Pro děti jeli vedoucí malé Holubičky Jitka a Tomislav Doležalovi a zároveň také několik rodičů, kteří sledovali závěrečné vystoupení, a mohli se přesvědčit, co se jejich děti dokázaly naučit. Tábor se konal v rekreačním středisku Jalovec, zatímco program byl ve skanzenu Veselý Kopec a v městečku Zboží.
Letos do Čech z chorvatských krajanských spolků odjelo osmnáct tanečníků, nejvíc doposud, a jak nám řekl vedoucí kursu, choreograf Míla Brtník, byl letošní tábor nejlepší. Určitě se líbil také našim tanečníkům, vzhledem k tomu, že málem všichni řekli, že to sice bylo náročné, ale že příště pojedou zase. mp/mp, T. Doležal
NÁROČNÁ ZKUŠENOST, KTEROU BY SI VŠICHNI CHTĚLI ZOPAKOVAT
Pestrou a rozmanitou pomoc, kterou krajanským souborům poskytují odborníci z České republiky, doplňuje dětský letní folklorní tábor, který už tradičně organizují manželé Míla a Dana Brtníkovi. Tábor se koná každý druhý rok v jiném místě na Vysočině. Během dvou týdnů se děti učí tanci a zpěvu, ale také různým drobným, avšak důležitým dovednostem a společnému životu v přírodě.
Poprvé se tento tábor uskutečnil před dvaadvaceti lety, letos se konal po jedenácté. Začal s dětmi z tanečního souboru Pramínek. Soustředění se postupně rozšiřovalo, nakonec se do tří posledních zapojili krajané z Chorvatska. Místo konání kursu se několikrát měnilo. Nejprve se konal v Javorníčku u Žirovnice, několikrát v Zásece u Netína a poslední, předloni, v ubytovně Radost ve Světlé nad Sázavou. Letos se tábor konal pod názvem Letní folklorní soustředění Jalovec 2009 na turistické základně Jalovec u Číchova na pomezí Jihlavska a Třebíčska.
„Letošní tábor oceňuju velice dobře, protože si myslím, že jsme udělali nejvíc práce ze všech táborů, které zatím byly,“ sdělil nám vedoucí tábora choreograf Míla Brtník. „Převahu tentokrát měly velké děti, bylo jich hodně nad třináct let, ale měli jsme i maličké, dokonce i několik předškoláků, pro které je úspěch, že v táboře vůbec vydržely.“
„Každý den jsme se naučili novou písničku. Písničky, které jsme zpívali ráno, po obědě a večer se, naučili i naši přátelé z Chorvatska. Naučili jsme se také dvě tři chorvatské písničky, což je krásné, protože je můžeme hrát i později, a tábor si můžeme oživit i během roku,“ dodala Dana Brtníková, vedoucí hudby souboru Pramínek, která tábor hodnotila z hudební strany.
Pan Brtník přiznává, že kurs byl dost náročný a že není divu, že ho někteří chtěli během prvního týdne opustit. „Pro některé byl nad jejich síly. Nebyly na něj připraveni. Po několika dnech krize pominula, a většina odvedla dobrou práci. Za dva roky poznáme, zda se k nám vrátí, nebo ne. Ti, kterým kurs něco dal, ti se vrátí, ti. kteří očekávali něco úplně jiného, se asi nevrátí.“
Jaká bude reakce, uvidíme, až si dívky a chlapci své dojmy uspořádají, ale pravdou je, že to na začátku bylo tak těžké a náročně, že někteří sotva vydrželi. Když se Tesa Lipovská musela kvůli nemoci vrátit domů, vyvolalo to lavinu přání jet za ní. Některým rodinám přicházely v oněch dnech málem každou hodinu SMS stejného obsahu: „Přijeďte pro mě!“ Nikdo nepřijel, volání o pomoc prořídla a nakonec ustala. Snad k tomu přispěli i Ivana Burešová a Jana Pejićová, které byly na táboře potřetí, a uměly své kamarádky a kamarády uklidnit, protože z vlastní zkušenosti už věděly, že všechno těžké rychle projde a že si na rytmus života v přírodě rychle zvyknou. Nakonec tomu tak bylo. Začáteční potíže všichni úspěšně překonali a tábor, včetně všech povinností, které nesl s sebou, se jim zalíbil natolik, že například Matea Bublićová nechtěla závěrečné vystoupení propást i když měla obvázanou nohu. Dva týdny uplynuly velmi rychle, na námahu se zapomnělo a zůstaly krásné vzpomínky na hry, procházky krajinou, táborové ohně a opékaní vuřtů a nové tance, písně a ruční práce.
„Myslím si, že děvčata, převážně vlastně děvčata, byla šikovná. Pro ně je trošku problém být v jiné zemi a dělat něco jiného, ale postupně se dobře aklimatizovala,“ říká paní Brtníková.
„Neměl jsem s nimi naprosto žádné problémy. Zúčastnili se, i když někteří dost pasivně, protože trošku fungovala jazyková bariera. Někteří ovládali češtinu trošku hůř. Všichni se ale snažili, co mohli, a na těch, kteří byli na kursu potřetí, je zřejmé, jak pokročili,“ ocenil pan Brtník. Dodal, že bylo několik velice šikovných dětí, které byly začátečníci, a přesto udělaly velký pokrok, a že mají perspektivu.
Co se děti naučily, bylo vidět na závěrečném vystoupení ve skanzenu Veselý Kopec v rámci velice dobře navštívené manifestace „Jak se dříve hospodařilo“. Mohli se o tom přesvědčit také rodiče, protože pro děti jel autobus s větším počtem volných míst, takže byli rodiče pozvaní, aby jeli do Čech a podívali se na závěrečný koncert svých dětí. Tuto jedinečnou příležitost využilo šest rodičů, samozřejmě také vedoucí daruvarské Holubičky Jitka a Tomislav Doležalovi. Měli opravdu co vidět. Ve třech dvacetiminutových pořadech prodefilovala jevištěm spousta malých mlynářů, kovářů, pastýřů a čarodějnic, předvedla veselé a obrazné tance, ve kterých ukázala, jak si děti kdysi hrály, nebo jak vypadalo posvícení. Zazpívali české a chorvatské lidové písničky za doprovodu početné dětské kapely. Po Veselém Kopci na ně čekalo ještě jedno vystoupení. Shodou okolností byl v nedalekém městečku Zboží otevřen obnovený zámek, ve kterém působí ústav sociální péče; účastníci tábora byli na slavnost také pozvaní.
Po programu před hojným publikem v překrásném zámeckém parku chráněném státem, začalo nekonečné loučení chorvatských děvčat a chlapců s novými českými kamarády, vyměňování adres a telefonních čísel, objímaní a líbání.
Když se konečně dostali do autobusu a trochu uklidnili, přestali vzdychat a otřeli si slzy, jejich pobyt na táboře a vystoupení posoudil T. Doležal. Fakt, že nešetřil na komplimentech, jasně mluví o vysoké úrovni jejich učení. „Gratuluju vám, že jste nám připravili takový zážitek. Možná si ani nejste vědomi toho, kolik jste se během těchto čtrnácti dnů naučili, ale po nějakém čase, až uvidíte, jak jsou na tom, pokud jde o tanec a píseň, ostatní, plně si to uvědomíte,“ řekl Tomislav Doležal, a dodal, že kursisté mají velký úkol přenést nové vědomosti na ostatní členy svých Besed. Těšil je, že vbrzku zapomenou na všechno těžké a ve vzpomínkách zůstanou jen krásné zážitky, protože to tak v životě prostě je. Když se zeptal, kdo z nich má chuť příště zase jet, vztyčilo se mnoho dětských rukou. M. Pejić/mp
PROJEKT MÁ VELKOU PODPORU
Že jde o kvalitní projekt, potvrzuje podpora, kterou tento tábor získává. Autoři a hlavní organizátoři kursu jsou manželé Dana a Míla Brtníkovi, choreografové z Jihlavy, účast českých dětí z Chorvatska organizuje Svaz Čechů v Republice Chorvatsku. Finanční prostředky na cestu a ubytování hradí Ministerstvo zahraničí České republiky, ale podílely se i České besedy, určitou částku zaplatili také rodiče, a zájem o spolufinancování tábora mají i sponzoři. Besedy a jejich taneční skupiny projevují o dětský folklorní tábor přiměřený zájem – předminulý, když se ho děti z Chorvatska zúčastnily poprvé, měl devět účastníků, z toho sedm chlapců, což bylo opravdovým fenoménem, poněvadž těch ubývá. Minule bylo na táboře šest našich dětí, tři děvčata a tři chlapci, letos dokonce osmnáct, bohužel jen dva chlapci.
SEDMDESÁTIČLENNÁ PESTRÁ PARTA
Na táboře v Jalovci bylo celkem sedmdesát účastníků kursu, z toho šedesát tanečníků a hudebníků a deset instruktorů. Z Chorvatska se tábora zúčastnilo osmnáct dětí. Jedno děvče se kvůli nemoci muselo vrátit domů, takže kurs úspěšně absolvovalo sedmnáct účastníků, patnáct děvčat a dva chlapci z Českých besed z Daruvaru, Daruvarského Brestova, Dolan, Končenic, Mezurače a Virovitice. Z české strany bylo v Jalovci přes čtyřicet dětí – devět ze souboru Škubánek ze Světlé nad Sázavou, zatímco ostatní byli Jihlavané ze souborů Pramínek, Šípek a Vrabčátka.