Přišlo na třicet krajanů: těch, kteří jsou v Besedě často, ale i těch, kteří udržují kontakt spíš telefonem. Hlavním důvodem radostného setkání hercegoveckých rodáků byly vzpomínky na dětství, školní roky a mládí v osadě, kde Česká beseda působí devadesát let, na Masarykův dům a českou školu, na příbuzné. Také na příchod do Záhřebu a zapojení se do krajanského spolku. „Do činnosti České besedy Záhřeb jsem se zapojila před třiceti lety,“ řekla nám Marie Dubcová-Niševićová. „Přivedl mne Věkoslav Kolařík, vzpomínám i na předsedu Zdeňka Procházku.“ Být ve styku s česky mluvícími krajany je pro tuto uvědomělou krajanku velmi důležité. Organizátorkám se podařilo přivést krajany těchto příjmení: Vojta, Bureš, Petráněk, Švarc, Švub, Kalinić, Jakovljević, Střecha, Jozić, Cvachte, Vitoch a další.
Pochopitelně, probírala se témata ze současnosti: zaměstnání, děti, vnoučata, politika, zdraví, rodinné rozpočty, Velikonoce. Aby besedování probíhalo v příjemné náladě, hercegovecké rodačky se postaraly o pohoštění a pobavení. Z jeviště je bavila hudební skupina Lípa, jež je na konci všechny i rozezpívala a roztančila. Až pojedou do starého kraje, budou moci vyprávět, jak si v České besedě Záhřeb otevřeli pokladnici s hercegoveckými vzpomínkovými perlami. Z.Táborská/J. Kozáková