Zároveň je to krásný úvod do oslavy 90. výročí krajanského spolku, který byl založen v roce 1919 a začínal právě ochotnickým divadlem.

„Vzhledem k našemu způsobu práce, kdy divadlo děláme opravdu všichni společně, patří tato odměna vlastně všem,“ řekla nám Světluška Prokopićová těsně po tom, co dobrá zpráva po telefonu dorazila do Daruvaru. Dolanská výprava se vrátila domů před ukončením Festivalu, takže režisérka vlastně neměla příležitost cenu si vyzvednout. Chorvatský sněm kultury navíc ještě pořád skupině neodevzdal ani Cenu za zachování kulturního dědictví, který tento divadelní kolektiv na Festivalu získal přede dvěma roky. Pro jednu relativně malou Besedu z předměstí Daruvaru je to opravdu velký úspěch a dolanský ochotnický soubor se tak rázem stal nejodměňovanější divadelní skupinou Čechů v Chorvatsku.

Do Kastvu, malého městečka nad Rijekou, kde se festival konal už po čtvrté, vyrazili dolanští ochotníci v pátek ráno. Cesta na jih měla být i příležitostí strávit několik hodin na mořské pláži, plán bohužel nevyšel. Sluníčko, které se ještě ráno na obloze stydlivě ukazovalo, cestou zmizelo, a když výprava dorazila do Opatije, kde letos byli divadelníci ubytováni, hledali v kufrech trička a bundy místo plavek. První z celé řady překvapení, která Dolanské na festivalu čekala, byl hotel - věřte nebo ne, na Českou besedu Dolany zbyl nic méně než proslulý Kvarner, kolébka chorvatského turismu. Polovina pokojů tam měla přímý výhled na letní scénu, kde se zrovna v těchto dnech konalo velké hudební show - Radijski festival. Druhá hleděla na hlavní vchod do slavného Kříšťalového sáĺu, který všichni známe především z přímých televizních přenosů Dory, Porinu či různých soutěží Miss.
Prvního večera shlédli Dolanští na festivalu známé ochotníky z Visu, kteří tentokrát hráli soudobý text o životě v domově důchodců. Následovalo záhřebské Divadlo Aruša a představení, ve kterém je málo slov, ale hodně pohybu a hudby. Sobotu zaplnili vesměs ochotníci z malých prostředí, Nedelišče a Gornji Mihaljevac v Mezimuří a Zadobarje u Karlovce. Večer uzavřelo taneční divadlo Domu kultury ze Sisku. Dolanské divadlo se však dočkalo největšího ohlasu u diváků. Podle potlesku a smíchu skoro vůbec nebylo znát, že v hledišti sedí diváci, kteří česky nerozumí.

„Když jsme letos začali divadlo připravovat, řekli jsme naši režisérce: na státní přehlídce v Kastvu jsme byli vloni i předloni, takže se letos nemusíš moc namáhat,“ řekla nám po představení předsedkyně Besedy a zároveň jedna z hlavních hereček Slávinka Bublićová. Možná právě proto, že nebyli zatížení výsledkem, se Dolanským divadlo tak povedlo. K úspěchu v Kastvu určitě přispělo i pro chorvatské publikum zcela netradiční zpracování tématiky o záhrobním životě. Dalším kladem bylo relativně málo textu. Z původního textu Vlastimila Pešky vybrala režisérka asi jen čtvrtinu, jinak dala výborným dolanským hercům možnost představit se v celé své dovednosti. Příkladem je skoro desetiminutová scéna před kadibudkou - jeden herec je zcela schován, dva stojí nehybně v pozoru, ale hrají - všichni. Někdo hlasem či zvukem, jiný mimikou, tedy neverbálně, a ačkoliv děj trvá a trvá a scéna je statická, diváci se válí smíchem. Česky nerozumí, ale přesně chápou, o co jde.

Třídenní pobyt na festivalu ukončila dolanská výprava v neděli ráno malým koncertem před hotelem Kvarner. Břeskné zvuky dechovky a ženský zpěv brzy přilákal jak turisty tak další ochotníky, kteří si dopoledne krátili prohlídkou Opatije. To jste vy, co jste včera dělali hu a hu a hu, hlásí se Mezimurští, a radost ze setkání vbrzku vyústí ve společný tanec a zpěv. Bylo to milé rozloučení se 49. festivalem chorvatských divadelních amatérů, který byl tentokrát opravdu neobyčejný. Na jedné straně ochotníkům umožnil, aby každé ráno pili na terase svou první kávu u stolu hned vedle Žery ze souboru Crvena jabuka, a aby se na vlastní oči přesvědčili, jestli jsou moderátorské schopnosti Nives Celzijusové takové, jak o nich píší noviny. Možnost, zažít takové divadlo se obyčejnému krajanskému ochotníkovi opravdu hned tak nenaskytne, a je to zkušenost svého druhu.
Na druhé straně tím, že se divadla hrála v deset kilometrů vzdáleném Kastvu, a každý soubor byl ubytován někde jinde v Opatiji, kde zároveň probíhal Radijski festival, téměř nebyla možnost setkat se s jinými ochotníky a, řekněme, vyměnit si zkušenosti. Nikdo nevysvětlil, proč na kulatý stůl nepřišla odborná porota, společná večeře po představení se odbyla formou balíčku, který každý soubor pojídal ve stoje za svým autobusem. Ani letos se nám nepodařilo vypátrat představitele nějakého domácího souboru. Samozřejmě, že je pro nás samotná účast na festivalu úspěch, a když k tomu připočteme ocenění pro Světlušku Prokopićovou, tak úspěch veliký. To však nevyvrací konstataci, že zde (bohužel) forma překonala obsah. V. Daňková

LEPŠÍ JE TO V MALÝCH MĚSTECH
Letošní divadelní festival v Kastvu byl šestnáctý, kterého jsem se zúčastnila. Když vyloučíme festivaly v České republice, které se k chorvatským vůbec nedají přirovnat, myslím si, že je lepší, když se konají v malých městech. Uvedu tři momenty z festivalů, které se konaly ve městě Stari Grad na ostrovu Hvar. Obraz první: Květnové horko, v hledišti bez ventilace se nedá dýchat. Po krátké schůzi každý mladý člen organizačního štábu běží domů a přináší prostěradlo, které pak společně kladou na rovnou betonovou střechu budovy divadla. Obraz druhý: Mezi hotelem a divadlem je asi kilometrová vzdálenost.
Když je čas k večeři, před divadlo připlují lodě, převezou účastníky do hotelu, počkají na ně a vrátí je na další představení do divadla. Obraz třetí: Kulatý stůl se koná v zátoce vzdálené od města asi půl hodiny jízdy lodí. K společnému obědu se opéká ryba na roštu, pod olivou sedí jen v tílku a s mokrým kapesníkem na hlavě Dalibor Foretić a já konečně chápu, proč je považován za jednoho z nejlepších chorvatských divadelních kritiků. Analyzuje, poučuje a hladí zároveň. A to se opravdu musí umět. Ochotnické řemeslo je těžké a namáhavé, a hranici mezi pomoci a urazit je snadné překročit. Nebo sklouznout v prázdné lichocení.

KRAJANÉ NA STÁTNÍM FESTIVALU CHORVATSKÝCH OCHOTNÍKŮ
Příštího roku se bude v Kastvu konat jubilejní, padesátý ročník chorvatského ochotnického divadelního festivalu. Při té příležitosti vyjde knížka, ve které bude zapsáno, že na něm Češi získali dokonce tři ceny. Roku 2004 získala Česká beseda Velké Zdence Cenu za zvláštní přínos k amatérské tvorbě a autorský text mladé krajanky Máji Šantákové Tři dny v doktorské ordinaci vyšel přeložen do chorvatštiny ve zvláštním sborníku. Roku 2007 získala Cenu za zachování kulturního dědictví Česká beseda Dolany za inscenaci Posvícení v Hudlicích a jejich režisérka Světluška Prokopićová získala roku 2009 za divadlo Jenom podle pravdy cenu za režii.
Čtyřikrát měli čest na festivalu představovat českou menšinu divadelníci z Dolan (v letech 2003, 2007, 2008, 2009) a Daruvaru (1997, 1999, 2001 a 2002), jednou ochotníci z Končenic (1998), Velkých a Malých Zdenců (2004) a Ivanova Sela (2005).