I když se s většinou průběžně vídáme a setkáváme, návrat do školních lavic a vzpomínky na dobu, kdy jsme znali jenom smích a radost, byl výjimečným zážitkem. Z dvaceti dvou žáků, kolik nás tenkrát sedělo ve třídě, se nás sešlo patnáct. Tři hodiny proběhly v dojemném vzpomínání na nejkrásnější dobu našeho dětství. Byl slyšet smích, ale měli jsme i slzy v očích. Nic méně vesele jsme v bavení pokračovali v hotelu v Hrubečnem Poli, při písničce, tanci a žertu, přesně tak, jak tomu bývalo kdysi, když jsme jako parta chodili v Pémii do školy.
Jménem všech nás, kteří jsme se setkání zúčastnili, děkujeme naší třídní učitelce Božence Pinterové za její obětavou práci a lásku, kterou nám ve škole věnovala. Ti, kteří na setkání nepřišli, měli k tomu důvody, hlavně zdravotní. Někteří ale žijí i hodně daleko, jedna kolegyně až v Austrálii. Na všechny jsme s radostí zavzpomínali a rádi bychom si takové krásné setkání zopakovali. Zdenka Vondrová, provdaná Pérová