Od minulého roku se hodně očekávalo, přestože vláda začala fungovat v lednu. Protože se ihned připravoval rozpočet, vláda neměla obvyklých sto dnů klidu, a z celého roku měla k dispozici jen deset pracovních měsíců. Stejně tak parlament. Takže celá práce schválit přes dvě stě zákonů a z toho sto dvacet pět sladit s Evropskou unií, nebyla lehká. Očekávali jsme velký hospodářský růst a vyšší standard. Myslím si, že start byl dobrý, ale konec už tak dobrý nebyl. Musím říci, že se to částečně může ospravedlnit, poněvadž během léta se začala projevovat světová ekonomická krize, následovala krize energetická. Pak je třeba ještě vzít v úvahu organizovaný kriminál, který v září dosáhl vrcholu, což pak mělo za následek částečnou rekonstrukci vlády.
Přesto vláda dosáhla významných úspěchů. Získali jsme vstupenku, čili otevřené dveře do NATO. Uznali jsme Kosovo jako nezávislý stát, což kvůli vládní koalici se srbskou menšinou nebylo pro Chorvatsko jednoduché. Zdůraznila bych také, že byl konečně schválen zákon o minimálním platu, že byl zvýšen daňový cenzus a přijat zákon o nepracovní neděli. Je dobré, že se vláda poprvé, a sice pod nátlakem Evropy, hlouběji dotkla problematiky loděnic. Ani jedna dosavadní vláda neměla sily snížit loděnicím státní podporu a zprivatizovat je. To, s čím jsem nespokojena, je fakt, že hospodářský růst klesl ze čtyř na dvě procenta. Chorvatsko, které má ještě finanční povinnosti vůči poválečné obnově a návratu uprchlíků, nemůže s takovým růstem dosáhnout velký rozvoj.
Jakou známku si vláda zaslouží?
Trojku. Měla i problémy, které nebyly pouze naše, které mají globální příčiny. Myslím si, že se vláda snažila, ale více než trojku si nezaslouží.
Vaše podpora vládě byla potvrzena smlouvou. Bylo to poprvé, že menšinoví poslanci uzavřeli smlouvu, kterou se určují podmínky jejich podpory vládě. Co bylo ve vaší smlouvě stanoveno, a co se doposud mělo realizovat?

Je důležité připomenout, že jsem tuto vládu podpořila, vlastně stranu HDZ, nejenom ze své vůle, ale i z rozhodnutí všech rad české menšiny, koordinace, prakticky většiny Čechů a Slováků. Opakuji to kvůli tomu, že mnozí tuto dohodu nazývají obchodováním. Chci je ujistit, že jsem neobchodovala sama, ale že spolu se mnou „obchodovaly“ české menšinové rady, které vlastně definovaly podmínky koalice. Podmínky, na kterých jsem se s HDZ dohodla, byly rovněž verifikovány koordinací, a smlouvu kromě mě podepsal místopředseda Koordinace rad a představitelů české menšiny Adolf Tomek. Nejsem spokojená s realizací toho, co bylo dohodnuto, protože podle smlouvy by menšiny měly doplňkový hlas získat během dvou let. Doposud se v tom směru neudělalo nic. Jeden rok už uplynul, což znamená, že by se mělo hned a rychle začít, aby do konce tohoto roku byl schválen zákon, který by menšinám doplňkový hlas zaručil.
Smlouva také počítá s vyřešením dvojjazyčnosti v Daruvaru: uznáním práva na rovnoprávné používání českého jazyka. Na to se napojují všechny ostatní otázky, jako je problém školky a informovaní. Ta část také zatím není splněna. Upozornila jsem na to před několika dny, když se oslavovalo výročí vlády, premiéra Ivu Sanadera a jeho zástupkyni Jadranku Kosorovou. Slíbili, že se sejdou s představiteli každé menšiny, a provedou podrobnou analýzu. To bude příležitost jednat také o otázce dvojjazyčnosti.
Zdá se, že fakt, že o tomto problému jedná ústavní soud, mnozí vnímají jako alibi, aby se o něm nemuseli vyjadřovat.
Přesně tak. Měl by rozhodnout ústavní soud. V minulem roce v něm došlo k velkým změnám, vyměnilo se dokonce osmdesát procent soudců, soud byl asi pět měsíců bez předsedy. To však neznamená, že soud tento předmět už nemohl vyřešit. Zákon říká, že když jde o lidská práva, musí rozhodnout během jednoho roku. Náš předmět je u ústavního soudu už plné dva roky, a je poslední chvíle, aby o něm jednal. Myslím si, že už by i vládu mělo zajímat, proč o něm soud nejednal. Měla by si všimnout, že něco nefunguje.
Není to možná tím, že nejde o žalobu, ale o posouzení ústavnosti stanov města Daruvar?
Nemělo by tomu tak být. Je pravda, že jde o nižší prioritu, ale předmět je o to jednodušší. Myslím si, že si ani jeden stát nemůže dovolit, aby stanovy kteréhokoliv města nebyly v souladu se zákonem, a aby se ústavní soud k tomu nevyjádřil.
Podle smlouvy má vláda k menšině určité finanční závazky. Jde mimo jiné o rekonstrukci školy a školky a stavbu sportovní haly v Končenicích, pak o úpravu několika kulturních domů české a slovenské menšiny.

DVOJJAZYČNOST SE MUSÍ VYŘEŠIT
Požadavek o ocenění ústavnosti stanov města Daruvar, pokud jde o rovnoprávné používání českého jazyka, podala Rada pro národnostní menšiny Republiky Chorvatska. Vytrvá Rada na tom, aby se problém konečně vyřešil?
Třikrát nebo čtyřikrát intervenovala jak rada české menšiny Daruvaru, tak Rada pro národnostní menšiny Republiky Chorvatska. Osobně jsem jednala s předsedkyní soudu, aby předmět "Daruvar" přišel na pořád jednání soudu.
Byla by škoda, ale i špatný příklad všem ostatním národnostním menšinám, kdyby se řešení nenalezlo. Když se něco po dva roky odkládá, myslím si, že máme plné právo žádat, aby to vyřešil soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Když jde o finanční podporu určitých projektů, byla realizace stoprocentní tam, kde může vláda sama rozhodnout. Jde především o podporu rekonstrukce české školky a školy v Končenicích, o dostavbu dvou tříd v Mezurači. Práce v Mezurači ještě nezačaly, ale prostředky jsou na účtu města Kutiny, což znamená, že dostavba začne, jakmile to dovolí počasí. Vláda vyčlenila osm set padesát tisíc kun na rekonstrukci několika českých a slovenských kulturních domů. Jde rovněž o Pávíčkovu nadaci, které vláda určila dva miliony kun, což nejsou malé prostředky.
Pokud jde o sportovní halu v Končenicích, obec pořídila projekční dokumentaci. Jsme v prioritách státního rozpočtu, rovněž jsme v prioritách fondu regionálního rozvoje, takže věřím, že stavba podle plánu začne letos.
Na začátku letošního roku by se menšinová práva měla znovu poněkud rozšířit, aspoň pokud jde o informování. Chorvatská televize totiž ohlásila, že bude jako kdysi znovu vysílat kroniky národnostních menšin. Tomu budu věřit, až se stane. Poněvadž jsem byla s několika menšinovými poslanci v HTV několikrát na domluvě, vím, že už několikrát měla projekty na kroniky, ale vždycky je přesunula do budoucího plánu. Možná, že pomohla kritika v parlamentě, kde jsme upozornili, že podle ústavního zákonu veřejná televize musí menšinové kroniky vysílat, a že Správa pro elektronická média musí kontrolovat uplatňování zákona. Nesmíme totiž zapomenout, že je informování v menšinových jazycích zabudované jak v zákonu o právech národnostních menšin, tak v zákonu o Chorvatské televizi a zákonu o elektronických médiích. Kroniky by se pro začátek měly vysílat v šesti jazycích národnostních menšin, jak tomu bylo do roku 1990.

Jste spokojena se spoluprací s menšinovými institucemi, s Besedami, radami a představiteli?
Musím říci, že rady v loňském roce normálně fungovaly, poněvadž byly zvoleny rok předtím. S nimi jsem spolupracovala tolik, kolik spolupráce ode mne žádaly. Stejně tak je tomu, pokud jde o spolupráci s menšinovými sdruženími. Jsem ale nespokojená s tím, že se začíná pociťovat, jako by existoval konflikt na relaci sdružení – rady. Každý má svůj úsek činnosti a eventuální pozitivní kritiku bychom neměli chápat jako rozpor.
Letos dostanou menšiny méně finančních prostředků ze státního rozpočtu. Jak tento rok přežijeme?
Už jsme si pomalu zvykli, že náš rozpočet ročně roste téměř o dvacet procent; tentokrát ale jde jenom o pět procent, a navíc se obávám, že k zvýšení nedojde. Budeme muset byt skromnější, a jestliže si všichni budou muset utáhnout opasek, utáhneme si ho také my. To neznamená, že se bude méně pracovat, ale bude se muset více pracovat volontérsky. M. Pejić/mp