Ředitelka vydavatelství sbírku představila slovy: „Od poloviny 90. let se ve Studnici a Kalendáři začaly objevovat Věřiny verše. Nikdy mě nenechaly lhostejnou. Mísí se v nich poetičnost s provokací, smutek s láskou, radostí a nadějí. Věra ve svých verších odhaluje něžné srdce a my ji poznáváme jako starostlivou a láskyplnou matku a babičku, ale především jako vnímavou a citlivou ženu, která reaguje na proměny přírody a na jednání lidí. Čtyřletý smutek zdaleka není jen o smutku, přestože je ho ve sbírce hodně. Jde však především o lásku a odhalování krásy a radosti v životě.“
„Sbírka byla pro mě výzvou – přemýšlela jsem, co chtěla autorka verši říci. K ilustraci jsem využila kombinovanou techniku, a tou jsem se pokusila vyjádřit city, vnitřní expresi. Těšily mě její krajiny, roční doby, dětský úsměv. Ve smutku jsem se snažila najít radost a v ilustraci vyjádřit autorčiny emoce,“ sdělila o svém postoji k dílu ilustrátorka Míra Borošová, autorčina krajanka původem z Končenic.
Do této knihy Jednota poprvé zařadila také chorvatský překlad, deset básní je totiž přebásněno do chorvatštiny. Mato Pejić sdělil, že „básně jsem překládal s radostí, protože se mi líbily,“ a doložil to přečtením jedné z nich v chorvatštině. Nezapomněl se zmínit o i jinak plodné spolupráci s autorkou.
„Není to samozřejmá věc, když si autor v cizině zvolí češtinu jako jazyk, kterým se vyjadřuje,“ řekl český učitel Luděk Korbel. „Jádro sbírky tkví ve vyjádření pocitů a zamyšlení. Ačkoli je složena z více částí, i když témata jsou různá, sbírka tvoří jeden celek. V básních se často opakuje cyklus - ročních dob, návratu času, přírodních jevů... Minulost je spojená se smutkem i s radostí. V některých verších bere autorka smutek s humorem, v některých vážně, ale snaží se na něj nahlížet z pohledu plynoucího času,“ zauvažoval L. Korbel a jednu báseň přednesl. Verše Věry Vystydové zazněly také v podání Nataši a Moniky Veltruských. Hodinový křest sbírky, tematizující otisky života, uzavřela autorka: „Mám krásný den a nejraději bych objala celý svět,“ svěřila se velmi dojatá. Zmínila se o svém rozpačitém pokusu o báseň v dětství, o skutečné tvorbě v pozdních středních letech... a vysvětlila, proč sbírka nese název Čtyřletý smutek: „Vše, co se ve mně shromáždilo během domovinské války, muselo ven.“
Jsme bohatší o dílo, které stojí za to si přečíst. Novinář v důchodu Karel Bláha, autorčin kolega z Jednoty, byl jedním z mnoha gratulantů, který vyjádřil názor, že do veršů je vetkán autorčin život, balancující na úzké hraně mezi radostí a bolestí. Na závěr byly autorce, která v den křtu slavila narozeniny, a ilustrátorce odevzdány květiny. Hosté využili příležitost, aby se jim do sbírky podepsaly. V příjemné besedě si návštěvníci sdělovali dojmy z pěkné akce. Sbírka Čtyřletý smutek Věry Vystydové vyšla jako 29. svazek knihovničky Krajanská tvorba v nákladu 500 kusů. O její grafickou úpravu se postarala Lýdie Dujmenovićová a o technickou přípravu Dinko Jun. Kniha vyšla díky finanční podpoře Rady pro národnostní menšiny RCH. A. Raisová/L. Dujmenovićová