V čele zdenecké Besedy stojí Jaruška Krčmová třetí rok – za ní a „jejími lidmi“ je vidět pořádný kus práce nejen na velkozdeneckém domě, ale i na prohloubení spolupráce s ostatními spolky a obcí Římov v Čechách, s níž Beseda navázala kontakty už před osmi lety. Zdenecký spolek patří, a to hlavně díky dobrému vedení, ke spolkům pilnějším. Také spolupráce s hrubečnopolským starostou Zlatkem Mađeruhem je výborná, pochvaluje si předsedkyně.

Bez Jarušky se neobejde snad žádná akce, ona drží vše pod kontrolou. Krajanskému dění zasvětila celý svůj život a snad všechen volný čas. Musíme připomenout, že lásku ke krajanské činnosti zdědila po otci Karlovi Vintrovi, který byl dlouholetým členem brestovské Besedy a v sedmdesátých letech jejím předsedou. Maminka Štefka pomáhala při všech besedních akcích.
Ale pojďme hezky od začátku. Jak se rodačka z Daruvarského Brestova vlastně do Zdenců dostala: „Můžou za to dožínky,“ uvedla usmívající se Jaruška, kterou během našeho rozhovoru obklopila celá její rodina - manžel, syn a snacha. „Právě na dožínkách v Hercegovci jsem se před čtyřiatřiceti lety seznámila se svým manželem Jindřichem a pak jsem se do Zdenců i odstěhovala. Já jsem na dožínkách tančila za brestovskou a manžel za zdeneckou Besedu.“
Jaruška odmalička ráda zpívá. Jako žačka brestovské a později končenické školy vystupovala na dětských festivalech v Končenicích, na valných hromadách Svazu v Daruvaru, na festivalech v Kaptole, v Brestově aj. Jedno z nezapomenutelných vystoupení bylo na slovenském festivalu v Pivnici u Staré Pazovy v Srbsku „Na jevišti jsem poprvé vystoupila jako šestiletá s recitací. Veřejně jsem jako sedmiletá zpívala písničku Maličká su,“ zavzpomínala.
Později s manželem zpívala v duetu, byla však známá především jako sólistka. Zpěv je její láskou – v současnosti působí v pěvecké skupině Zdenačky, kam se zapojila v roce 2001, a je i její vedoucí. Zpěv má v Jaruščině rodině hluboké kořeny: její sestra Adélka Milobarová zpívá v besední pěvecké skupině v Brestově.
V rodné vsi ji čtyři roky učila Věra Vampulová a v Končenicích, kam chodila další čtyři roky, byla její třídní učitelkou Milada Brodová-Hašplová. Ráda si vzpomněla i na oblíbenou učitelku Vlastu Podholovou, která ji učila češtinu, ale i na ostatní z učitelského sboru. Ještě jako dítě se zapojila do folklorní skupiny. Při té příležitosti připomněla končenickou legendu, učitelku Zoru Sigalovou, pod jejímž vedením se v Brestově učila prvním tanečním krůčkům.
Zkušenosti v tancování uplatnila Jaruška v letech 1990-2000 při vedení taneční skupiny - dříve ji vedla Zlata Skenderová. „Dalibor Brůža, Daniel Trnka, Dragan Gazibara a Alen Krčma byli v té době jedinými tanečníky mezi šestnácti děvčaty,“ dodala. Ve zdenecké Besedě vystřídala Jaruška několik funkcí - jednatelky, pokladní, vedoucí taneční skupiny, dopisovatelky, až k předsedkyni. Když roku 1978 besední činnost uhasla, její zásluhou fungovala alespoň taneční skupina. Po obnovení činnosti spolku v roce 2000 se Jaruška znovu aktivně zapojila do jeho činnosti. V letech 1985-86 byla i předsedkyní zdeneckého aktivu žen.

Jaruščin manžel Jindřich se narodil ve Zdencích, kde ho ve čtyřleté malotřídce učila Zlata Skenderová.Po střední škole v Daruvaru, kde se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v hercegoveckém Metalu. Od roku 1976 se zaměstnal v mlékárně Zdenka nejdřív jako dělník, pak jako zámečník a v posledních patnácti letech jako řidič sváží mléko. Zdenka je pro manžele Krčmovy osudová. Jaruška zde pracuje od roku 1978 jako účetní, nastoupila tam po ekonomické škole v Daruvaru.
„Divadla jsem začal hrát jako žák prvního stupně základní školy a tančení mě chytlo v osmé třídě,“ zavzpomínal Jindřich. „Zúčastnil jsem se všech dožínek, festivalů Naše jaro a dalších manifestací. V Besedě jsme s manželkou kdysi tančili ve skupině manželských párů. Kdo ví, možná to zkusíme znovu.“ Od roku 1975 je Jindřich Krčma činný ve zdenecké dechovce, kde hraje na křídlovku. To je plných pětatřicet let! „Na trumpetu, stejně jako na harmoniku, jsem se naučil hrát sám. Hrál jsem ještě se starou dechovkou, kterou dirigoval Josef Zámostný. Působil v ní i můj otec Slávek. Tehdy tam kromě něj hráli: Zápotocký, Janáček, Hladík, Ontl, Lacina a další.“ V nové zdenecké dechovce hraje od obnovení Besedy a je i členem dobrovolného hasičského sboru. Manželé Krčmovi, u nichž jsme zastihli i syna Alena se snachou Ivanou, by se už rádi radovali z vnoučat, které by učili českým písničkám, tanečkům a řeči. Generace Čechů by byla zase o trochu bohatší. A. Raisová/ar, rodinný archiv

OPĚT ZA TO MOHOU DOŽÍNKY
Jediný syn manželů Krčmových, Alen, nedávno opustil rodné hnízdo. Po rodičích zdědil smysl pro zpěv a tanec. Od druhé třídy základní školy se jako sólový zpěvák účastnil dětských festivalů. První sólo měl, když zpíval píseň Ona je krásná jak štěstí, připomněla jeho maminka. Ve Zdencích ho češtinu učila Zlata Skenderová. Pak studoval v Hrubečném Poli na střední škole Bartola Kašiće, obor automechanik. Působil jako instruktor autoškoly v Garešnici a v Malém Lošinji. Tančil od sedmé třídy základní školy a roku 1985 se poprvé zúčastnil daruvarských dožínek. Jeho manželka Ivana Lužanićová je také ze Zdenců, ale česky se teprve učí. Nyní už dobře rozumí. Oba žijí v Bjelovaru, kde pracují. On jako řidič a ona v účtárně firmy Pevec. Alen se svým náklaďákem procestoval mnoho zemí. Podobně jako pro rodiče, byly také pro Alena a Ivanu osudové dožínky, ale ty ve Zdencích v roce 2006.