutěž v karate.
„Odmalička měl hodně energie, tak bylo zapotřebí najít pro něho vhodnou aktivitu, kde by ji všechnu mohl uplatnit,“ řekla maminka Nevie, ještě než se nám Alen svěřil, že mu nedovolila trénovat kopanou: „Teď si myslím, že měla pravdu. Jsem rodičům vděčný, že mě nasměrovali na správnou cestu, ale tehdy mi to bylo líto. Maminka tvrdila, že je kopaná hrubý sport, na rozdíl od karate. Trénuji ho od roku 2007, kdy jsem chodil do třetí třídy. Tehdy přišla do školy výzva z karate klubu Delta,“ vysvětloval Alen.
Každý sportovec nemůže dosáhnout velkých úspěchů, ale Alen jich má už hodně. Do dneška získal četné medaile v soutěžích jak v Chorvatsku, tak v Evropě: v Maďarsku, Turecku… Má jich už více než dvě stě a loni si jimi dokonce ozdobil vánoční stromeček. Byl na něj zvláštní pohled.
Alen díky soutěžím hodně cestuje, vždy v doprovodu rodičů a trenéra Namika Dizdareviće, který je s ním od samých začátků. „Není snad ani jedna sportovní hala v Chorvatsku, ve které jsme nebyli. Není to snadné, cestujeme obyčejně o víkendu. Škola ale zůstává na prvním místě, přestože na učení nezbývá moc času. Jsme spokojení, že je Alen i ve škole výborný a všechno zvládne. Také učitelé, zvlášť třídní, mu vycházejí vstříc a mají porozumění. Bez toho by to nešlo,“ řekla nám maminka Nevie.
Alen trénuje třikrát týdně dvě hodiny. Někdy se mu samozřejmě na trénink nechce, ale jak na něj přijde, zapomene na všechno. „Každá sportovní aktivita má své výhody a nevýhody. Začátek je vždy těžký. Každodenní tréninky jsou namáhavé: mám problémy s kolenem a páteří. Jednou jsem měl i sportovní úraz: dvě zlomená žebra, ale brzy jsem se z toho dostal. Musím si také dávat pozor na stravu, abych jedl to, co prospívá zdraví. Nesmím přibrat ani kilogram, protože soutěžím v kategorii do 52 kilogramů. Často se stává, že musím na dietu, protože jako všichni mladí rád jím rychlou a nezdravou stravu, piju bublinkové šťávy, což mi v žádném případě neprospívá,“ svěřil se nám Alen.
Maminka dodala, že karate vyžaduje také hodně finančních prostředků. Na každé soutěži je zapotřebí zaplatit účastnický poplatek (kotizaci), ani sportovní oblečení není levné: „Jsou sporty, pro které stačí koupit tenisky, ale tady je toho mnohem víc.“ Alen těžko snáší neúspěch, tvrdí, že „když obsadíš třetí místo, jsi vítězem, když druhé, tak jsi vlastně prohrál.“ Takový přístup ke sportu mu dává sílu, aby se ještě víc snažil. Celá rodina, příbuzní a známí mají z jeho úspěchů samozřejmě upřímnou radost.
„O mé povinnosti se hodně starají rodiče, zvlášť maminka, která je stále se mnou: vozí mne na tréninky, přiváží domů, spolu s tatínkem jsou mou velkou oporou. Jsem jim velice vděčný za to, co pro mne dělají. Bez nich by to vůbec nešlo. Jsem rád, že mi rozumí,“ zdůrazňoval. Jeho cílem je získat černý pás, ale to může teprve tehdy, až mu bude osmnáct. Má plány do budoucna: jednoho dne by chtěl mít svůj vlastní klub a stát se trenérem. Alen našel zálibu v několika sportech, ale karate je nejlepší a nejzajímavější. Školní fotbalový klub, ve kterém trénuje, má výborné výsledky. Zbožňuje také stolní tenis, který ho někdy dávno naučila hrát babička. I ten si někdy zahraje.
Celá rodina Hovanova je začleněna do zdejšího krajanského spolku a navštěvuje akce, které se pořádají v rijeckém Českém domě. Alen dva roky tancoval v taneční skupině, ale potom mu to nedovolily povinnosti, kterých měl kvůli karate hodně. Teď se na besední akce spolu s rodinou přijde alespoň podívat. CO JE TO KARATE?
Karate vzniklo před více než tisíci lety. Jde o populární sport, který vede k disciplíně a sebeovládání. Zároveň je to určitý životní styl, filozofie asijských kultur. Rozvíjí obratnost, rychlost, reflexy, vytrvalost a sílu. Karate je bojové umění zaměřené na sebeobranu beze zbraně, kdy se používají jen ruce, nohy a další části těla.
A. M. Štrumlová Tučková/amšt