V loňském roce jsme část této hry měli možnost shlédnout v poněkud jiném obsazení. Na letošní celou, trochu vylepšenou, obohacenou pikantními humoristickými vsuvkami, reagovalo publikum salvami smíchu a několikanásobným potleskem na otevřené scéně.

Šprýmovné divadelní představení benešovského autora a herce divadla Banda Pavla Němce v režii Ivy Leksy a Majky Kotisové nás zavedlo do dob, kdy se lovili mamuti, kdy se nevědělo, co je motyka a láska se vyjadřovala zvláštním způsobem. Přesto byla před dávnými věky spousta věcí vlastně stejná jako dnes. Lovci mamutů sice neměli automobily a vily, ale jejich povahové vlastnosti se vůbec nelišily od těch, které charakterizují dnešní moderní lidi. Páteř celého příběhu tvoří dvojice šamanů, kteří byli svými původními tlupami vyhnáni, ale našli si nové oběti a zneužívají je k vlastnímu pohodlnému životu. Je to komedie, která vychází z domněnky, že už tenkrát žili různí chytráci, kteří dokázali manipulovat lidmi. Pro diváky to bylo pomyslné cestování do pravěku.
Hlavní roli jediného všemohoucího a vševědoucího ztvárnil zkušený Slávek Pokorný a roli šamana svěřil režisér Radkovi Janotovi (loni je hráli Zdeno Janota a Vladimír Koudela). Nové rozdělení rolí se osvědčilo, a Radko potvrdil přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Nejzkušenější herečkou souboru byla bezpochyby Zora Sigalová v roli staré, kdežto pro nejmladší herečku, Melitu Podholovou, byla role náčelníkovy dcery první divadelní zkušeností. Obě byly výborné. Všech jedenáct účinkujících lze za výkony s čistým svědomým pochválit, stejně jako režiséra, který do hry zapojil herce všech věkových kategorií, shodou okolností z Daruvaru, Horního i Dolního Daruvaru a Končenic. Nechyběl ani devítičlenný pomocný personál, bez kterého by divadlo nebylo divadlem. Soubor oslnil nejen výkony, ale i kostýmy z profesionální dílny Sanji Jakubcové a rekvizitami Ivici Krisly. Ivo Leksa se režisérského postu chopil poprvé v představení Noc na Karlštejně, tenkrát ještě s Jiřinou Staňovou. Po premiéře nám řekl: „Hlavními viníky, proč jsem se vlastně stal režisérem, jsou Majka Kotisová a Vladimír Zajíc z Čech. Doba kamenná je mým druhým projektem.“

Daruvarský ochotnický spolek má ve srovnání s ostatními tu výhodu, že všichni herci umí česky. Hru si vybrali proto, že je nadchl příběh, napsaný v žánru černé komedie a navíc s obsazením typově vyhovujícím jejich možnostem. Ukázalo se, že to byla správná volba. Situace se „šily“ postupně, přinášely všem radost a podněcovaly hravost a fantazii. Přestože má hra deset obrazů, děj probíhal plynule. Publikum ji sledovalo s mimořádnou pozorností. Daruvarská Sebranka se během hodinového představení postarala o příjemné prožití chladného březnového večera. A. Raisová /ar