Na besídku přišla ředitelka školy S. S. Kranjčeviće Ina Murgićová. Řekla nám, že je ráda, že česká škola patří k její škole. Podporuje učitelku, souhlasí s jejími návrhy a vůbec - dobře spolupracují. Zvlášť si váží uznání, která žáci přinesou z českých menšinových manifestací jako je Naše jaro. K žákům a rodičům promluvil předseda Besedy Jaromil Kubíček. Připomněl dějiny záhřebské doplňovací školy, její učitele a význam českého jazyka.
Ve školním roce 2008/2009 základní školu navštěvovalo třicet sedm žáků a, jak už je to v Záhřebu tradicí, i deset středoškoláků a studentů, kteří se prostřednictvím jiných programů a besedních aktivit učí český jazyk a kulturu. Přičtou-li se k tomuto počtu předškolní děti, lze konstatovat, že se v školním prostředí točilo šedesát žáků.

Besídka nabídla výběr z žákovských recitací a tanců, předvedených v domácím, tj. besedním prostředí, dále na menšinových a záhřebských přehlídkách. „Při zpěvu a tanci si žáci hrají a zároveň se učí. Ukázalo se, že školní soubor Záhřebské sluníčko, do kterého se ti větší a pokročilejší začlenili, upevňuje sebevědomí dětí,“ zauvažovala učitelka Mája.
A tak zatímco tři předškoláci za pomoci učitelky roztomile zazpívali Běží liška k Táboru a sklidili dlouhý, dlouhý potlesk, Vedran Presečan si diváky získal sebevědomým monologem Kdo jsem já? Karel Čtvrtý!

Děti zpívaly o malém kotěti, méďovi, a dvojice žákyň rázně zatančila Fidlovačku… Deset žáků převzalo zvláštní uznání za výborný úspěch v rámci výuky českého jazyka a kultury a za aktivní účast ve školní skupině Záhřebské sluníčko. Z. Táborská/zt