Vzor v brodské Besedě nehledají jenom krajané z Bosny. „Podle vašeho příkladu jsme založili pěvecký sbor, který teď dobře pracuje, pak jsme vás napodobili v divadle a vbrzku ho budeme také hrát,“ řekla představitelka Besedy Kaptol Jarmila Mautnerová a dodala: „Nyní se díváme na vaše krásné kroje a chceme mít stejné, takže je od vás okopírujeme.“
Jejich úsilí zachovat kořeny a naučit se česky pochválil i představitel Svazu Čechů Jaroslav Vozáb a výbornou spolupráci zdůraznili představitelé Besed z takzvaného slavonského šestilístku. Beseda dobře spolupracovala také s místní samosprávou, Svazem Čechů a s poslankyní Zdenkou Čuchnilovou.
„V loňském roce byla ve středu pozornosti sto padesáti členů Besedy oslava sedmdesátého pátého výročí spolku. Během oslavy byl pokřtěn pěvecký sbor Vltava,“ řekla ve své zprávě tajemnice Jasna Vašková. Loni vynikla také divadelní skupina. Beseda velice úspěšně zorganizovala Setkání s písničkou, kterého se zúčastnilo sto zpěváků. Nechyběla ani tradiční kateřinská zábava, tentokrát spojená s karavanou přátelství. Svátek Narození Panny Marie oslavili Broďané jako každý rok v Nové Vsi.
Začala příprava na vydání monografie o dějinách spolku, což zůstane také úkolem na příští období. Materiály sbírá místopředseda Besedy Ivan Mašek, který zdůraznil, že kniha zachytí především období činnosti Besedy po znovuzaložení, zatímco se o působení spolku před druhou světovou válkou jenom zmíní, protože většina dokumentů byla ve válce zničena.

„Letošní činnost bude zaležet na finančních prostředcích,“ zdůraznil předseda Oto Vaško a řekl, že jediným jistým zdrojem peněz je Svaz Čechů, totiž státní rozpočet, zatímco město a županství přispívají symbolicky. Loni měla Beseda sedmdesát tisíc kun příjmů, letos plánuje o třináct tisíc méně.
Do programu práce Brodští zařadili už tradiční kurs českého jazyka, vystoupení všech skupin jak v Brodě, tak jinde, přípravu monografie a dvě novinky – zřízení besední internetové stránky a natáčení starých českých písní. O které písně jde, ukázali hned po valné hromadě a programu, při neoficiálním pobavení, které v Brodě nikdy neproběhne bez harmoniky a kytary. M. Pejić/mp

HOSTÉ: Jménem Svazu Čechů v RCH valnou hromadu pozdravil člen předsednictva Jaroslav Vozáb, který zároveň vedl delegaci České besedy Prekopakra, představitele na ní měly Besedy Lipovlany, Nová Hradiška a okolí, Bjeliševec, Jazvenik a Kaptol. Z Bosny a Hercegoviny přišli beseďáci z Prnjavoru a Mačina Brda. Představitele měl také chorvatský kulturně umělecký spolek Eugen Kumičić. Vlastík Donát z Vukovaru ohlásil, že jubilejním třicátým krajanským spolkem možná bude Beseda v rodném městě prvního chorvatského nositele Nobelovy ceny českého původu Lavoslava Růžičky.

SETKÁNÍ S DIVADLEM
Po valné hromadě se konalo setkání s divadlem. Na jevišti brodského domu Malá Paříž vystoupili domácí ochotníci s premiérou hry Dukáty v Dobrušce a hosté z Jazveniku se hrou Ševcovina u Franty. Jazveničtí předvedli jednoaktovku, která se odehrává v dílně ševce hledajícího nevěstu, ale dozví se nečekané věci…

Nové divadlo brodské Besedy
DUKÁTY NA JEVIŠTI

Dobruška je nevelké město v podhůří Orlických hor v severovýchodní části České republiky, v překrásném kraji, ze kterého pocházejí spisovatelé Božena Němcová a Alois Jirásek a malíř František Kupka. Město vzniklo už ve středověku a v 19. století se stalo jedním z ohnisek národního obrození. Dnes se toto městečko pyšní mimo jiné studijním střediskem Univerzity Karlovy, které každoročně organizuje čtyřtýdenní kurs češtiny pro krajany z celého světa. Toto setkání lidí českých kořenů, kteří do Dobrušky přinášejí kulturu svých nových vlastí, využili brodští herci jako námět svého letošního divadla.
Dukáty v Dobrušce je veselá hra, jejíž děj probíhá v místním hostinci Jelen, kam studenti ze všech stran světa přicházejí na oběd a pivo. Všichni návštěvníci hostince lichotí mladé číšnici, a ona si zároveň na podnět svých rodičů mezi nimi vybírá ženicha…
Autorka Marie Nikičićová tuto kostru děje doplnila zajímavými a vtipnými dialogy, zakládajícími se na všeobecně známých stereotypech a předsudcích o zemích, ze kterých studenti pocházejí. Vzhledem k tomu, že jde o dvacetiminutovou jednoaktovku, autorka se rozhodla využít jen to, co není třeba moc vysvětlovat, co každý lehko pochopí a co diváky hned zaujme. Příslušnost studentů k různým etnickým prostředím zdůraznila ještě navíc charakteristickými oděvními detaily, ba i lidovými kroji. Reakce publika, bouřlivý potlesk a salvy smíchu svědčí o tom, že tato cesta byla zásahem do středu terče. Zřejmě to vyhovovalo také hercům, kteří byli hraví, uvolnění a sebejistí, takže působili jako sehraná skupina.
„Návrh, ať udělám něco o Dobrušce, dal náš Stipo, který mi napočítal Turka, Bosňana a Němce jako možné postavy. Rozmyslela jsem si to a napsala,“ řekla nám Marie Nikičićová. „Další nápady přišly od Ivana Maška a mé dcery, kteří také byli v Dobrušce. Dcera řekla, že nikdy v životě neviděla tak krásnou zem, ale také přinesla sáček kmínu a řekla mi, ať to do jídla nikdy nedávám.“

Právě takové detaily se staly nejsilnějším trumfem divadla. O tom, koho si vybrat za ženicha, se děvče rozhodlo také na základě stereotypů, totiž předsvědčení, že v Chorvatsku je jenom moře. Proto si Mařenka vybrala Chorvata Václava, i když pochází ze Slavonie, kde jediné moře je ono prehistorické, Panonské.
Scénografie byla jednoduchá a účinná, jevištěm dominovala pohlednice Dobrušky s charakteristickou renesanční radnicí, kterou věrně namaloval Ivan Mašek. Herci velmi dobře ovládli text, což je chvályhodné, protože někteří herci česky vůbec nemluví. Broďané ostatně vždycky zdůrazňovali, že divadlo založili právě kvůli učení se češtině. Úspěch dobrušských dukátů pravděpodobně podnítí divadelní skupinu k další činnosti.
Že je to pravda, potvrdila také M. Nikičićová: „Nějaké plány už mám, ale nevím, jak je uskutečníme vzhledem k tomu, že bychom potřebovali patnáct, dvacet herců…“ M. Pejić/mp

DIVADELNÍ KOLEKTIV: Hráli: Zlatko Stipešević, Margareta Vašková, Štefica Kraftová, Mája Omerbašićová, Rudolf Bureš, Oto Vaško, Karel Kratochvíl a Josef Holubek.
Autorce a režisérce Marii Nikičićové s adaptací textu pomohla Andělka Vavroušová, a Slávek Rusín hru jazykově upravil. Scénografii vypracoval Ivan Mašek a o zvuk se postaral Miloslav Koudela. Napovídala Jasna Vašková.