V Českém domě se hledalo místo navíc.„Fakt, že jste navzdory psímu počasí přišli sem a úplně zaplnili náš Dům, je zřejmým důkazem, že si stejně jako my myslíte, že je lepší zde s námi tančit, než doma lenošit před televizorem a rozčilovat se nad tím nebo tamtím rozhodnutím toho či onoho ministra,“ řekla moderátorka Marieta Matičićová. Ohlásila, že led prolomí domácí děti, „které nepřipravoval nikdo z učitelů, protože žádného ve vsi nemáme, ale jejich rodiče, kteří se snaží udržet besední dorost, a proto často do Holubňáku dojíždějí, přestože žijí v Daruvaru.“
Děti tančily na píseň Holka modrooká a přitom si vtipně pohrály s myšlenkou, co se může stát „u potoka“ ve stylu rapové hudby, zazpívaly známou píseň, která říká, že „v desáté vesnici žije Antun-Tun“ a prezentovaly dětský gangnam style holubňáckým způsobem. Potom přenechaly jeviště hostům z Lipovlan, pěvecké skupině Vějíř. Zpěvačky ze Sisacko-moslavinského županství, doprovázené novou besední kapelou, se představily s několika českými a chorvatskými písněmi a ukázaly, proč patří k samé špičce krajanského zpěvu v Chorvatsku.
Domácí smíšený pěvecký sbor také potvrdil, že má co říci, a mezi několika českými lidovkami jako raritu představil i – vlastní písničku, kterou jejich místní muzikant Václav Chalupecký napsal a složil spolu se svým kamarádem z Čech, jmenovcem Václavem Ševčíkem.
Vzhledem k tomu, že lipovlanskou Besedu doprovázel předseda Mirko Knížek, večer se neobešel ani bez krásné literatury: přečetl několik svých básní a předsedkyni Besedy hostitelky Anitě Stožické poděkoval za krásný zážitek. Pochvalami nešetřila ani předsedkyně daruvarské Besedy Romana Rašetićová. Večer vyvrcholil vystoupením daruvarské divadelní skupiny ČB2 s hrou Opereta U svatého Antoníčka v České besedě Daruvar Střední, kterou hrála naposledy. „S Antoníčkem dosáhla naše skupina největších úspěchů. Byli jsme na státní přehlídce, hráli jsme v Rijece, Záhřebu, Hvaru, celkem devětkrát, dvakrát vystoupili zpěváci ze hry samostatně se směsí písní,“ řekla vedoucí skupiny Vlatka Daňková a dodala, že se v obrovském třicetičlenném ansámblu vystřídali mimo jiné dva lesníci, dvě slečny Fildové, dvě Apolenky a dokonce čtyři novinářky, z nichž se za tu dobu dvě nejen provdaly, ale brzy budou mít i miminko. „Určitou symboliku má i to, že derniéru, tedy poslední představení, hrajeme právě v Holubňáku. Pocházejí odtud dokonce tři herci – Rahela Cengerová a bratři Mildovi. Celých jedenáct měsíců, jak dlouho se touto hrou zabýváme, se nám všechno daří, a za to ti, ty náš svátý Antoníčku, pěkně děkujeme.“
Poděkovalo jim i hojné obecenstvo, které na vtipné repliky a hezké písničky skvěle reagovalo. Bez zaslouženého uznání v podobě bouřlivého potlesku nezůstali ani muzikanti, kteří potom soutěžili o místo na jevišti a před ním. Po programu se totiž střídaly kapely z Lipovlan, Holubňáku a Daruvaru a tanečníkům nedopřály ani chvilku odpočinku. Ti po něm ani netoužili a potvrdili pravdivost tvrzení moderátorky při zahájení sousedské zábavy, že je třeba „spolu se bavit, zazpívat si a zatančit, a na tu pitomou legalizaci budeme myslet zítra.“
M. Pejić/mp