Ze Spolkových zpráv, Jednoty nebo z telefonických rozhovorů se sice dozvídají o spolkovém ruchu, přímý kontakt je však k nezaplacení. Tradičního setkání se v sobotu 21. listopadu v Českém národním domě zúčastnilo sedmdesát krajanů. Sekce tak přispěla k oslavě besedního výročí.
Besední sál byl slavnostně upraven: na prostřených stolech rozžehnuté bílé a červené svíčky, ve vázách žluté chryzantémy, v kuchyni skupina krajanek u podnosů s nachystaným pečivem, dílky citrónů, na sporáku v hrnci klokotala voda, prostor naplňovala česká dechová hudba z kompaktních disků.

Každý příchozí byl srdečně přivítán. Někdo přišel sám, jiný v doprovodu, dostavilo se i několik manželských párů. Někdo si sedl na „své“ místo z jarního posezení u čaje. Některé krajanky přinesly pečivo, které doma napekly pro tuto slavnost zasloužilých krajanů, aby podnosy se sladkostmi byly bohatší. Vycházkově oblečeni a s dobrou náladou se záhřebské Češky a Češi usadili ve své Besedě. Organizátoři byli spokojeni velkou účastí.
Po L. Patíkové, která pozdravila přítomné na devátém setkání a popřála dobrou zábavu, se slova ujal Jiří Bahník, místopředseda Besedy. Přivítal krajany jménem vedení spolku. Poděkoval jim za to, že vytvářeli a udrželi záhřebskou Českou besedu, český jazyk, kulturu a tradice. Jde o zkušené besední pracovníky, dnes příklad pro mladou generaci. Letitá záhřebská Beseda si váží jejich tvůrčího, vlasteneckého spolkového života, jejich hodnotné účasti. Proto vyzval přítomné, aby si na příští setkání vzali s sebou dokumenty a fotografie, nad kterými je možno vzpomínat a přiložit je k přípravě další besední ročenky.
Besedou se rozvoněl čaj. Jak nám řekla Jarmila Hanušková, šlo o směs bylinných a ovocných čajů. Byl lahodný – vypilo se ho velké množství. Krajan Karel Vrbka promítl krajanům hudební bonbónek: hudebně-pěvecký soubor Veselku, řízený Ladislavem Kubešem. Zaujal Malý hošík černovlasý a Maminčina vzpomínka, tři roky nejhranější písnička Rozhlasu České Budějovice. Návštěvníci, kteří se předem těšili na českou dechovou hudbu, si přišli na své. V příjemné besedě v útulném prostředí ubíhaly minuty, ba i hodiny. Mnohá témata se teprve načala, pokračovat se bude z domova po telefonu. Staré časy jsou plné pozlacených vzpomínek. Z. Táborská/zt