Zákon totiž zaručuje menšinám, které mají více než patnáct procent v celkovém počtu obyvatel na území lokální správy, že jeden náměstek starosty, náčelníka nebo župana, bude příslušník menšiny. Když jde o českou menšinu, platí to pro města Daruvar a Hrubečné Pole a samozřejmě pro obec Končenice. Jestliže se stane, že menšinový náměstek nebude zvolen, uspořádají se doplňkové volby výhradně pro příslušníky menšiny. Proto je důležité, aby krajané zkontrolovali, zda jsou na menšinovém seznamu voličů, poněvadž se na ně nedostanou automaticky, ale musí o to v matričním úřadu požádat.
K doplňkovým volbám pravděpodobně nedojde, protože každá politická strana chce přilákat hlasy příslušníků menšiny, a na své listině určitě kandiduje svého krajana. Tento způsob voleb dokořán otevírá dveře různým kombinacím předvolebních koalicí, a příslušníky menšiny přivádí do nepříjemné situace. Může se totiž stát, že váš menšinový favorit bude kandidátem strany, kterou volit nechcete, nebo té, která už zradila důvěru krajanských voličů. Je třeba vůbec připomínat, jak to v Daruvaru dopadlo s dvojjazyčností a českou školkou? Nebo opakovat, že Češi v městské radě zvedají ruce proti menšinovým zájmům?
Zároveň budeme volit radní obecních a městských rad a županských shromáždění. Také tady mají menšiny právo na své představitele, jejichž počet určují stanovy lokálních samospráv. Samozřejmě, že každý volič sám rozhodne o tom, které jméno na volební listině dá do kroužku, ale těm nerozhodným by jistě pomohlo, kdyby věděli, které kandidáty podpoří menšinová pospolitost. Dosavadní zkušenost potvrzuje, že straničtí kandidáti nejsou dobrými menšinovými představiteli. Proto by se rady české národnostní menšiny měly zkusit s politickými stranami domluvit, aby na své listiny zařadily nestranické představitele české menšiny.
„Je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.“ I když tento chytrý úsudek zní docela aktuálně a zdá se, jako by se vztahoval na určitou krajanskou situaci, není to pravda. Jde o citát z článku Karla Čapka v Lidových novinách z roku 1925. O čtrnáct let dříve založil Jaroslav Hašek Stranu mírného pokroku v mezích zákona, a byl jejím kandidátem. Představil si to jako politickou mystifikaci, a chtěl se vysmát volebním poměrům.
Jak je vidět, za celých sto let se nezměnilo málem nic. Politikové se snaží získat co nejvíc pro sebe a svou stranickou opci, a volební báze jim to svou pasivitou umožňuje. Věděl to také Karel Kryl, předčasně zesnulý český písničkář, který musel po okupaci emigrovat. Když se po sametové revoluci vrátil, dovedl na koncertech říci: „Mnoho lidí mi říká, že už nepůjde volit. Že to stejně nemá cenu, že ti páni nahoře si stejně budou dělat to, co chtějí. Jestli podobně uvažujete a žádná strana vám nevyhovuje, prosím vás vyberte si alespoň tu, která vám vadí nejmíň.“
Opravdu. Nebudeme-li se zabývat politikou, bude se politika zabývat námi, a jak víme, to nikdy není dobře. Proto je důležité jít volit, a usilovat o to, dozvědět se, kteří kandidáti budou nejlépe bránit menšinové zájmy. Jiný způsob, jak dostat do lokální správy představitele, kteří nezradí očekávání krajanů, jednoduše neexistuje. Pokud na volby nepůjdete, zvolí je někdo jiný, a vám zůstane hořká pravda, že máte vládu, jakou si zasluhujete. M. Pejić/Renčín
